Itálie, Kalábrie
DEN 1 - Úterý 12.6. - Odjezd z Tábora
Kluci už se domáhají cesty k moři. Proto jsme na letošní rok naplánovali velkou dovolenou na jihu Itálie, v Kalábrii. Jedeme do Vilagio Calispera poblíž Cape Vaticano. Pojedeme autem. Je to velká dálka, takže cestu pojímáme i jako poznávací. Příjezd do Kalábrie rozkládáme na několik etap. V úterý 12.6. vyrážíme na noční cestu do severoitalského města Ferrara, které je zapsané na seznamu památek UNESCO. Pro průzkumu města zde přespáváme ze středy 13.6. na čtvrtek 14.6. Ve čtvrtek se přesouváme do Říma, kde jsme 2 noci, až do soboty 16.6. Z Říma již jedeme do Vilagio Calispara. Na letišti vyzvedáváme Jany rodiče, kteří budou na dovolené s námi. V sobotu 23.6. se po zavezení Jany rodičů na letiště vydáváme opět na sever. Nocleh máme domluven ve vestičce Ercolano nedaleko Neapole, přímo pod Vesuvem. Pak už jedeme domů.
Z Tábora vyrážíme kolem 20:30. Jedeme na noc. Kluci v podstatě ihned usínají. Čeká nás cca 830 km dlouhá cesta do Ferrary.
Fotky nejsou k dispozici.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - Středa 13.6. - Ferrara
Cesta jde dobře, kluci to zvládají v pohodě. Dáváme to s kraťoučkými zastávkami prakticky na jeden zátah. Kolem 4 ráno zastavuji na krátké prospání na benzínce asi 50 km před Ferrarou. Dospáváme v uzamčeném autě jen s mírně pootevřenými okénky, a to je dobře.
Janu probouzí záblesky světla baterky zloděje, který se nám snaží něco ukrást s auta. Naštěstí neúspěšně. Po Jany zavolání rychle utíká. Na benzínce se po dlouhé cestě a noci v autě zkulturňujeme a dáváme snídani. Vyrážíme do Ferrary a kolem půl deváté ráno tam jsme. V hotelu nás ještě neubytují, ale již není problém zajistit parkování auta.
Bereme tedy nejnutnější věci a ihned vyrážíme na průzkum města. Jdeme rovnou k místní katedrále na Piazza Catedrale. Průčelí katedrály opravují, takže je schované za lešením. Pokračujeme k vodnímu hradu Castello Estense. Procházíme přes padací most skrz hrad.
Na Via Giuseppe Garibaldi si dáváme kávu v kavárně Tre Corone. Přes Piazza Sacrati, kde je kostel Svatého Dominika, jdeme na sever, kolem různých paláců až k parku Massari. Zde je dětské hřiště, kde si kluci hrají. Pak pozorují ještěrky a také model japonské bitevní lodi, se kterým chlápek jezdí po vodě velké kašny.
Od parku se jdeme podívat Tempio di San Cristoforo alla Certosa. Budova je v rekonstrukci, takže z ní není mnoho vidět. Je před polednem a už máme hlad, takže jdeme zpět do centra najít nějakou restauraci. Mají často ještě zavřeno, ale na Via Giuseppe Mazzini nacházíme venkovní posezení ve stínu, kde dáváme boloňské lazaně.
Po obědě kupujeme klukům italskou zmrzlinu. Víťa přece slíbil dědovi, že vyzkouší zmrzku na severu i jihu Itálie a řekne mu, kde je lepší :-). Po zmrzlině se jdeme ubytovat do našeho hotelu San Paolo a dáváme siestu.
