Francie, Provence
DEN 1 - pátek 13.6.2014, Odjezd z Tábora
Letos jsme naplánovali dovolenou v Provence. Po minulé dobré zkušenosti z Korfu, jsme si znovu pronajali celou vilu. Zvolili jsme městečko Bormes les Mimosas. Městečko není hned u moře, ale k moři to bude tak 5 km.
Country: Francie
Region: Provence-Alpes-Côte d'Azur
Department: Var
Arrondissement: Toulon
Canton: Collobrières
Jedu já s rodinkou, Martin s rodinkou a Jany a Martina rodiče. Rodiče letí do Nice, my ostatní jedeme autem a v Nice je nabereme.
Vyrážíme kolem 11 hodiny. Předchozí obavy, že se nevejdeme do auta, se nevyplnily. Věšli jsme se v pohodě a máme v kufru ještě spoustu místa. Dnes máme v plánu dojet na Lago di Garda, najít nějaké ubytování na jednu noc a druhy den ráno pokračovat v cestě. Děti cestu docela zvládají.
Cestou dáváme 2 delší pauzy, jednu hned za hranicema a druhou někde před Innsbruckem. V Itálii dáváme na pumpě vynikající kávu za 1 Euro - ti Italové to prostě umí. Na konci cesty už je to na děti dlouhé, hlavně na Jiříka.
Kolem osmé přijíždíme do Paga. Vesnička je asi 2 kilometry před Riva del Garda - jezero je na dohled. Na ubytování máme štěstí. Martin nachází hotýlek, kde mají volné právě 2 pokoje. Vybalujeme a jdeme na večeři - pizza, lasagne, vínečko, pohodička. Jiřík spí v kočáru, Víťa usíná na pokoji velmi rychle.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - sobota 14.6.2014, Z Laga do Provence
Dáváme snídani na hotelu a kolem půl deváte vyrážíme na cestu. První minimálně půlhodinu trávíme v koloně v Riva del Garda, za městem už je to v pohodě. Jedeme po západním břehu Lago di Garda, kocháme se výhledy na jezero a na důmyslný systém tunelů. Napojujeme se na dálnici, jedeme na Brescii, Milán, Janov, San Remo a už vjíždíme do Francie. Tam si dvakrát vystojíme kolonu před mýtnicemi a přijíždíme na letiště do Nice. Tam už čekají Jany rodiče. Bereme je do auta a jedeme do Bormes les Mimosas. U vily jsme kolem půl šesté. Dostává se nám milého přivítání od majitelky. Vybalujeme, poprvé zkoušíme bazén, dáváme vínečko. Pohoda.
Fotky nejsou k dispozici.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - neděle 15.6.2014, Bormes les Mimosas
Po snídani vyrážíme prozkoumat Bormes les Mimosas.
Dole ve vesnici jsou malé obchody všeho druhu - řeznictví, pekařství, vinotéka, kavárna, potraviny. Nakupujeme nějaké jídlo. Já hlídám Víťu a Jiříka. Jiřík usíná. Jdeme tedy na kafíčko a na džus. Z terasy kavárny pozorujeme s Víťou řadu asi osmi Ferrari na kruhovém objezdu. To je asi na Azurovém pobřeží normální. Dávám se do řeči s nějakým Angličanem, gratuluji mu k vítězství jejich fotbalového týmu na mistrovství světa, načež si uvědomuji, že vlastně s tou Itálií prohráli. Trapas :-). No na těch cestách není člověk přesně informován.
To už je nakoupeno a přesouváme se auty nahoru do staré vesničky. Parkujeme na velkém hromadném parkovišti, těší nás, že je zdarma. Hned před parkovištěm nás překvapuje procesí Brouků. Vypadá to, že po Azurovém pobřeží se neprojíždí jen Ferrari.
Pak už si vychutnáváme výhledy na Bormes les Mimosas. Je to vážně nádherná vesnička. Leží ve svahu, s výhledy na moře, všude je spousta zeleně a květů. Asi oprávněně získala vesnička titul Evropské město květin 2003.
Sedáme na terasu jedné kavárny a dáváme si kávu a vínečko. Zjišťuji, že místní růžové víno je vynikající. Víťa dostává zmrzlinu, jahůdkovou, o jiné se nechce ani bavit. Lízání má tak na hodinu. Moc si to užívá.
Vydáváme se na procházku strmými ulička staré vesničky. Některé jsou pro nás s kočárek prakticky nepřístupné.
