Šumava, Špičák
DEN 1 - Sobota 8.8. - Tábor, Špičák
Jedeme na dovolenou na Šumavu. Budeme bydlet v obci Špičák, v chatě Bobrovka (Špičák ev.č. 74). Jede naše rodina, Pelcmanovi, Korečkovi, Hofmanovi, Šebestovi a Zuzka Manová s Terezkou. Z Tábora chvilku před polednem.
Dovolená je už od pátku, my ale jedeme až v sobotu. Jiřík s Martínkem mají až do soboty fotbalové soustředění v Černovicích. Odjezd na dovolenou se navíc trochu komplikuje. Ráno kolem osmé volá Martínkům trenér Vašek, že Martínkovi není dobře, jestli ho můžeme vyzvednout dříve.
Sedám tedy do auta a jedu pro Jíříka i Marťu. Jedeme domů, Martínek si jde lehnout. Je úplně hotovej. Odjezd na dovolenou tedy posouváme až na večer, aby si co nejvíce odpočinul.
Vyrážíme až kolem sedmé večer. Objednáváme ve Strakonicích pizzu. Ve Strakonicích vysazuji Janu a Jiříka na nákup u Lidlu a jedeme vyzvednout pizzu. Pak se pro ně vracíme a pokračujeme v cestě.
Jíme v autě. Na Bobrovku přijíždíme až za tmy, kolem desáté. Už jsou tu všichni. Vybalujeme se v našem pokoji, chvilku posedíme s pivkem s kamarády a kolem půlnoci jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - Neděle 9.8. - Čertovo jezero, Černé jezero
Martínkovi pořád není dobře. Je zesláblý a má i zvýšenou teplotu. Zůstanu s ním tedy na chalupě a nepůjdeme na výlet. Všichni ostatní na výlet jdou. Vyrážejí od chalupy na Čertovou jezero a pak pokračují na jezero Černé.
U Černého jezera je stánek se zmrzlinou, tak si ji dávají. Pak pokračují na Špičácké sedlo a odtud dolů na Bobrovku. Martínek skoro celý den leží. Dělám mu něco k jídlu, ale moc chuť na jídlo nemá.
Chvíli koukáme na film na počítači. Odpoledne se odvážíme na krátkou procházku, jen do skiareálu Špičák. Sedíme ve stínu na trávě a koukáme, jak místní cyklisté skáčou na skokánku do nafukovací plachty.
Pak se už vracíme zpět na chatu. Ještě zastavujeme u potůčku vedle chalupy, kde kluci budují malou přehradu Nejdek 3. Odpoledne se se všemi potkáváme na chalupě. Jana dělá palačinky.
Hrajeme různé stolní hry. Já s Janou hrajeme s Pelcíky hru "Bomby". Večer posedíme před chalupou s vínečkem. Před půlnocí jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - Pondělí 10.8. - Pancíř, Můstek, Čertovo jezero, Špičák
Ráno se po snídani vyráží na Pancíř a Můstek. Martínkovi je trochu lépe, ale na pěší výlet to ještě není. Budeme spolu znovu na chalupě. Ostatní vyráží. Jdou pěšky od chalupy k lanovce.
Kupují si lístky na Pancíř. Bětušku při čekání na lanovku píchla vosa, hodně pláče. Lanovka je jednosedačková, každý jede sám, Jana jede s Bětuškou. Na Pancíři si dávají občerstvení.
Na terase restaurace je "Ztracená lavička" zpěváka Marka Ztraceného. A v restauraci sedí Marek Ztracený. To je náhodička. Markéta ho prosí, zda si s nimi udělá fotku na "Ztracené lavičce".
Celá skupinka pak pokračuje na Můstek. Tam se rozdělují. Bára s Kubou, Tomíkem, naším Vítkem a Jiříkem a také Pelcmanovi jdou z Můstku pěšky na chalupu. Jdou kousek stejnou cestou směrem na Pancíř a pak po modré turistické do Špičáckého sedla a odtud na chalupu.