Kolem půl páté znovu vyrážíme do města. Dáváme jen krátký ohruh, klukům se už moc nechce chodit. Došli jsme k monastiru di S. Antonio in Polesine. Nahlížíme dovnitř. Připravuje se zde bohoslužba. Pokračujeme na dětské hřiště v parku Pareschi. Odtud jdeme na večeři. Sedáme v pizérii na Via Saraceno. Dáváme první italskou pizzu naší dovolené a víno. Po večeři jdeme na hotel spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - Čtvrtek 14.6. - Řím
Ráno v stáváme kolem osmé. Jdeme na snídani, balíme, loučíme se s Ferrarou a vyrážíme do Říma. Čeká nás asi 450 km. Kluci sledují na tabletu pohádky, pak usínají. Před Římem nás chytla příšerná bouřka. Déšť byl tak hustý, že stěrače nestíhali a museli jsme jako všichni ostatní do odstavného pruhu. To jsme ještě netušili, že po příjezdu do Říma nás čeká bouře ještě prudší. Padaly kroupy, některé jako pingpongové míčky.
Cestou na naše ubytování projíždíme úplným centrem, projíždíme dokonce kolem Andělského hradu. Asi ve tři hodiny odpoledne jsme na místě. Musíme chvilku čekat na Liu, ženu majitele pronajatého bytu. Dostáváme klíče, vybalujeme a vyrážíme do města.
Jdeme na nedaleké nádraží Roma San Pietro. Odtud jedeme autobusem číslo 64 na Piazza Venezia k památníku Viktora Emanuella druhého. Jeho velikost nám trochu vyrazila dech. Než ho vyrazíme prozkoumat dáváme pizzu. Jíme jí v parku, kluci se dělí s místními racky a holuby.
Stoupáme po schodech památníku. Je tu obří jezdecká socha sjednoditele Itálie Viktora Emanuella druhého. Prý jen jeho knírek má 3 metry a do útrob koně se vejde více než dvacet lidí. Z horní terasy je pěkný výhled. Ale je tu ještě skleněný výtah až na střechu památníku. Po chvíli váhání kupujeme lístky. Stálo to za to, výhledy na Řím jsou odtud fantastické.
Sjíždíme a scházíme dolů, památník už zavírá. Pokračujeme po Via dei Fori Imperiali kolem Trajánova, Augustova a Nervova Fóra směrem ke Colloseu. Cestou dáváme zmrzlinu. Colloseum je už zavřené, dovnitř se jít nedá. Obcházíme ho tedy dokola. Ulovili nás i gladiátoři. Dáváme společné foto, samozřejmě za poplatek.
Už je půl deváté. Musíme to směřovat zpět. U Colossea sedáme na autobus, který jede směrem do centra. Vystupujeme v ulici Largo Chigi. Přes Piazza di Pietra se dostáváme až k Pantheonu. Je tu opravdu pěkné náměstí, ale je tu spousta lidí. Kluci prý mají hlad.
Nedaleko Pantheonu nás lákají do pizzerie. Říkáme, že chceme jen něco malého a víno. Prý OK. Kluci hned dostávají zdarma džus a my šampaňské. Chceme objednat pizzu (jednu) a dvě sklenice vína. A to se jim nelíbí. Prý je čas večeře a nemohou blokovat pět míst kvůli jedné pizze. Bez váhání se zvedáme a odcházíme. Hlavně že nás tak lákali. Aspoň měli kluci zadarmo džus :-).
Přicházíme na Piazza Navona se třemi fontánami. Odtud to stáčíme na autobus Corso Vittorio Emanuele II. Kousek od zastávky sedáme do další pizzerie. Tady problém s tím, že objednáme jednu pizzu a vína nemají. Pak sedáme na autobus a jedeme spát. V bytě jsme až kolem půl jedenácté večer. Kluci usínají rychle, mají toho dost.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - Pátek 15.6. - Řím
Ráno chceme vstát brzo, abychom se vyhnuli frontám do chrámu Sv. Petra ve Vatikánu. Moc se nám to ale nepovedlo. Vyrážíme až před devátou, na Piazza San Petro jsme až kolem půl desáté. Je tu už celkem dost lidí ve frontě a slunce dost silně pálí. Fronta naštěstí utíká rychle. Procházíme kontrolou zavazadel a můžeme do chrámu.
