Indie, Himaláje
Popis cesty
Cestu do Indie jsme naplánovali na období 3.7. až 25.7.2009. Čekalo nás 22 dní na cestách. Jelo nás 5: já (Kupsáč), Jana (Douchovka), Pavla (Kultovka), Pepa a Markét.
O letní dovolené jsme přemýšleli dlouho dopředu, přesto byl výběr INDIE docela spontánní záležitostí. Letenky jsme kupovali asi týden poté, co nás INDIE poprvé napadla. Letěli jsme 4.7.2009 s Turkish Airlines z Prahy do Dilí, se zastávkou v Istambulu. Naším hlavním cílem byly Himaláje v oblasti Himachal Pradesh. Také jsme se chtěli podívat na Taj Mahal a chvíli pobýt v Dilí.
Na následujícím obrázku je harmonogram naší cesty. Plán byl jasný, co nejdříve se dostat z Dilí do hor. Nejbližším cílem bylo horské letovisko Shimla. Ze Shimly jsme se vydali autobusem údolím proti proudu řeky Satluž (Sutlej) směrem na severovýchod východ. Po několika dnech kolem řeky Satluž, kdy jsme stihli navštívit dva hinduistické kláštery v Sharahanu a Kamru a podnikli aklimatizační výstupy v okolí Chitkulu, jsme se přesunuli až do Naka, horského městečka, které je bránou do krásného údolí Spiti. V údolí Spiti jsme shlédli výhradně budhistické kláštery v Tabo, Ki a Dhankaru, kde jsme potkali i Dalajlámu. Zároveň jsme ve vysoké nadmořské výšce trvale aklimatizovali na plánovaný vysokohorský trek. Ten jsme nastoupili v sedle Kunzum La a po 5 dnech došli do sedla Baralacha La. Odtud jsme se náklaďákem dostali znovu do civilizace a začali nabírat zpáteční směr. Přes Keylong, Rochtang a Manali jsme se dostali zpět do Dilí. Na jeden den dojeli na Tajmachal do Agry, pak dva dny užívali Dilí a pak zas odletěli přes Istambul zpět do Prahy.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 1 - 3.7.2009, Praha, Istanbul
Ráno s Janou v Táboře dobalujeme poslední věci, loučíme se a vyrážíme autem pro Pavlu na Sojčák. Jana se do Indie netěší, má z toho trochu hrůzu. Nabíráme Pavlu a také se již potkáváme s Pepou a Markét, kteří jedou z Budějic. Pepa s Markét nám rozdávají jako dáreček trika Himachal Pradesh 2009. Jedeme společně do Prahy do kanclu, kde necháváme auta a na letiště jedeme městskou. Letadlo do Istanbulu nám letí v 14:00. Letíme s Turkish Airlines a jsme spokojeni - dostali jsme velmi chutnou večeři.
Asi v 17:30 jsme na Ataturkově letišti, kde máme asi hodinu na přestup. Báli jsme se, že budeme mít problémy přestup stihnout, ale vše proběhlo hladce. Kolem sedmé večer nastupujeme do letadla do Dillí. Všude kolem nás je už spousta Indů, neboli "čmoudíku". Toto označení jsme převzali od Jany bratra Pavla, který byl v Indii asi před sedmi lety. Je to celkem výstižné označení a hlavně není mezinárodní, takže se ho nemusíme bát používat. Poletíme 5,5 hodiny, do Dillí přiletíme díky časovému posunu až k ránu.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - 4.7.2009, Dillí, Kalka
Přistáváme kolem třetí hodiny ráno. Moc jsme toho v letadle nenaspali. Procházíme pasovou kontrolou, která vypadá pěkně zmateně, nicméně všechny naše dokumenty jsou v pořádku a jsme tedy vpuštěni do Indie. V letišťní hale jsme našli banku, kde hned měníme peníze na indické rupie. Dáváme si první doušky Pepova pelyňku na kuráž. Jemný název "Pelyněk" je naprosto zavádějící. Je to požádný driják, který vás donutí se pořádně zakřenit. Ale to je asi potřeba. Také kupujeme balenou vodu.
Pak opouštíme příjemnou klimatizovanou halu a jdeme hledat nějaký místní autobus do centra. Určitě by se dalo jen i klimatizovaným letišťním speciálem pro nóbl turisty, ale chtěli jsme od začátku zkusit pravou Indii. Zažíváme klimatický i kulturní šok. Venku je i přes časnou ranní hodinu 45°C a šílená vlhkost. Všude leží indové. Leží zde celé rodiny, včetně nahých dvouletých dětí. Chvilku zmateně pobíháme po letišti, ale nakonec nacházíme bus, který evidentně pojede do centra. Nasedáme a obsazujeme celou zadní část autobusu, kde je dost místa i na naše objemné batohy. Platíme směšně malou částku za jízdenky. V autobuse je příšerné vedro, ale horší už to být asi nemůže. Jsme stejně propocení již do poslední nitky.