Jana s Bětuškou, Markéta s Verunkou a Davidem a také Zuzka s Terezkou jdou na vlak na Brčálník.
Martínkovi je trochu lépe. Vyrážíme na nenáročnou procházku. Jedeme autem na parkoviště u lanovky na Pancíř. Kupujeme si zpáteční lístky na lanovku. Čekáme asi 20 minut a pak už můžeme vyrazit nahoru.
Na Hofmankách přestupujeme na druhou lanovku a za chvíli jsme už na Pancíři. Fotíme se u dveří do Šumavy a jdeme do restaurace. Tam nacházíme "Ztracenou lavičku". Dáváme si s Martínkem vývar a nějaký přírodní masový plátek s bramborovou kaši.
Martínek si dává jen trochu, ale je super, že už má trochu chuť k jídlu. Po jídle se jdeme ještě podívat na místní rozhlednu. Je to vlastně taková místnost ve věži budovy. Chvilku se rozhlížíme po krajině a pak už jdeme zpět k lanovce.
Jedeme dolů, sedáme do auta a jedeme na chalupu. Zrovna se vracejí z výletu Bára a kluci.
Chvilku odpočíváme na chalupě a pak jdeme s ostatními do nádražní restaurace. Dávám si pivko, Martínek jen vodu. Víťa s Jiříkem si dávají malinovku a boloňské špagety. Za chvíli přijíždí vlak a v něm je Jana s Bětuškou a všemi ostatními, co šli na Brčálník.
Kluci odchází stavět přehradu. Dojídám s Janou a Bětuškou špagety po klukách. Byla to taková porce, že neměli šanci to sníst sami.
Pak už se vracíme také na chalupu. Hrajeme různé stolní hry.
Večer kolem osmé se ještě rozhoduji, že vyjdu na svižnou procházku než se setmí. Jdu od chaty přes skiareál Špičák na Čertovo jezero a pak nahoru na Špičák k rozhledně a pak po sjezdovce zpět na chalupu.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - Úterý 11.8. - Železná Ruda, Jezero Laka, chata Rovina, Pancíř, Můstek, Zelená Lhota
Martínek se na dnešní výlet ještě necítí. Dnes bude Janou. Pojedou spolu jen vlakem do Železné Rudy. Jdou se podívat do místního lanového parku, Martínek jezdí na terénní motokáře slalom.
Já jedu s ostatními do Nové Hůrky. Parkujeme na místním parkovišti a platíme 150 Kč na 4 hodiny. Jdeme na jezero Laka. Na začátku cesty vyprošťuje Zuzka kozu, která je zamotaná na provazu.
Zastavujeme v bývalé Hůrce. Připomínáme si příběh "Tanec s mrvolami" ze Zmizelé Šumavy. Prohlížíme si základy kostela, hřbitovní kapli. Pak pokračujeme po modré turistické značce k Jezeru.
Fotíme se u jezera a pokračujeme po červené a pak po žluté k Rudské křižovatce. Přes bývalou Hůrku se vracíme do Nové Hůrky. Sedáme do aut a jedeme na oběd. Dělíme se. Někteří jedou do čínské restaurace do Železné Rudy (Korečkovi, Manovi), my jedeme na oběd na chatu Rovina (s Hoffmanovi a Pelcmanovi).
Dáváme si frankfurtskou polévku a děti pak masové koule v rajské omáčce s těstovinami. Po obědě se vracíme na Bobrovku.
Kolem půl sedmé vyrážím zase na večerní výlet. Jdu vysokým tempem přes Špičácké sedlo na Pancíř. Cesta se mi líbí, zjišťuji, jak si ji protáhnout, ale zároveň dorazit do tmy.
Zjišťuji, že ze Zelené Lhoty jede v 21:09 vlak do Špičáku. Mám to z Pancíře něco přes 11 km a mám na to něco přes hodinu a půl. Rozhoduji se, že to zkusím stihnout. Musím jít opravdu hodně rychle a občas běžet.
Jdu přes Můstek na Prenet a pak dále do Zelené Lhoty. Vlak stíhám asi s 10 minutovou rezervou. Už je tma. Přijíždím do Špičáku a jdu na Bobrovku.