Interiér je velmi působivý. Jen je tu dost lidí a s klukama je to trochu mazec. Zvládáme se podívat na Micheangelovu Pietu. Jana s Víťou jdou do kaple Nejsvětější svátosti. Povinně jsme pohladili nohu Sv. Petra a prohlédli si kovový baldachýn i sochy Sv. Veroniky, Sv. Heleny, Sv. Longina a Sv. Ondřeje ve čtyřech obřích pilířích podpírajících mohutnou kopuli chrámu.
V některých pilířích jsou uschovány nejvzácnější svaté relikvie, jako hrot, kterým byl píchnut do žebra Ježíš Kristus nebo část kříže, na kterém byl ukřižován.
Pokračujeme do podzemní krypty, kde jsou hrobky papežů. Snažíme se najít hrobku Jana Pavla II., ale nedaří se nám to. Vycházíme ven z chrámu. Jdeme ve stínu sloupoví kolem Piazza San Petro k Via della Conciliazione. Zde si dáváme kávu, Jirka s Víťou zmrzku a Martínek džus. Opět se mu podařilo ho vylít.
Odtud pokračujeme k Andělskému hradu. Chvíli pozorujeme řeku Tiberu a ruch kolem, pak jdeme do hradu na prohlídku. Kupujeme lístky a stoupáme hradem vzhůru. Jsou tu děla, katapulty, dělové koule, padací most, ze shora moc krásné výhledy. Uvnitř hradu je kavárna/vinárna. Dáváme si víno, kluci si dávají meloun. U toho máme výhled na Vatikán.
Stoupáme až na vrchol hradu. Pak slézáme zase dolů, po schodech, po padacím mostu a dlouhým tunelem. Dole se občerstvujeme u vodní fontány a opouštíme hrad. Po andělském mostu překračujeme Tiberu a jdeme po nábřeží až k Cavourově mostu. Martínek mi usíná v náručí.
Jdeme hledat nějakou restauraci. Nacházíme restauraci Ciampini na dohled od Španělských schodů. Dáváme dvě pizzy, ravioli, víno. Martínek se probouzí a dává si s námi. Jdeme na Španělské schody. Není tu moc k hnutí. Chvíli jsme dole u kašny, pak stoupáme vzhůru. Chvíli sedíme na schodech. Shora je pěkný výhled.
Kluci už toho putování mají celkem dost. Naší poslední zastávkou bude fontána Di Trevi. Proplétáme se uličkami a asi za dvacet minut jsme tam. Tak zde je turistů jednoznačně nejvíce. Máme co dělat, abychom se k fontáně vůbec dostali. Po chvíli u vody se proplétáme davy rychle pryč.
Kluci dostávají za odměnu džus, který si moc přáli a jdeme na Piazza Venezia na autobus. Autobus je sice šíleně narvanej, ale doveze nás až na Roma San Pietro. Odtud to máme kousíček do bytu. Mise splněna. Intenzivní poznávání Říma je pro tentokrát u konce. Zítra nás čeká cesta na jih k moři.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 5 - Sobota 16.6. - Vilagio Calispera
Ráno vstáváme, snídáme, rychle balíme. Kolem deváté opouštíme Řím. Čeká nás dlouhá cesta na jih, čeká nás asi 650 km. Zjišťujeme, že babička s dědou se dostali na palubu letadla. Asi v polovině cesty dáváme oběd na benzínce. Do Vilagio Calispera přijíždíme kolem páté odpoledne.
Přebíráme klíče od apartmánu a jdeme se vybalovat. Za chvíli musím sednout zase do auta. Jedu pro babičku a dědu na letiště do Lamezia Terme. Jedu po pobřeží, takže nenajíždím na dálnici. Cesta trvá trochu déle než jsem čekal. Babičku s dědu nacházím na letišti snadno. Sedáme do auta a jedeme do Vilagio Calispera. Cestou kupujeme melouna a víno na večer.