Po chvíli autobus vyráží a to pěkně z ostra. Ten autobusák je divoch. Vůbec nepoužívá brzdy. Plete ji je s klaksonem, ale zatím mu to vychází. Máme dokořán otevřená okna a je nám celkem příjemně. Dychtivě koukáme kolem sebe. Dillí se právě probouzí. Jsou to zajímavé pohledy. Všude leží nějací lidé a psi, kolem chodí krávy. Po několika zastávkách jsme upozorněni, že už jsme tady. No, vůbec to okolo nevypadá jako hlavní nádraží, ale přesto urychleně vystupujeme. Kulturní šok se začíná ještě prohlubovat. Všude kolem je ukrutná špína a smrad a všude spousta probouzejících se Indů, ale nádraží nikde. Jeden z Indů nám ukazuje směr. Tam sice není nic pořádného na dohled, ale vyrážíme. Asi jdeme dobře, protože tím směrem uhání proudy žlutozelených rikš, kterým se jen tak tak uhybáme. Pro uhybání není moc místa, hned vedle silnice je otevřená stoka s "vodou" tmavěmodrozelené barvy, ve které plave... prostě leccos. Někteří Indové kolem vykonávají ranní hygienu. Jeden z nich močí a teče mu to po ruce. Kde jsme se to ocitli?
Asi po 500 m přicházíme na velké parkoviště pro rykši vedle kterého je velmi zašlá budova. Usoudíme, že je to nádraží. A opravdu, jen jsme u zadního vchodu asi za třicátým nástupištěm. Jdeme na nadchod a celé nádraží přecházíme. Ocitáme se v hlavní hale, která je oproti tomu, co jsme v minulé hodině viděli náramně vyvoněná.
Na nádraží jsme dříve než jsme čekali. Lístky na vlak jsme si kupovali přes internet ještě doma, ale až na vlak který měl jet někdy navečer. Na nádraží tedy hledáme oficiální pokladnu, abychom zjistili, zda nepůjde jet dříve. Nemůžeme pokladnu najít. Jeden Ind nám nabízí, že nás tam dovede. My důvěřiví jsme šli. Bylo nám sice divné, že nás vede mimo nádražní halu do budovy vedle nádraží, ale poté, co jsme viděli nápis Official Tourist tak naše ostražitost opadla. Vešli jsme do příjemné klimatizované kanceláře, v níž seděl obstojně anglicky mluvící čmoudík a ihned začal na naše přání hledat dopravní spoje na sever. Zjistil, že všechny dřívější vlaky jsou naprosto plné, a že bez rezervace to nelze. Navíc prý mají všechny vlaky velké zpoždění kvůli nějakým povodním, a že ten náš nepojede dříve než o půlnoci. To se nám vzhledem k našemu stále probíhajícímu kulturnímu šoku moc nelíbí a hledáme jiné alternativy.
Čmoudík hledá spoje autobusů z autobusového nádraží. Dokonce pořád kamsi volá. Asi po půlhodince konstatuje, že jediné řešení je auto. Říká, že nám může zajistit levný odvoz až do Shimly, a že tam budeme již za 8 hodin (místo 24 hodin vlakem). No, zní to lákavě. Zjišťujeme cenu a vyšlo by to tak něco přes 1000 Kč na jednoho. Po důkladném zvažování alternativ nakonec nabídku přijímáme a kupujeme lístek. Máme asi hodinu do odjezdu. Nedá nám to a jdeme se ještě podívat na nádraží. V patře haly nacházíme kancelář, kde nám úředníci sdělují, že jediná Official Tourist je v patře haly a otvírá až v 8 hodin, což je nyní. V kanceláři zjišťujeme, že vlaky dříve jsou opravdu plné, ale o žádném zpoždění kvůli povodním nic neví. Pepa také nalézá v průvodci část o hlavním nádraží a tam je popsáno vše, co jsme doposud prožili se čmoudíkem v "Official Tourist", a že mu určitě nemáme naletět. Že nám nabídne jen předraženou dopravu.
Teď už to víme. Naletěli jsme. Cena dopravy domluvené dopravy sice není nijak závratná, ale teď už jde o princip. Jdeme do kanceláře objednávku zrušit. To jde jen za 25% storno poplatek. Rozhodli jsme se hádat. Trvalo to dlouho. Vyhrožovali jsme vším co nás napadlo. Výsledkem byl 12,5% storno poplatek. Zbytek peněz nám čmoud vrátil. No nic, za 160 Kč na jednoho nakonec dobrá zkušenost.
Vracíme se do oficiální dopravní kanceláře. Je klimatizovaná a jsou tam čistá křesílka. Nezbývá nám, než počkat do 17.30, kdy nám jede vlak. Dospáváme spánkový deficit a krátíme čas hraním Benga. Také se postupně otrkáváme a vyrážíme se podívat do nejbližších uliček města. To ještě nevíme, že o kousek dál budeme mít na konci naší dovolené hotýlek, a že v ulicích Dillí již budeme jako ryby ve vodě. Ale nepředbíhejme.
Čas nakonec docela rychle utekl. Vlak přijel na nástupiště na minutu přesně. U každých dveří vlaku byl papír se jmény cestujících, kteří si koupili lístek. V naprostém údivu jsme našli naše jména přesně na dveřích, kde měla být. Vypadá to, že i ta Indie má nějaký řád, i když se na první pohled jeví zcela opačně. Nasedáme do vlaku a jsme překvapeni jak dobře to v něm vypadá. Za chvíli se rozjíždíme. Poté co opouštíme hustě osídlené Dillí, můžeme za oknem pozorovat rýžová políčka. Krajina se začíná mírně zvedat. V ceně jízdenky je také jídlo, dostáváme pirožky plněné zeleninovou směsí na curry. Vystupujeme ve městečku Kalka a jdeme hledat ubytování, které jsme si také zamluvili přes internet.