Jana obdivuje bohaté místní květy a zkušeně je všechny pojmenovává názvy květin, které jsem většinou nikdy neslyšel. Mě zaujal pomerančovník tyčící se nad jednou z uliček.
Už je čas oběda. Jedeme tedy zpět k naší dočasné vile. V řeznictví Martin s mamkou a Mací nakoupili Ossobuco. To je nějaká specialita z plátků telecí kližky přeseknutých přes morkovou kost. Ve vile to připravili s rýží. Dáváme si s tomu červené vínečko z Provence.
Po obědě jdu uspávat Jiříka. Projíždím s ním po velmi rozsáhlém pozemku, který patří k našemu domu. Je to spousta olivovníků, korkových dubů, borovic, oleandrů a levandule. Jsou tu i další rostliny, ale ty už nepoznám.
Kolem třetí odpoledne, vyrážíme na průzkum nezastavěné pobřežní oblasti v okolí Cap de Brégancon a poloostrova Presqu'Ile de Giens.
Nejprve jedeme do vesničky Cabasson [1], kde je pláž s výhledem na prezidentský zámek v Cape de Brégancon. Bohužel zjišťujeme, že se dá na pláž jít až po zaplacení poměrně vysokého parkovného, což se nám nevyplatí. Na koupání to dnes není, je jen něco málo přes 20°C. Pokračujeme tedy cestou na západ k Chateau Brégancon [2]. Zde jdeme na degustaci vín z místního vinařství, nějaké láhve si kupujeme. Pak se pokoušíme najít pěší cestu k moři. Tu sice za pomoci mapy nacházíme, ale je zavřená bránou. Vypadá to, že pobřeží se soukromími plážemi bude opravdu dostupné jen z oficiálních placených parkovišť. Začíná trochu pršet, takže zase sedáme do aut a pokračujeme západním směrem.
Po několika kilometrech přijíždíme k dalšímu vinařství Chateau Léoube [3]. Prohlížíme si prodejnu vín, do degustace je tentokrát nepouštíme.
Poté pokračujeme do střediska La Londe les Maures [4]. Zde se dá až k pláži dojet autem a bezplatně zaparkovat. Jdeme se projít na pláž. Prohlížíme si dům nad mořem, který jsme původně měli zamluvený, ale majitel nám rezervaci zrušil kvůli poškození vily vlivem lednového běsnění přírodních živlů. Nyní už vila vypadá naprosto v pořádku a už si ji pronajímají turisté. Víťa s Nikolkou se bosí brouzdají mořem. Pláž je kvůli počasí prázdná. Po krátké procházce zase sedáme do aut a jedeme na poloostrov Presqu'Ile de Giens. Míříme do La Tour Fondue [5]. Zde to není moc zajímavé. Je zde velký přístav odkud se plaví lodě na ostrovy Iles d'Or. Pokračujeme tedy západním směrem do městečka Giens [6]. Tato vesnička je moc hezká. Nemáme už moc času na nějakou podrobnější prohlídku. Víťa chce vidět moře, takže se jdeme podívat do malého přístavu. Už je celkem pozdě, takže se vracíme zpět na vilu. Jedeme nyní západní stranou poloostrova uzoučkou pobřežní cestou du Sel. Napravo od nás je moře, nalevo zavodněná solná pánev. To je hodně zajímavé místo.
Věčer nás navštěvuje Carine, majitelka domu. Probíráme s ní u vína zajímavá místa a pláže v okolí. Dává nám spoustu užitečných informací, které v průvodci nenajdeme.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - pondělí 16.6.2014, Collobriéres, Grimaud
Dopoledne vyrážíme na další výlet. Plánujeme jet do pohoří Maures.
Vydáváme se serpentýnami do městečka Collobriéres [1]. Cestou potkáváme na úzké klikaté cestě spoustu silničních cyklistů. Docela jim závidím :-).
V Collobriéres vystupujeme z auta a nad horami pozorujeme dešťové mraky. Asi sem bohužel brzy dorazí. Už je skoro čas oběda, takže se snažíme najít restauraci, kde bychom se mohli najíst a zároveň přečkat déšť. Dostáváme se do centra, do platanové aleje.