Kolem půl deváté večer jsme na místě a dochází ke šťastnému setkání celé naší výletní skupiny. Stihneme už jen krátkou prohlídku resortu, víno na terase a jdeme spát. Máme toho dnes po tom všem cestování dost.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 6 - Neděle 17.6. - Nicotera
Skoro celou noc prší. Přesně, jak říkala předpověď, která mimochodem hlásí, že má pršet celý týden. K ránu ještě přituhuje, přichází bouřka a blesky bouchají i do nedalekých budov. Trochu propadáme depresi, že se veškeré předpovědi počasí vyplní. Ráno se ale mraky rychle trhají, vysvítá slunce, teplota jde strmě nahoru a nám se prudce zlepšuje nálada.
Jedu nakoupit, dáváme snídani. Děda s babičkou mají snídani v restauraci v ceně pobytu. Pak jdeme k bazénu. Vaříme si oběd, jdeme na kávu a zmrzlinu a plánujeme zbytek dne. Nejdříve jdeme k moři na naší pláž. Jsou tu velké vlny a kameny. Není to na plavání, ale spíše jen na dovádění ve vlnách a stavění hradů z písku.
Pokračujeme na chvilku do bazénu. Pak už sedáme do auta a jedeme do městečka Nicotera. Je to jen asi 20 km, ale je tu objížďka po opravdu úzkých a strmých cestách, takže cesta trvá docela dlouho.
Nicotera je hezké městečko, které se zdvihá nad úrodnou oblastí Piana di Rosarno jako vyhlídková terasa na Gioiský záliv. Je zde význačná stavba Castello dei Ruffo. Přímo u ní parkujeme. Jdeme se projít klikatými uličkami starého města. Prohlídkou města nám vytrávilo. Dáváme si v místní restauraci tousty, panini, pizzu.
Cestou domů se snažíme vyhnout náročné objížďce. Moc se to nepovedlo, objížďka objížďky byla dvakrát delší než objížďka. Ale alespoň jsme se podívali po kraji. Obloha začíná šedivět, schyluje se k dešti. Jana nad mořem objevuje tornádo, fakt. Snad se v noci nepřiblíží a neodnese nás. Kolem deváté jsme v Calispeře. Tornádo se stále drží v uctivé vzdálenosti.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 7 - Pondělí 18.6. - Tropea
Tornádo asi nasálo vody z moře dost, protože celou noc znovu vydatně pršelo a bouřilo. Žádné depresi ale tentokrát nepropadáme, protože tohle už známe. A skutečně, mraky se ráno trhají a slunce vysvítá. Na dnešek jsme si snídani objednali i my, takže jdeme na snídani do restaurace všichni společně.
Už je celkem teplo, takže můžeme do bazénu. Najednou začíná zase pršet. Utíkáme od bazénu pod střechu na kávu a plánujeme co dál. Pojedeme na výlet do městečka Tropea. Za chvíli je po dešti, sedáme do auta a jedem. Tropea je kousek. Parkujeme na placeném parkovišti kousek nad starým městem.
Je kolem poledne, takže začínáme zastávkou na pizzu. Pak objednáváme na středu výlet na Liparské ostrovy. Pokračujeme na vyhlídku na poutní kostel Santa Maria dell´Isola. Pak se jdeme projít uličkami starého města.
Zastavujeme se na kávu a zmrzlinu v jednom z místních příjemných podniků. Pokračujeme ke katedrále di Maria Santissima di Romania, místní chloubě. Pak pokračujeme dalšími uličkami ke kostelu Chiesa del Luguorini. Za chvíli jsme už znovu na vyhlídce na Santa Maria dell´Isola.
Zde se dělíme. Já jdu pro auto, ostatní jdou po dlouhých schodech dolů k moři. Přejíždím k nim autem a jdeme se koupat. Je tu písčitá pláž, ke koupání pro děti o dost příznivější než ta naše soukromá.
Po koupačce se jdeme ještě podívat na přírodní tunel ve skále pod kostelem Santa Maria dell´Isola. Za tunelem je nádherná pláž a jsou zde dost velké vlny. Už se nekoupeme, jen jdeme po pobřeží k autu. Cestou domů se zastavujeme v obchodě v Santa Domenica. Ve Vilagio Calispera dáváme koupačku v bazéně, večeři a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 8 - Úterý 19.6. - Pizzo, Chiesetta di Piedigrotta
Snídani si dnes dáváme na pokoji. Z terasy pozorujeme klády připlavené po moři. Pak jdeme do bazénu. Kolem jedenácté nás od bazénu vyhání déšť. Jdeme na kávu a jdeme vařit oběd. Po obědě vyrážíme do Pizza.