Kumar plaza jsme našli poměrně rychle. Hotel byl zřejmě úplně prázný, takže by asi s ubytováním nebyl problém ani bez rezervace, ale potěšilo nás, že nás měli na seznamu. Pokoje nejsou žádná paráda. Museli jsme vybít několik švábů. Ale jsme spokojeni. Vypadá to, že se v Indii poprvé dobře vyspíme. Kukujeme si ještě nějaké to pivko na lepší usnutí a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - 5.7.2009, Kalka, Shimla
Ráno se probouzíme a jsme šťastni, že nás švábi v noci nijak neotravovali. Nebo o tom aspoň nevíme. Dáváme snídani z vlastních zásob a vyrážíme na nádraží.
Čeká nás další den přesunu. Pojedeme asi 6 hodin vlakem po klikatých cestách stoupajících na úpatí Himalájí, do oblíbeného letoviska Shimla. Na trase vlaku nás čeká asi 102 tunelů, 300 mostů a bezpočet zatáček. Trasa je zapsaná na seznamu památek UNESCO. Na nádraží v Kalce kupujeme od místních prodavačů jakýsi oběd (začíná nám v Indii chutnat) a sedáme do úzkého vlaku s příznačným názvem Hymalayn Queen.
Nejprve projíždíme předměstími Kalky. Rozmanitá chudinská obydlí jsou rozseta po okolních kopcích. Pak se již vlak noří do lesního porostu a začítáme mototónně stoupat. Vlak se docela plouží. Naproti nám sedí rodinka Indů, které si dlouze "nenápadně" prohlížíme.
Chvíli si zkracujeme vykláněním se z vlaku. Vlak často a dlouze zastavuje i na těch nejmenších zastávkách. Indové vždy vyběhnou na nějaké to občerstvení. Pak kdosi zapíská a do pár vteřin se odjížní. Není radno se od vlaku moc vzdalovat.
Na zastávkách jsme docela v centru pozornosti. Všichni se s námi chtějí fotit. Hlavně s holkama. Vlak vždy stojí na zastávce dlouho a holky začínají být odvážnější. Jdou si koupit pití dál od vlaku. Měly co dělat, aby jim vlak neujel. Musely nastoupit do jiného vagónu. Pak bavily celý vlak Indů svými pokusy přeběhnout do našeho vagónu při krátkých zastávkách v lese. Nakonec se to povedlo.
Navečer se nám začínají otevírat pohledy na Shimlu. Je to velmi rozlehlé město, které se rozprostírá na několika kopcích místní členité krajiny. Jsme asi 2000 m.n.m. Shimla byla oblíbeným sídlem Britů v době jejich nadvlády nad Indií. Nyní je Shimla oblíbeným místem pro dovolené bohatších Indů.
Ihned po výstupu z vlaku se kolem nás stahují naháněči. Všichni mají nejlevnější taxi a také ví o zaručeně nejlepším ubytování. My už jsme ale z Dillí poučeni a všechny vytrvale odmítáme (i když jsou někteří fakt dotěrní). Bereme na záda batohy a vyrážíme do prudkého kopce pěšky podle mapky do centra Shimly, až na hlavní náměstí Ridge. Cestou potkáváme několik opic. Vypadají poměrně agresivně. A asi i jsou, protože i místní jim radši hodí trochu jídla, aby se jich zbavili.
Naše kroky směřují za kostel do křesťanské ubytovny YMCA. Ubytování je super. Jsou zde i celkem slušné koupelny. Poprvé voláme domů. Večer jdeme na procházku po Shimle. Na náměstí Ridge to docela žije. Na vysokém pódiu je nějaká kapela a na náměstí divoce tančí skupinky mužů v turbanech. Asi hrají nějakou oblíbenou píseň. Krátce se zastavujeme na místní tržnici. Pak už nás hlad vyzývá k hledání nějaké restaurace. Nacházíme restauraci Jashan. Jídelnímu lístku zatím moc nerozumíme, ale začínáme se učit. Dáváme si Thálí (čočková polévka) a Čapátí a Naanem (pšeničné placky). Hlavní jídlo dáváme každý jiné, ale na pohled vypadají všechny celkem stejně. A chutnají také podobně. Jsou to například Aloo Muter Makhana (brmbory, hrášek a nějaké další koule), Gobi Aloo (brambory s květákem) nebo Karahi Paneer (něco s kozím sýrem).
S Janou se chce vyfotit indická holčička. Po večeři jdeme spát a nabrat síly před zítřejším přesunem zase blíže k Himalájským výšinám.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - 6.7.2009, Shimla, Sharahan
Probouzí nás pobíhání opic na střeše hotelu. Na hotelu dostáváme vydatnou snídani. Paráda, to jsme ani nečekali. Dnes máme zamířeno do hinduistického kláštera Bhimakali ve vesničce Sharahan.