Zkoušíme dvě restaurace, ale všude je plno. Pod střechou mají přednost ti, kteří doposud seděli na terase. Přístřeší nacházíme až v takovém baru. Není to tak hrozné místo, jen se tu nenajíme. Dáváme kafe, dětem džus a pozorujeme z okna déšť. Po chvíli přestává, ale restaurace se jen tak neuvolní.
Dáme tedy ještě krátkou procházku, navštívíme obchůdek s jedlými kaštany (Collobrières je proslulé produkcí a zpracováním jedlých kaštanů), sedáme do auta a jedeme na oběd do městečka Grimaud [2].
Grimaud je krásné historické městečko v kopci. Před jeho prohlídkou se ale musíme najíst. Hledáme restauraci. Průvodce nějaké doporučuje, ale hned u první restaurace zjišťujeme, že si asi nebudeme moci vybírat. Jsou totiž už skoro tři hodiny odpoledne a prý už nevaří. V druhé restauraci máme štěstí, i když nás číšník s výběrem dost popohání, aby mu kuchař neutekl. Většina z nás si dává nějaké těstoviny.
Po obědě vyrážíme na průzkum městečka. Aniž bychom se ji snažili nějak hledat, ocitáme se v ulici Teplářů, kterou popisuje průvodce jako uličku nejzajímavější. Prohlížíme si kostel z 12. stolení, místní radnici a kocháme se výhledy od ní.
Na vrcholu kopce, na které leží Grimaud, je místní hrad. Cestou vzhůru je velká spousta schodů, přesto se rozhodujeme nahoru vyjet i s kočárem. Byla to celkem náročné, ale jsme odměněni krásnými výhledy do kraje - na moře, na maurské pohoří, na starověký mlýn i na samotné městečko Grimaud.
Po sestupu z hradu již sedáme do aut a vracíme se do Bormes. Cestou ještě zastavujeme v jednom vinařství u cesty. Dáváme degustaci a Martin kupuje jedno růžové.
Navečer dáváme koupačku v bazénu, ale jen na chvíli, není zrovna vedro.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 5 - úterý 17.6.2014, St.Tropez
Dnes se koná trh v Saint Tropez. To je vhodná příležitost pro návštěvu tohoto města.
Vyrážíme ráno docela brzy. Při vjezdu na poloostrov, kde je Saint Tropez začíná houstnout doprava. Pomalu popojíždíme v koloně. Asi po půl hodince jsme již ve městě a pak ještě asi 15 minut čekáme ve frontě na podzemní parkoviště. Říkáme si, že máme štěstí, že je teprve červen. O prázdninách musí být parkování ve městě prakticky nemožné.
Vycházíme z parkoviště a dáváme se do hledání tržiště. Moc práce nám to nedává, jak zjišťujeme, tržiště je hned vedle, v parku u ulice Bd Vasserot a je pěkně rozsáhlé. Asi hodinku se proplétáme mezi stánky. Kupujeme nějakou zeleninu.
Úzkou uličkou Rue Georges Clemenceau se pak dostáváme až do slavného místního přístavu, kde se promenádovala Brigitte Bardot ve filmu A bůh stvořil ženu, v době, kdy bylo Saint Troopez rybářskou vesničkou. Dneska to tu už vypadá docela jinak. V přístavu kotví velké jachty, po nábřeží se prochází davy turistů a lemují jej drahé kavárny a restaurace.
Do jedné z kaváren, až na konci přístavu také usedáme. Popravdě řečeno, tak trochu kvůli nutnosti si také někam odskočit. Dáváme si vodu za nechutných šest euro, pro děti džus za podobnou cenu a kafe.
Pak se jdeme podívat na moře na zátoku Golfe de Saint Tropez, ve které probíhají nějaké závody jachet. Víťovi se moc líbí na kamenech, na které šplouchá voda z moře.
Pokračujeme pak úzkými uličkami města. Koukáme do výloh módních butiků a přemýšlíme o nákupu slunečných brýlí za tři tisíce euro. Prohlížíme také rybí trh. Dostáváme se zpět na velké tržiště a dáváme k obědu nějakou těstovou placku.
Ještě nám chybí navštívit slavnou četnickou stanici. Je to asi v Saint Tropez povinnost. Před budovou se fotíme s četníkem v kostýmu jak z filmu, který má právě toto v popisu práce za dobrovolný příspěvek do připraveného košíku. Dokonce se snaží i vtipkovat zřejmě klasickým trikem - výměnou čepice s turistou.