Parkujeme přímo vedle hradu Castello Murat di Pizzo Calabro. Na tomto hradě byl vězněn Murat, švagr Napoleona, bývalý král Neapole. V Pizzu byl zrazen, vězněn, odsouzen a usmrcen. Své poslední dny trávil právě na místním hradě, kde mají připravenu dobovou expozici s figurínami vojáků, vězňů, zbraněmi apod. Na výstavu se jdeme podívat.
Po návštěvě hradu pokračujeme na náměstí Piazza della Repubblica. Právě zde prý místní obyvatelé vynalezli Tartufo, zmrzlinovou kouli s teplou čokoládou uvnitř. Je skoro povinnost tuto místní pochoutku vyzkoušet. Navíc se nad námi stahují mraky, takže se nám přístřešek místní restaurace docela hodí.
Dáváme si tedy Tartufo a kávu. Do restaurace jsme přišli první, ale najednou je plno. Nahrnuli se sem dvě velké skupiny, delegace česká a německá. Kolem se blízká a hřmí, ale zatím neprší. Klukům kupuji kousek pizzy a vyrážíme prozkoumat ulice města.
Jen jsme opustili restauraci, začíná trochu pršet. Intenzita deště se postupně zvyšuje, až je z toho pořádný liják, který nás donutil se schovat pod střechy místních obchůdků. Poblíž kašny Fontana Garibaldi pozorujeme jak se ulice města mění v potoky. Všude je po kotníky vody. Víťovi se to hodně líbí.
Déšť moc neustává, takže přebíháme na kávu a džus do nedaleké kavárny. Po chvíli v kavárně již déšť slábne, až přestane a my můžeme vyrazit dál. Jdeme k Duomo di S.Georgo. Je to místní kostel. Zvenku stojí lešení, takže z něj není moc vidět, uvnitř na nás čeká skvost. Je to krásný kostel se sochami svatých a s vyobrazením poslední večeře páně na stropě nad oltářem.
Jdeme k autu a popojíždíme asi 2 km k Chiesetta di Piedigrotta. Je to kostel vykopaný do skály se spoustou kamenných soch. Kostel prý vybudovali námořníci, kteří zde v bouři ztroskotali a k záchraně jim prý pomohli modlitby k jakési Madoně, které kostel zasvětili. V jejich práci pokračovaly 2 generace místní rodiny.
Ke kostelu klesáme od parkoviště po dlouhých schodech. Kostel je přímo u moře. Jedná se o dost působivé místo. Venku se zase dost kazí počasí. Nedaleko je silná bouřka a jde to naším směrem. Bojíme se blesků, prcháme tedy k autu. Sotva sedáme do auta začíná lít jako z konve.
Ujíždíme dešti nejprve do obchodu v Santa Domenica a pak do našeho apartmánu. Vaříme večeři a připravujeme se na zítřejší den. Budeme muset brzo vstávat. Čeká nás celodenní plavba z Tropey na Liparské ostrovy.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 9 - Středa 20.6. - Liparské ostrovy, Volcano, Lipary, Stromboli
Dnes jedeme na Liparské ostrovy. Vstáváme už kolem šesté hodiny. Rychle balíme, svačinky máme připravené od včera. Sedáme do auta, jedeme do přístavu v Tropee, parkujeme, doplácíme zbytek peněz za plavbu a můžeme se nalodit.
Jedeme lodí Salvadoro, vyrážíme po půl osmé. Čekají nás postupně tři ostrovy, nejprve Volcano, pak Lipary a nakonec Stromboli. Po odplutí sedíme na horní palubě úplně vzadu. Máme hezký výhled na Tropeu. Na klíně mám Jiříka a Martínka, houpání je uspává, dávám si šlofíka s nimi.