Vyrážíme na místní autobusové nádraží. Kupujeme lístky na bus a přivazujeme batohy na střechu. Jsme z toho vázání napoprvé celkem vyplašení. Ještě netušíme, že si tuto činnost v následujících dnech osvojíme a staneme se v ní velmi sehraní a rychlí.
Autobus se naplnil. Kolem 9 hodiny vyrážíme směr Rampur. Cestou zjišťujeme, že autobus nebyl zdaleka plný. Autobus zastavuje v podstatě na každém kilometru a nasedají další a další lidé. Nějaký Ind mi sedí na noze. Bude to dlouhá cesta. Se zájmem pozorujeme cestu. Silnice je velké staveniště. Pracují zde hlavně ženy. Řidič je divoch. Předjíždí v nepřehledných zatáčkách. Ale je to bezpečné. Před zatáčkou vždycky zatroubí. Asi po 50 km máme defekt. Řidič mění kolo a my se jdeme trochu protáhnout.
Defekt odstraněn. Dorážíme do Rampuru. Daří se nám přestoupit do dalšího busu, který se odkloní z údolí Satluž a vezme nás až do Sharahanu. Sedíme v buse a máme radost, jak spoje krásně navazují. Bohužel takto čekáme asi 1,5 hodiny. Autobusem občas projde nějaký žebrák. Zaujala nás zejména jedna velmi dobře živená žebračka. Nic jsme jí nedali, tak nám začala dost nadávat. Později nám jeden anglicky mluvící Ind sdělil, že na nám seslala hovna na hlavu. Snad se to nestane.
Konečně vyrážíme. Pozorujeme místní zvyky. Je naprosto běžné, že když jsou všechna sedadla v autobuse obsazená, vyberete si nějakého sedícího, bez ptaní mu odkloníte jednu nohu do uličky a sednete si mezi jeho nohy na uvolněný roh sedačky. Nastupuje copatá školačka. Dlouze si prohlíží exoticky vypadající Pavlu a ptá se jí, jestli taky pije vodu. Když řekla, že ano, holčička obětavě na zastávce vybíhá z autobusu, nabírá do pet lahve vodu z místního podivně vyhlížejícího pramene a podává ji Pavle. Pavla nezdvořile odmítá s doktorským vysvětlením, že se může jednat o vodu závadnou až infikovanou. Holčička nechápe. Je asi hluboce raněna.
Začínáme stoupat z údolí Satluž. Asi po půlhodině přijíždíme do Sharahanu. Ubytování jsme si domluvili přímo v klášteře Bhimakali. Máme pokoj asi 20 m od obřadního místa, kde se ještě na začátku 20.století prováděli lidské oběti pro bohyni Kali.
Odpoledne se jdeme projít po klášteře a po vesnici. Poprvé se nám "poštěstilo" koupit falešnou balenou vodu. Balená voda je dražší, takže je opětovné plnění lahví poměrně běžné. Navštěvujeme příbytek prince - maharádži.
Navečer se jdeme podívat do posvátné věže místního kláštera. Byli jsme svědky intivního hinduistického obřadu se zpěvy. K večeři dáváme thálí a čapátí a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 5 - 7.7.2009, Sharahan, Sangla, Kamru
Ráno dáváme snídani a vyrážíme zase na cesty. Místní čekají na autobus, tak se k nim připojujeme. Prý pojede za 15 minut. Nakonec přijíždí asi za hodinu. Čas si krátíme focením s místními.
Jedeme do Jeori. Tam bleskově přesedáme, už jsme sehraní. Svahy nad řekou jsou stále příkřejší. Chvílemi se silnice zcela zařezává do skály. Řidič jede zase pěkně divoce. Po chvíli se mění stále zajímavější krajina na bílé peklo. Na svazích nad řekou se těží cement. A to ve velkém. Obdivujeme cyklistu, který se prodírá silnicí a dělá si na plycích beton. Řeka Satluž má v těchto místech velký sklon. Pozorujeme obří peřeje.
Vystupujeme na odbočce na Sanglu. Na místě je spousta bílých Indů. Asi jedou z cementárny. Nebo už zde čekají dlouho. My máme štěstí. Daří se nám stopnout džíp. Jsme v něm sice dost narvaní, ale dostáváme se celkem brzy až do Sangly.
Hledáme ubytování. Nacházíme ho v hotelu Kinner Kailash Gues House. Dáváme si jídlo v místní restauraci a vyrážíme na prohlídku starobylé vesničky Kamru, která se tyčí ve svahu nad Sanglou. Kamru je fakt hezké místo. Je zde hinduistický klášterní komplex.
Není to žádný vybydlený skanzen. Lidé zde žijí ve starobylých domech, scházejí se na nádvoří, všude pobíhají děti, které chtějí "čoklid". Čoklid nemáme, ale bombony to nakonec napraví. Máme jich méně, než je tu dětí, ale zjišťujeme, že to pro děti není problém. Ochotně si bombony střídavě půjčují.
Místní nás berou i do posvátných míst kláštera. Vstupovat mohou maximálně dvě nebo tři osoby. Není možné vstupovat s botama (ani do venkovních prostor) a bez speciální čepice.