Na Bobrovce je Pavel Koreček. Přijel se na nás na jeden večer podívat a přivezl brýle na pozorování zítřejšího zatmění slunce a speciální fólii na výrobu dalších brýlí.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 5 - Středa 12.8. - Svaroh, Ostrý, Černé jezero, Pancíř
Dnes jedeme autem do Německa. Parkujeme na parkovišti Scheiben-Langlaufzentrum a jdeme po červené na Svaroh. Jde s námi už i Martínek. Ale je to pro něj hodně náročné. Jdeme dost pomalu, často zastavujeme, občas Martínka nesu.
Až asi po dvou hodinách se dostáváme na hranici. Tam dáváme svačinu a kolem bývalé Juránkovi chaty se dostáváme na samotný vrchol Svarohu. Máme krásné daleké výhledy.
Pokračujeme na nedaleký německý vrchol Zwercheck. Zanedlouho se naše cesty rozdělují. Jana jde s Bětuškou a unaveným Martínkem zpět k autu. Jdou s nimi i Pelcmanovi a Manovi.
Já s Bárou a klukama si to prodlužujeme hřebenovkou na Velký Kokrháč. Za Kokrháčem se Bára se všema klukama odpojují od hřebene po červené zpět k autu. Víťa s Jiříkem pojedou autem s Korečkovými.
Já už bych se do auta nevešel. Ale rád se projdu a půjdu na chalupu pěšky. Pokračuji po hřebeni dále na Ostrý. Tam si v německé boudě dávám polévku a pivo. Pak pokračuji na českou stranu a jdu směrem k Černému jezeru.
Zastavuji se u vodopádu Bílá Strž. Od Černého jezera jdu Jezerní cestou na Špičácké sedlo a odtud dolů k chalupě. Už to mám na chalupu asi 500 m, ale Jana mi volá, že všichni odjíždí na Pancíř na zatmění slunce.
Musím se tedy otočit a doběhnout zpět na Špičácké sedlo, kde nasedám k Janě do auta. Auto nechávám u hotelu Orea, u stanice lanovky Hofmanky. Odtud jdu s Bětuškou na Pancíř přímo pod lanovkou. Spěcháme, tak Bětušku nesu na zádech.
Odstatní zaparkovali i hotelu Goldhof, takže jdou trochu jinou cestou. Potkáváme se na vrcholu. Je tu spousta lidí. Pancíř na zatmění slunce nalákal davy.
Pozorujeme přes speciální brýle, jak měsím pomalu ukrajuje slunce. Za chvíli již slunce zakrývá z 90%, což je pozorovatelné maximum z České republiky. Znatelně se setmělo a ochladilo.
Pak už měsíc začíná slunce zase odkrývat a my se vracíme pod lanovkou k autu a jedeme na Bobrovku.
Na Bobrovce nacházíme velký džbán na pivo a já jdu pro točené pivo do hotelu Bohemia. Starobilý velký džbán vzbudil v restauraci velkou pozornost. Dáváme si na chalupě pivo, povídáme a po půlnoci jdeme před chalupu pozorovat Perseidy.
Jsou krásně vidět. Spát jdeme až kolem jedné hodiny.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 6 - Čtvrtek 13.8. - Velký Ostrý, Malý Ostrý
Dnes pojedeme znovu do Německa. Tentokrát chceme vylést na Velký Ostrý. Martínkům stav se oproti včerejšku již výrazně zlepšil, tak se již připojí k ostatním klůkum a půjde i s Janou na vrchol.
Já dnes budu s Bětuškou. Ta už je hodně unavená, bolí ji nohy a už chodit nechce. Domlouváme se, že do Německa pojedeme společně s ostatními a půjdeme vlastním tempem a trasou a když nevylezeme na vrchol, tak se nic neděje.
Parkujeme na Wanderparkplatz Osser-Sattel západně od Ostrého. Jana s klukama, s Korečkovými a Monovými vyráží směrem k Ostrému. My jdeme pomalu s Bětuškou v jejich stopách.