Budí nás nadšené výkřiky. V moři hned u lodi se totiž objevila velryba. Na začátku plavby říkali, že možná uvidíme delfíny, ale velrybu nikdo nečekal. Posádka prý s lodí jezdí 6 let a ještě ji neviděli. Máme fakt štěstí. Chvilku kolem ní kroužíme, velryba vystřikuje vodu. Pak už jí dáváme pokoj a pokračujeme v cestě.
Kolem desáté přistáváme na ostrově Volcano. Po místní sopce se jmenují všechny sopky světa. Sopka Volcano je stále aktivní, aktivita se projevuje kouřem z fumarol na úbočí sopky. Na výstup na sopku není čas, na ostrově budeme jen hodnu a půl.
Na úvod dáváme kávu hned v přístavu. Pokračujeme kolem bahenních lázní, kde to dost smrdí sírou, k černé pláži (Spiaggia delle Sabbie Nere) na severozápadním pobřeží. Děda s babičkou sedají na občerstvení do stínu místní plážové restaurace, my se jdeme s klukama koupat.
Koupání je celkem krátké. Musíme se rychle převlékat a vyrazit zpět do přístavu, aby nám neujela loď. Stíháme to jen tak tak. Nyní plujeme na ostrov Lipari, do stejnojmenného přístavu. Plavba je velmi krátká. Na Lipari máme dvě a půl hodiny.
Nejprve sedíme v přístavu ve stínu a dáváme svačinku. Pak jdeme na obhlídku města. Jdeme kolem kostelíka, který je přímo v přístavu (Chiesa delle Anime del Purgatorio) dále po Via Giuseppe Garibaldi. Je horko, na velké chození to není. Stáčíme to na Corso Vittorio Emanuele, kde dáváme zmrzlinu.
Já si kupuji v nedaleké vinotéce sicilské a liparské víno. Poté jdeme prozkoumat místní hrad. Hradní komplex se tyčí na vyvýšeném místě severně od přístavu. Stoupáme po schodech Via del Concordato až ke katedrále Sv. Bartoloměje. Je moc pěkná, škoda, že se nedá jít dovnitř. Ještě jsou tu dva velké kostely a další menší u amfiteatru.
Jdeme se podívat na výhled na moře hned za katedrálou. Já se jdu ještě podívat na amfiteatr a výhled na přístav. Ostatní pomalu sestupují dolů do přístavu. U přístavu se potkáváme. Máme ještě asi půl hodinky, takže jdeme do jedné z restaurací na víno, mojito, kávu, džus.
Odplouváme na Stromboli. Po cestě Martínek usíná, leží na lavici. Víťa s Jirkou tak dlouho nakukují na lodní můstek, až je kapitán pozve, aby si vyzkoušeli řízení lodi. Kluci jsou nadšení. Navíc pak přímo na lodním můstku usínají na kapitánově gauči.
Na Stromboli musíme všechny kluky budit. Moc se jim to nelíbí, ale berou to celkem statečně. Na posledním z ostrovů budeme hodinu a půl. Zase není reálné stoupat vzhůru na sopku, ani se tam bez průvodce nesmí. Jdeme se tedy vykoupat do moře na černočernou pláž. Děda s babičkou se jdou projít po městečku.
Jiřík a Martínkem se koupat nechtějí, po svém krátkém svlažení je tedy také beru na procházku po městečku. Jana s Víťou zůstávají na pláži, hledají poklady v moři. Jiříkovi se už nechce chodit. Potkáváme babičku s dědou, nechávám jim Jiříka a jdu na krátkou prohlídku jen s Martínkem.
Pak už se všichni potkáváme v přístavu a odplouváme do Tropey. Cesta je dlouhá, v přístavu jsme až po sedmé hodině. Máme toho dost. Bylo to náročné. Sedáme do auta a jedeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 10 - Čtvrtek 21.6. - Zungri
Po včerejším náročném dni máme den odpočinkový. Venku je krásně, prakticky celé dopoledne trávíme u bazénu. Koupe se i babička s dědou. Jen Jana šla na chvíli šnorchlovat do moře. U bazénu dáváme kávu, zmrzku, víno, Jana dokonce mojito. Připrav jí ho místní Kubánec a mojito je prý lepší než to včerejší.