Po krátkém relaxu nad vesničkou se vracíme do Sangly. Procházíme se vesničkou, sedáme znovu do místní restaurace a hrajeme Beng. Hru nám přerušují opakované nálety obřího brouka. Místní Ind se nám směje, že před ním utíkáme. Pak ho chudáka umlátil novinama. Chce si s námi pořád povídat, takže jsme museli hru přerušit. Dáváme nějaká pivka a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 6 - 8.7.2009, Sangla, Chitkul
Ráno si dáváme omeletku a jdeme hledat taxi pro odvoz do Chitkulu (3400 m.n.m.). Obcházíme několik taxikářů ve snaze co nejvíce srazit cenu. Vypadá to, že se domluvili, nikdo nechce jet za 500 rupií. Jedeme nakonec za 550.
Cesta je hodně hrbolatá, nadskakujeme v autě až ke střeše, odnesly to prasknutím moje sluneční brýle, které jsem měl na hlavě. Přijíždíme do Chitkulu. Je zde hotýlek, se kterým se zrovna loučí partička izraelských motorkářů. Holky jsou z nich celé hin. Je tu mezi nimi jeden Legolas, Ježíš a také Leoš Mareš v kožichu. Nastěhováváme se po nich do Gasthousu. Je celkem pěkný a čistý.
Po skromném obědě vyrážíme do kopečků. Jdeme směrem ke střežené Inner line, nastoupáme až do výšky cca 3900 m.n.m. Pak to otáčíme a jdeme do hotelu odpočívat, dáváme sprchu, Beng a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 7 - 9.7.2009, Výšlap v okolí Chitkulu
Ráno vstáváme asi v 6:30 a chystápe se na celodenní výlet do sedýlka. Scházíme k řece a chceme se přes most dostat na druhou stranu. Zjišťujeme ale, že z mostu již zbylo pouze torzo. Vzala ho velká voda.
Naštěstí je zde místo mostu alespoň lanovka. Po jednom sedáme do zavěšeného koše a ručkujeme na druhou stranu řeky. Pak už jenom stoupáme, nejdříve po cestě lesem, pak jen houštím a pak jen po kamenech až do sedýlka. Cesta už se dávno ztratila.
Já už mám výškovku od půlky kopce, v sedýlku již ji mají všichni, ale není to nic vážného, jen nás bolí hlava. Chceme se dostat na druhou stranu říčky, ale teče hrozně rychle. Pak nám to ukážou dva místní borci, kteří si sem asi vyšli na procházku. Jen tak v mokasínách přeskákají řeku a na druhé straně vylejí vodu z bot. Ještě pomáhají na druhou stranu Markét a té se pak dlouho nedaří dostat se zpět. Nakonec se jí to povedlo.
Jsme asi ve 4500 m.n.m. Dále už nepůjdem, vracíme se zpět. Bereme to trochu jinou cestou než před tím. V lese nacházíme nějaké houby, i tady rostou. Pak musíme dost zrychlit, protože se blíží déšť. Touto dobou se tu mají dost projevovat monzuny. Lanovkou se dostáváme zase na druhou stranu řeky a stoupáme k Chitkulu. Dešti se úplně nevyhnem, ale nepromokneme tolik, pořádný déšť začíná až když jsme v Gasthousu. Večer vaříme tuňáka s čínskými nudlemi a jdeme spát. Jsme dost unavení.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 8 - 10.7.2009, Chitkul, Rekong Peo, Nako
Dnes vstáváme hodně brzy, už v 5:30. Musíme rychle balit, abychom stihli poslední dnešní bus, který jede v 6 ráno. Bus je plný horalů a ti smrdí jako krávy, ale jsou milí. Cestou potkáváme v protisměru autobus s nějakými inženýry (mají to napsáno na autobuse). Autobusy se vyhýbají v místě, kde bychom na první pohled vůbec nečekali, že se mají šanci vyhnout. Inženýři jsou na straně skály, náš autobus to bere po hraně propasti. Při jednom z neúspěšných pokusů o vyhnutí náš autobus couvá. Výběrčí peněz za jízdné v uličce píská v pravidelných intervalech do píšťalky, jakoby řidiči sděloval, že je možné ještě couvat než spadneme do propasti. Bohužel u toho nekouká ven, ale počítá peníze. To už zadní část autobusu přesahuje hranu rokle. Pískání nepřestává, tak zachraňuji situaci výkřikem STOP. Řidič zastavuje, cestující se začínají smát a řidič pokračuje v couvání. Evidentně mají ti horalové lepší nervy než já.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 9 - 11.7.2009, Nako, Tabo
Probouzíme se ve vesničce Nako (Kinnaur District, Himachal Pradesh). Vesnička leží přibližně 3600 m.n.m. a je umístěna na nádherném místě obklopeném horami. Vesnička je známá pro své jezero, které je hned na hranici obce. Je zde také několik budhistických chrámů. Je to taková zelená oáza uprostřed pustých hor.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 10 - 12.7.2009, Tabo, Dhankar
Videa nejsou k dispozici.
DEN 11 - 13.7.2009, Dhankar, Ki
Videa nejsou k dispozici.
DEN 12 - 14.7.2009, Ki, Kibber
Videa nejsou k dispozici.