Vracíme se zpět na parkoviště a opouštíme Saint Tropéz. Posádka Martinova auta se jede podívat do městečka Port Grimaud, do malých Benátek francouzské riviéry. My už jsme tam byli dříve na kole, takže jedeme přes francouzskou vesničku roku Gassin, k moři Cavalaire sur Mer. Pokračujeme pobřežní klikatou cestou až do Le Lavandou, odkud je to už kousek do k našemu domu.
Odpoledne dáváme koupačku v bazénu. Počasí pořád moc dlouhému koupání nenahrává, ale alespoň chvíli.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 6 - středa 18.6.2014, Bormes les Mimosas
Dnes je trh v Bormes les Mimosas. Vyrážíme tam dopoledne. Tržiště je výrazně menší než v Saint Tropez, ale lidí je zde dost.
Víťa chce zmrzlinu, takže se s klukama odpojujeme od ostatních a jdeme na zmrzlinu, na kafe a vínečko. Ostatní zatím nakupují nějaké dárky. Na vile si pak dáváme oběd a trávíme odpoledne u bazénu. Doposud jsme všechny cestovali autem, dnes tak trochu odpočíváme. Dávám s Jiříkem krátkou procházku po okolí.
Martin se s mamkou jede podívat do Le Lavandou. Martin kupuje nějaké ryby a krevety a večer si grilujeme.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 7 - čtvrtek 19.6.2014, Cavaliere sur Mer, la Fossete
Dopoledne jedeme kolem pobřeží směrem na Saint Tropez. Zastavujeme u zahrad Domaine du Rayol. Vstupné je dost vysoké, což by nás zavazovalo se v zahradách zdržet déle než jsme chtěli.
Rozhodujeme se tedy pokračovat dále po pobřeží do Cavaliere sur Mer. Parkujeme kousek od přístavu a jdeme hledat nějakou restauraci na oběd. Nacházíme restauraci Le Pizzaiole, která má terasu s výhledem na moře. Byla to dobrá volba. Docela jsme se poměli. Vyzkoušeli jsme zajímavá jídla - zejména různé dary moře.
Po obědě jsme vyrazili na pláž la Fossete. Tuto pláž nám doporučila Carine. Byla to také dobrá volba. Parkování bylo zdarma a asi 100 m od pláže, na písečné pláži nebylo moc lidí. Děti si hrají u moře, dáváme koupačku, šnorchlujeme, já s Martinem si dáváme vínko. Navečer se vracíme do našeho domu.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 8 - pátek 20.6.2014, Bormes les Mimosas, la Fossete
Přemýšlíme o půjčení lodě pro výlet na moře. Jedu do přístavu Bormes a následně do Le Lavandou, abych se po něčem poptal. Bohužel se mi nedaří nic vhodného najít. Někde mají lodě půjčené, někde rozbité a jinde u lodí nikdo není. Vracím se tedy zpět a nakupuji nějaká vína pro doplnění sklípku.
Martin zatím jel s rodičema do kláštera Chartreuse de la Verne. Chtěli jsme se tam podívat již v pondělí, ale nepřízeň počasí nám to znemožnila. Moc se jim tam líbilo, ale prý by to nebylo moc pro děti. Holky s dětma tráví dopoledne doma. Odpoledne po obědě vyrážíme znovu na osvědčenou pláž la Fossete.
Navečer jedeme znovu do Bormes na ještě na nějaké další nákupy. Dokupuji další vína. Martin kupuje hovězí na večerní grilovačku. Uspáváme děti a grilujeme. Rozplýváme se nad tím, jak se nám to povedlo.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 9 - sobota 21.6.2014, Bormes les Mimosas
Balíme věci, vyklízíme vilu, loučíme se s Carine a odjíždíme. Nejprve jedeme do Nice a doprovázíme Jany rodiče na letiště. Asi v půl třetí odpoledne vyjíždíme z Nice. Máme ve hře dvě varianty cesty. Buď dojedeme někam k Lago di Garda, přespíme a budeme pokračovat domů v neděli, nebo to přejedeme v kuse. Uvidíme podle dětí. Cesta běží dobře, celkem často zastavujeme a kluci jsou celkem v pohodě. Kolem deváté přejíždíme Brenner a rozhodujeme se, že to dojedeme. Až na dvě krátké krize, kdy se vždy jeden z kluků chvilku probudil a brečel, je cesta pohodová. Kolem třetí ráno jsme doma.
Videa nejsou k dispozici.