Oběd si vaříme na apartmánu. Po obědě pokračujeme u bazénu. Až kolem páté se balíme a vyrážíme na výlet. Jedeme do městečka Zungri, kde je historické skalní město vytesané do místního pískovce. Až do 14. století tu lidé bydleli. Cestou se stavujeme v obchodě v San Nicolo.
V Zungri parkujeme, budíme spící kluky, platíme vstupné a klesáme nejdříve po pěkné dlážděné cestě, pak už po strmých schodech. Městečko je moc zajímavé. Jsou tu také moc pěkné jsou výhledy do hlubokého údolí a do okolní krajiny.
Po prohlídce se vracíme zase nahoru. Je tu restaurace s rozlehlou terasou a skvělým výhledem. Dáme si tu večeři a ochutnáme víno. Večeře je luxusní a opulentní. Vracíme se k autu a jedeme do Vilagio Calispera. Přijíždíme za tmy.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 11 - Pátek 22.6. - Scilla
Venku je znovu krásně. Moře je klidné. Dopoledne jde Jana s Víťou do moře šnorchlovat a hledat mořské poklady. Já jdu s Jiříkem a Martínkem do bazénu. Dáváme kávu, zmrzku. Polem poledne Jana s babičkou dělají oběd.
Po obědě vyrážíme na výlet. Blízké okolí již máme celkem prozkoumané, jedeme tedy až do Messinské úžiny, do městečka Scilla. Cesta trvá asi hodinu a půl. Parkujeme u kostela Chiesa di San Rocco.
Jdeme se podívat na hrad. který se tyčí na skalním ostrohu nad mořem. Cestou se zastavujeme v krásném prostém kostele Chiesa dell’ Immacolata. Na hradě připravují svatbu. Vystupujeme nahoru na hradby. Je tu maják. Také je tu dalekohledy, koukáme do kraje, na Sicílii.
Ještě tu mají model rybářské lodi a fotky mořských živočichů. Sestupujeme z hradu. Já jdu pro auto, aby ostatní nemuseli šlapat ve vedru do kopce. Nabírám ostatní a jedeme dolů na pláž. Dáváme všichni zmrzlinu. Jana s Víťou se pak jdou vykoupat do moře. My si dáváme ještě kávu, džus a čekáme na ně.
Do auta sedáme chvilku před šestou. Cestou nakupujeme. Kolem osmé jsme na apartmánu a spěcháme ještě do bazénu. Pak večeře, balení, abychom toho ráno neměli moc a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 12 - Sobota 23.5. - Ercolano, Neapol
Ráno dávám sbalené věci do auta. Jana s dětmi opustí pokoj a bude trávit dopoledne u bazénu. Já beru dědu a babičku na letiště do Lamezia Terme. Zpět jsem kolem poledne. Dáváme poslední kávu, loučíme se a vyrážíme na sever.
Čeká nás něco přes 400 km k Neapoli, do městečka Ercolano. Jsme ubytováni v domě na úpatí Vesuvu. Na místě jsme kolem půl páté. Rychle se ubytujeme a jedeme se podívat na Herculanium. Je to starověké město, které bylo zničeno stejně jako nedaleké Pompeje při výbuchu Vesuvu v roce 79 n.l.
Na rozdíl od Pompejí nešlo v případě Herculanea o město založené na obchodu a řemeslech, bylo spíše sídlem patriciů a vyšší třídy. Po explozi sopky Vesuv v roce město na rozdíl od Pompejí nepokryl sopečný prach, ale bylo zaplaveno proudem vařícího bahna a sutě, která jej pokryla do výšky 10 - 26 metrů. Pod ní však zůstalo zachováno mnohem více než v nedalekých Pompejích.