DEN 13 - 15.7.2009, Ki, Kunzum La, Chandra Tal
Vstáváme po zatroubení a jdeme do kuchyně kde je James. Ten informuje Markét, že bus nám jede za půl hoďky. Rychle balíme a jedeme do Kazy. Kaza je dost ošklivé místo, ale sehnali jsme chleba a sýr na trek. Scháníme jeepa. Za 2000 rupií nás veze na Kunzum La, kde jsme cca ve 14 hodin. Vyrážíme na trek, sněží. Nejdřív stoupáme do sedýlka, pak klesáme, počasí se zlepšuje. Nádherné výhledy. Cesta byla náročná, i když byla z kopce. K Chandra Tal přicházíme kolem 18 hodiny, stavíme stan, vaříme večeři (guláš+brambor nedovařený) a hned jdeme spát, protože venku je hrozná zima.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 14 - 16.7.2009, Chandra Tal, Tongpo Gongma
Probouzíme se u Chandra Tal. Ráno je zima, ale azuro. Balíme se a vydáváme na cestevec nám radí, kudy jít, dáváme mu bakšiš 20 rupií. Překonáváme říčky, přítoky řeky, podél které jdeme. Je to náročné, čím dál tím víc. Cíl je stále v nedohlednu. Kolem 13 hodiny zjišťujeme, že jsme tak v jedné třetině dnešní cesty. Musíme jít, moc nezastavujeme, je to dřina. Přecházíme 2 km dlouhé nepříjemné suťovisko, které je asi 300 m nad řekou. Konečně vidíme cíl naší dnešní cesty, je to ale stále daleko. Asi v 18:30 jsme dorazili na kemp site - Tongpo Gongma, soutok dvou řek. Tu menší budeme muset brzo ráno, za nejnižšího stavu vody překonat. Jsme dost vyčerpaní, a to všichni, snad kromě Markéty. Vaříme si kaši s luncheon meatem a jdeme spát. Ušli jsme asi 20 km a to dost složitým terénem se spoustou říček, které jsme museli překonat.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 15 - 17.7.2009, Topko Gongma, Tongpo Yongma
Ráno vstáváme v 6:15. Rychle balíme, jeden krajíc do ruky a jdeme hledat brod. Nemůžeme ho najít a tak stoupáme proti proudu až k sněhovému mostu, který celkem v pohodě přecházíme. Dáváme konečně pořádnou snídani a sbíráme síly na další cestu. Během snídaně k nám došli dva čmoudíci, kteří nás informovali, že by měla být cesta OK.
Nejprve trochu bloudíme suťoviskem, pak nacházíme bezpečnou cestu a jdeme stále vzhůru podél řeky. Užíváme si příroku, hory, potoky. Jako poslední brodíme silnější řeku. Potkali jsme u ní pastevce, který nám přes řeku pomáhá. Jsme za to celkem rádi. Do cíle jsme dorazili kolem 16 hodiny. jsme na Tongpo Yongma, další soutok dvou řek. Tu menší zase budeme muset ráno překonat. Tato řeka je výrazně mohutnější než na Topko Gongma. Tušíme, že ráno to bude slušný problém. Stavíme stany, obhlížíme terén pro zítřejší přechod řeky, jíme a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 16 - 18.7.2009, Topko Yongma, Baralacha La
Vstáváme v 5:15. Před 6 máme sbaleno a hledáme přechod řeky. V noci bohužel prší a není moc velká zima. Řeka je rozvodněná, nemůžeme najít brod. Objevuje se pastevec, kterého jsme včera potkali a kroutí hlavou, že dnes se rozhodně řeka přejít nedá. Kroutí hlavou, že není dobrý nápad jít ani kolem řeky proti jejímu proudu, ukazuje vzhůru do kopce směrem od řeky.
Jít nahoru do kopce vypadá dost nelogicky. Dávám se podél řeky, ostatní jdou pomalu s pastevcem do kopce. Jsme stále alespoň ve vzáleném vizuálním kontaktu. Po nějaké době náročné cesty těsně kolem řeky zjišťuji, proč pastevec doporučoval zdánlivě nelogickou variantu. V jednom místě se na naší straně řeky přímo z vody zdvíhá sklalní stěna. Tudy to dál nepůjde. Vydávám se tedy přímo kolmo na vrstevnice vzhůru za ostatními. Kombinace cesty bez snídaně, nadmořské výšky, prudkého stoupání a batohu na zádech je vražedná. Výsledkem je zvracení žakudečních šťáv a zelených hlenů. Po chvíli se vzchopím a můžu vyrazit spolu s ostatními dále.
Po nějaké době zpozorujeme dole v údolí sněhový most přes řeku. Scházíme k němu a s pomocí pastevce s nám ho daří překonat. Loučíme se s pastevcem a dáváme mu za vydatnou pomoc bakšiš. Ještě musíme vyšplhat po nepříjemném a nebezpečně se sunoucím suťovisku. Pak si konečně můžeme odpočinout. Začíná pršet, takže stavíme stany, vaříme polévku, snídáme. Počasí se zlepšuje, takže budeme moci vyrazit. Pereme si pláštěnky a vyrážíme na cestu. Ušli jsme kus cesty. Došli jsme skoro až k sedlu Baralacha. Odpoledne stavíme stany, odpočíváme a hrajeme bang.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 17 - 19.7.2009, Baralacha La, Keylong
V noci byla zima, Pavla již poněkolikáte lituje, že s sebou nemáme teploměr. Ráno vstáváme na pohodu, balíme se a vyrážíme na cestu. Kolem 12 hodiny jsme v sedle 5100 m.n.m. Fotíme se a vaříme bramboru, zase je syrová. Už víme, proč si pastevci s sebou vždy nosí papiňák. Když se vaří voda při 85°C, tak se ty brambory moc neudělají.