Povídáme si a Bětuška pěkně šlape. Vypadá to, že nakonec na vrchol dojdeme i my. Navíc se nám za zatáčkou objevují ostatní. Dávali si pauzu na svačinku a my jsme tak došli.
To je pro Bětušku velká vzpruha, doháníme je a jdeme společně na vrchol. Dáváme si jídlo a pití v restauraci, polévky, párky. Venku je místo jen na ostrém slunci, tak sedíme uvnitř. Nejprve v přední části restaurace a pak v zadní, kde se spojujeme s Hofmanovými.
Víťovi není dobře, bolí ho hlava. Vyrážíme zpět k autu. Jdeme přes Kleiner Osser, Víťa na vrchol nejde, bere to zkratkou. Za chvíli se zase spojujeme. Jdeme nejkratší cestou k autu a jedeme na Bobrovku.
Víťovi už je lépe, naštěstí jen chvilková indispozice. Jde s ostatníma klukama stavět na potok přehrady. My hrajeme na chatě deskové hry. Navečer přijíždí Madla s Haničkou a Majdou.
Sedíme venku před chalupou, prohlížíme staré fotky, povídáme, popíjíme víno. Vládín dokonce rozlévá nějakou slivovičku. Kolem půlnoci jdeme spát. Ráno nás čeká rychlé balení, musíme do 9:30 opustit chatu.
Videa
DEN 7 - Pátek 14.8. - Sušice - lanové centrum, Kozí farma
Ráno vstáváme kolem osmé. Rychle si balíme, nosíme věci do auta, svlékáme postele. Pak snídáme a dobalujeme zbytek věcí. Po deváté máme hotovo, sedíme před chatou.
Kolem půl desáté si majitelé přebírají chatu, my se loučíme a opouštíme Bobrovku. Ještě nejedeme přímo domů, stavíme se s Madlou a Bárou v Sušici v lanovém parku.
Parkujeme u plaveckého bazénu a jdeme do místního lanového centra. Kupujeme lístky. Kluci s Janou půjdou na velkou dráhu pro ty, co mají více 140 cm, Bětuška jde na dráhu střední.
Já nepůjdu, budu u Bětušky. Děti dostávají sedáky, helmy, instrukce a vydávají se na trať. Kluci zvládli postupně všechny obtížnosti - modrou, oranžovou i černou. Jana se do černé nepouštěla, odradilo jí ručkování.
U ručkování nastává zajímavá situace mezi našimi kluky. Víťa s Jiříkem stojí na podestě, Martínek k nim ručkuje. Visí kousek od podesty, Víťa mu vysvětluje, že se tam nevejde a že má viset dál, že je gymnasta, že to vydrží.
Až po mé intervenci se tedy všichni bratři na podestu vmáčkli. Bětuška mezitím zdolává celou střední dráhu. Moc se jí to líbilo. Jdeme si dát s Bětuškou zmrzlinu a koukáme jak kluci s mamkou dokončují lanovou dráhu.
Pak už vracíme vybavení a vydáváme se na náměstí v Sušici do restaurace Pípa a vývrtka na oběd. Vaří tu moc dobře. Jana si dává s Bětuškou trhané maso, já katův šleh, Víťa Caesar salát a Jiřík a Marťou řízky.
Pak už se před restaurací loučíme s Madlou a jdeme s Korečkovými k autu. Je velké horko, tak se snažíme spěchat, abychom nebyli moc dlouho na slunci. Najednou zjišťujeme, že jsme naším tempem utekli Bětušce, kterou bolí nožky a jde pomalu.
Zastavila daleko za a plakala. Jedna paní ji utěšila a dovedla ji k nám. Ach jo, trapas. Loučíme se s Korečkovými, sedáme do auta a jedeme domů. Cestou ještě zastavujeme v Bílsku na Kozí farmě dokoupit nějaké sýry.
Koupili jsme sýry, provedli mamku po farmě a dali si nanuka v místním obchůdku. Pak už sedáme do auta a přibližně za hodinku jsme v Táboře.