Bylo zde odhaleno množství domů bohatých obyvatel, dvoje lázně, bazilika, několik chrámů, divadlo. Velmi skličující jsou odkryté kosterní pozůstatky zhruba 300 lidí v tzv. Domě lodí. Předpokládá se, že většina obyvatel města dokázala včas utéct, ti, kteří zůstali, pravděpodobně u moře čekali na odvoz lodí a nedočkali se. Důvodem, proč obyvatelé zahynuli, byly horké toxické plyny o teplotě 400° až 500°C.
Kolem sedmé končíme s prohlídkou a jdeme hledat něco k snědku. Sedáme do auta, že najdeme nějakou pizzerii. Dostáváme se do úzkých ulic Ercolana. Hodně nám to tu připomíná Indii. Je to evidentně chudé předměstí Neapole, jsou zde změti elektrických drátů, prádlo z balkonů, všude hodně lidí, široko daleko žádný turista. Uličky velmi úzké, většina aut pobouraných z místní dopravy.
Prakticky není možné zaparkovat. Posedět si na klidné terásce pizzerie se jeví dost nereálně. Povede se mi zaparkovat po italsku, tedy ne na místě k tomu určeném, ale prostě tam, kam jsme se vešli. Vybíhám pro pizzu do zastrčené pizzerie. Není možné zde posedět, ale alespoň má pizzu na zahnání největšího hladu.
Jana hledání nechce vzdát. Stojí to trochu řidičských nervů, ale nakonec jsme ještě jednu pizzerii našli a nedaleko zaparkovali. Sedíme venku u plastových stolů a všichni na nás koukají jak na zjevení. Asi nikoho jiného než itala na živo neviděli. Nikdo neumí ani slovo anglicky, nerozumí ani Orange juice :-). Posezení ale stálo za to. To byla konečně pravá nenavoněná Itálie.
Po večeři jedeme na naše ubytování do extrémně prudkého kopce. Chvíli posedíme venku, máme skvělý výhled na celou Neapol.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 13 - Neděle 24.5. - Vesuv, cesta domů
Ubytování máme se snídani. Ta nás čeká na příjemné terase s báječným rozhledem na Neapol. Snídaně je to bohatá. Platíme, loučíme se a vyrážíme na Vesuv. Jedeme autem serpentinami vzhůru. Čekal jsem, že dojedeme až na kótu 1000 m.n.m., kde jsem měl vyhlídnuté parkoviště. Musíme ale zastavit už ve výšce 850 m.n.m. Dál nás nepustí.
Zde jsou taxi dodávky. Za rozumnou cenu 6 EUR pro nás všechny nás vyveze jeden z nich ještě o 2 km výše, právě na kótu 1000 m.n.m. Tam kupujeme lístky a jdeme ke vstupu. Odtud stoupáme vzhůru ke kráteru. Otevírá se nám nádherný výhled na Neapol, moře, Ischii. Klukům se moc do kopce nechce, takže to trvá, ale nakonec se dostáváme ke kráteru.
Horká láva v kráteru není, aktivita sopky se projevuje jen kouřem na různých místech kráteru. Kráter není možné obejít dokola. Dá se obejít asi z půlky. To ale docela stačí. Kluci si stěžují. Ten, že už ho bolí nohy, ten, že má rozbité koleno, protože spadnul. Navíc Martínek usíná, takže ho většinu cesty nesu v náručí.
Kupujeme si sadu minerálů z Vesuvu. Až poté zjišťujeme, že tak třetina je podvod. Prostě místo malachitu nabarvený křemen :-(. Zážitek ze sopky je ale skvělý. Kráter působí opravdu majestátně. Kolem poledne sestupujeme dolů. Lístek na taxi nám platí i na cestu dolů, takže jsme za chvíli u auta.
Sjíždíme z Vesuvu, v Ercolanu tankujeme u levné pumpy a pak už vyrážíme na dlouhou cestu domů. Chceme zkusit jet přes noc. Když to nepůjde, zastavíme a vyspíme se. Nakonec do docela šlo. Bylo to trochu extrémní, 1450 km, ale v pondělí kolem páté ranní jsme v Táboře. Jdeme do našich postelí. Dovolená je za námi. Bylo to fakt intenzivní.
Videa nejsou k dispozici.