Na Baralachu jsme došli kolem 15 hodiny. Potkali jsme policajta drsňáka s brýlema se zlatýma obroučkama. Známe ho a on si nás také pamatuje. Je to strašná náhoda, ale jeli jsme s ním asi před 14 dny autobusem z Shimly. Říká, že stopovat náklaďáky v horách je strašně nebezpečné. Následně nám 2 náklaďáky sám zastavuje a domlouvá s nimi, že nás vezmou do Keylongu. Já jedu s Kultovkou a Douchovkou v jednom, Pepa s Markét v druhém. Teď je to prý naopak zcela bezpečné, že autorita policie je zde vysoká.
Řidič je vostřák, pořád skáčeme na sedačkách metr vysoko. Skáče i on, občas je celý ve vzuchu a drží se jen volantu. Hrozně se tomu směje. Řidič má rudé oči. Vypadá to, že už hodně dlouho nespal. Na silnici se děsně práší. Vystupujeme v Keylongu, na nádraží se potkáváme s Markét a Pepou a hledáme ubytování. Ubytko nacházíme dobré, 300 rupií za pokoj. Je tu i super restaurace, dáváme si dali pizzu arabiku s papričkama, šíleně pálivá, ale snědli jsme to. Číšník je nějakéj divnej. Potkáváme Čechy. Pak jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 18 - 20.7.2009, Keylong, Manali
Z Keylongu odjíždíme v 11 hodin směr Manali, přes průsmyk Rochtang (hromada mrtvol) 3900 m.n.m. Cesta je šílená, samá díra, Markét bolí břicho. Většinou jsme nejeli po asfaltu a místy ani po cestě. Na silnici se usilovně pracovalo, zas to bylo o život. Na Rochtangu se pravděpodobně provozují zimní sporty. Všude s tu dá půjčit kombinéza, lyže a holínky. Cestou dolu z Rochtangu stojíme několik hodin v koloně, než sjedeme do Manali. V Manali je cítit tráva. Všude tu roste a jsou tu smažky. Hledáme vytipované ubytování v hotelu Rising Star, to se nám nakonec daří. Večer procházáme místní obchůdky - koukáme na cetky, šály, ubrusy. Jídlo dáváme v restauraci Mayur, kde jsou čisté sklenky, dobré jídlo, celkem čistý záchod. Hrajeme bang, zpět jedeme Rikšama.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 19 - 21.7.2009, Manali, Dillí
Venku prší. Očekávané monzuny jsou tady. Nejsme moc spokojeni se snídaní v Rising Star. Jdeme si prohlédnout Manali. V ulicích jsou místní kejklíři - malá holčička chodí po laně, kobra vylézá z košíku apod. Jdeme také do muzea Himachal Pradeshe. Do Manali jedeme rikšama, jdeme opět na oběd do Mayuru a objednáváme si ještě pizzošky na dlouhou cestu do Dillí. Cestou zpátky k hotelu nakupujeme ubrusy se slonama u chechtavý ženský, co jí nad hlavou běhají krysy a vůbec jí to nevadí. Ve smlouvání se zlepšujeme.
V 16:30 mám jede noční bus do Dillí. Cesta je hodně výživná. Bus je nacpaný už Manali. Řidič navíc zastavuje na každé mezi a nabírá další a další pasažéry. Před námi sedí Sikh s obřím nehtem na malíčku a nohy dává řidiči za krk. Také často zvrací z okna. Není jediný, pozorujeme čmoudíky jak se něčím naperou a pak to vyhodí z okna - za námi, před námi i za Pepou s Markét. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Místní pubescenti se sjíždějí za jízdy a řidič s nimi. Místy, hlavně při předjíždění se řidič histericky chechtá a průvodní s ním. Když se setmí, pozorujeme, že nikdo nesvítí, ani náš autobus. Cesta bude dlouhá, pokoušíme se usnout. Bude to těžké, sedíme ve třech na sedačce pro dva malé Indy, opírají se o nás stojící čmoudíci, jedem sedí napů na opěradle a napůl na mém rameni.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 20 - 22.7.2009, Dillí, Agra, Tádž Mahal
V noci stavíme na nechutném místečku na jídlo. Všude je smrad. Do Dillí přijíždíme kolem 8 ráno. Je tu horko. Hned po vystoupení z autobusu se na nás sesypala hromada čmoudíků a chrlí na nás své nabídky. Radši rychle odbíháme a vybíráme si taxi sami. Veze nás na Main Bazar do hotelu Hare Rama. Na Main bazaru je rušno, visí tu kabelky, chodí krávy, jezdí motorikši. V hotelu dáváme po náročné cestě odpočinek. Po pár hodinách vyrážíme na procházku po Main Bazaru, smlouváme s obchodníky. Jdeme pěšky na Connaught Place (kulaťák).
U podchodu mi hodil čmoud hovno na nohu se sandálem a musel jsem mu zaplatit za vyčištění boty i s nohou. Došli jsme k parlamentu. Tam nás málem zavřeli za jeho vyfocení. Je horko k nevydržení, proto jedeme zpět do hotelu rikšou. Balíme se a na lehko vyrážíme vlakem do Agry na Taj Machal. V Agře bereme taxi, nacházíme hotel poblíž Taj Machalu. V noci je znovu děsný horko, zlaté hory. Sedíme na střeše v restauraci s výhledem na Taj Mahal. Smlouváme cenu piva, dostáváme slušnou množstevní slevu, ale musíme toho piva vypít opravdu dost. Holky jdou spát, my při cestě na pokoj pouštíme na ochlazení mohutný větrák, čímž vyhazujeme pojistky v celém hotelu.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 21 - 23.7.2009, Agra, Tádž Mahal, Dillí
Ráno jsme trochu zaspali, místo v 6:00 vstáváme v 6:30 (mě se s Pepou do vstávání po večerním popíjení moc nechtělo). Nesnídáme a jdeme na Tádž Mahal, po ráno je prý nejhezčí. U vchodu jsme pečlivě kontrolováni, až osaháni, hlavně holky.
Tádž Mahal je monumentální pomník, který nechal vystavět indický mogul Šáhdžahán na památku své ženy, která zemřela předčasně při porodu 14tého potomka. Jmenovala se Ardžumand Banu Baygam a říkalo se jí Mumtáz Mahal (perla paláce).
Tádž Mahal se stavěl 22 let (1632–1654) a na jeho stavbě se podílelo 20 000 dělníků. Stavělo se prý podle návrhů jednoho francouzského a jednoho benátského architekta. Pomník je postaven z mramoru, který byl na stavbu dopravován z 300 km vzdáleného lomu.
Celý povrch je zdoben polodrahokamy, drahokamy a kaligrafická výzdoba je provedena černým mramorem. Celý komplex zaujímá plochu 567 x 305 metrů (cca 17,5 ha) a samotné mauzoleum stojí na čtvercovém podstavci, jehož rohy zdobí čtyři čtyřicetimetrové minarety.
Hlavní budova má čtvercový půdorys (o straně 56,7 metrů), v rozích je zešikmená, měří 72 metrů a návštěvníky ohromuje svými obrovskými rozměry. Uvnitř gigantického základního vzklenutí je mramorová klenba vybroušená do kosočtverců a súry z koránu, napsané černým stylizovaným kaligrafickým arabským písmem, se vinou kolem vstupních dveří jako obrovský rébus.
Tato stavba se vyznačuje nepřeberným bohatstvím vlysů a kazet s reliéfy a inkrustacemi z drahých kamenů (tato technika se nazývá pietra dura a pochází z Itálie) – k jejich zhotovení bylo použito kolem 60 druhů polodrahokamů. Stejné květinové motivy se opakují s geometrickou přesností po tisícekrát. V reliéfech z bílého mramoru převládá kosatec, oddenková rostlina typická pro hřbitovy, jež roste jen ve stínu a nesnáší indický žár.
Po několika hodinách u Tádž Mahalu vyrážíme cyklo rikšama na Agra Fort. Agra Fort je pevnost a je stejně jako Tádž Mahal na seznamu světového dědictví UNESCO. Leží asi 2,5 km severozápadně od Tádž Mahalu. Cestou se prohazujeme s rikšákama, s Pepou šlapeme, rikšáci se vezou. Jsou z toho dost paf. Po prohlídce pevnosti vyrážíme na nádraží a jedeme zpět do Dillí. Nasedáme do špatného vlaku. Sice jede také do Dillí, ale rezervace míst je nám k ničemu. Sedíme na zemi ve vagónu nejnižší třídy, celkem zajímavá zkušenost. V Dillí prší, monzuny v plném proudu. Jdeme na náš hotýlek na Main Bazaru a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 22 - 24.7.2009, Dillí
Ráno vstáváme, snídáme a jdeme obrážet památky v Dillí. Nejdřív jdeme na Red Fort, pak přes tržiště Old Delhi až k největší mešitě v Indii Jama. Je zde spousta muslimů s nevraživými pohledy, žebráci a jeden dobrej herec s krvavou nohou přelepeným okem a rukou v rukávu - tak to jsme mu nesežrali. Nemůžeme dovnitř. Poté jedeme rikšou na India Gate, odtud na prezidentský palác a pak dáváme oběd v nóbl restauraci. Odpoledne je hrozné vedro, jedeme na Main Bazar. Odpočíváme a nakupujeme na Main Bazaru. Večer domlouváme noční taxi na letiště a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 23 - 25.7.2009, Dillí, odlet domů
Po krátkém spánku odjíždíme na letiště. V jednu hodinu v noci jsme tam, ve 4:20 nám to letí, má 30 minut zpoždění. Jsme v letadle, vidíme východ slunce nad Himalájema. Přestupujeme v Istambulu, dáváme kafe. Na letadlo do Prahy čekáme asi 2 hodiny. Letíme, krásné výhledy, nad Prahou jsou turbulence. Na letišti na nás čeká Martin. INDIE BYLA PROSTĚ SUPER.
Fotky nejsou k dispozici.
Videa nejsou k dispozici.