Portugalsko
DEN 1 - Sobota 26.4. - Tábor, Bordeaux
Vyrážíme ve 2 hodiny v noci z Tábora. Cesta jde dobře, brzy přejedeme celé Německo. Pouštíme si Pána prstenů jako audioknihu. Cesta přes Francii je dlouhá, jedeme kolem Clermont-Ferrand, který obklopují sopečné kužely, vidíme i Puy de Dome. Kolem 17:30 přijíždíme do Bordeaux. Ubytováváme se v hotelu Formule Hotel Club hned u dálnice.
Po krátké pauze jdeme na nedalekou zastávku tramvaje A, přes aplikaci kupujeme lístky (10 EUR pro všechny) a jedeme přímo do centra. Asi za 30 minut přejíždíme most přes Garonu a vystupujeme. Jdeme na náměstí, kde je Basilica of St. Michael. Opravují věž. Pokračujeme k městské bráně, cestou kupujeme dětem pizzu. Prší a je asi 14 stupňů.
Pokračujeme po nábřeží na náměstí Place de la Bourse, kde je kašna Les Trois Grâces a klasicistní domy. Je zde velká plocha posetá malými fontánkami, které stříkají vodu a z plochy tak vtváří velké zrcadlo, ve kterém se odrážejí budovy na náměstí. V jednu chvíli přestávají fontánky stříkat, Bětuška s Martínkem se procházejí po ploše. Najednou se začíná ze spar vylévat voda. Než stihnou opustit plochu, mají úplně mokré boty.
Nebudee se tedy ve městě už dlouho zdržovat. Jdeme kolem divadla Grand Théâtre de Bordeaux po nákupní třídě (nejdelší v Evropě) až ke katedrále svatého Ondřeje. Obcházíme jí. Pak už sedáme na tramvaj A a jedeme zpět na hotel. Ještě cestou vystupujeme u supermarketu a nakupujeme nějaké zásoby a také malé víno na večer. Na hotelu si dáváme víno, ale brzy jdeme spát, jsme hodně unaveni.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - Neděle 27.4. - San Sebastian, Paradamonte, Soajo
Ráno se probouzíme kolem 8 (já spíš kolem 6), balíme, sedáme do auta. Asi po dvou hodinách opouštíme Francii a vjíždíme do Španělska. Zastavujeme v San Sebastianu na rychlou prohlídku. Auto necháváme v podzemní garáži Boulevard, jen tak tak jsme se tam s rakví vešli. Vyrážíme do ulic centra. Prohlížíme si hezký kostel San Bizente Martiria-San Vicente Mártir a přicházíme k oceánu. Jsou tu velké vlny a masívní vlnolamy z obrovských kamených bloků.
Obcházíme po promenádě celý poloostrov okolo vrcholu Urgull. Dostáváme se do přístavu, kde se nám otevírají výhledy na slavnou městskou pláž ve tvaru podkovy, která se skrývá před vlnami v široké zátoce, a také na ostrov Santa Klara. Jedeme výtahem do centra. Procházíme uličkami, navštěvujeme baziliku Saint Mary of the Chorus. Pak zastavujeme v jedné restauraci, tapasárně. Každý vybíráme jeden tapas. Máme třeba houstičku s chobotnicí, houstičku s vinnými klobáskami, s nakládanou rybou a sardinkami.
Bětuška okousává kuřecí stehýnko. Stálo to asi 20 EUR. Pak už spěcháme k autu, čeká nás dnes ještě dlouhá cesta. Jedeme hornatou oblastí poblíž pobřeží se spoustou tunelů, pořád platíme mýta. Pak se odkláníme do vnitrozemí. Poblíž Leonu si dáváme kávu a také hranolky v jedné restauraci u pumpy. Překvapuje nás, že je to tu hodně levné. Pokračujeme na západ.
Kolem 20:30 (resp. 19:30 portugalského času) přijíždíme do Portugalska. Jedeme kolem velké vodní nádrže, kde přistávají na hladině letadla a nabírají vodu k hašení nějakého požáru, v dálce jsme viděli velký kouř. Pokračujem přes hory Peneda-Geres do Paradamontes, kde máme zamluvené ubytování v domě Casa Velha.
Zajíždíme podle směrovek přímo k domu, ale cesta je extrémně úzká a navíc slepá. Na konci cesty se nám nakonec pomocí složitého popojíždění po centimentech dopředu a dozadu daří otočit a opustit tuto past. Mezitím přijíždí portugalská paní, která nám předává ubytování. Umí jen portugalsky, takže základy španělštiny se celkem hodily.
Ubytování je krásné, v zahradě rostou pomeranče, kvetou citrovníky, je zde krásná terasa porostlá vínem. Je zde i bazén, zatím ještě zakrytý. Večer ještě vyrážíme do nedalekého Soaja, Zastavujeme u nějakého kulturního centra, místní tu tančí v krojích. Akce ale zrovna končí. Dáváme si občerstvení, já pivo. Jana pak řídí zpět a jdeme spát. Kluci mají vlastní pokoj, my s Bětuškou také.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - Pondělí 28.4. - Soajo, Peneda, Lindoso
Vstáváme kolem 8. Víťa pro nás připravil kvíz přes Kahoot. Pak se u dveří objevuje hodná paní domácí a nese nám dort a košík s pomeranči. Dámáme snídani před domem a vyrážíme do Soaja. Zastavujeme na parkovišti u místních slavných kamenných sýpek. Sýpky stojí na vyvýšené skále a s pozadím okolních hor jsou opravdu fotogenické. Je jich tu 24.
Hned vedle sýpek je restaurace. Dáváme si kávu a děti nanuka. Pak jdeme úzkými uličkami Soaja na náměstí s popravčím kamenem, kde se v minulosti oběšovalo. Je zde také kostel. Vracíme se k autu, cestou v místním obchodě kupujeme nějaké zásoby. Sedáme do auta a jedeme do Penedy. Cestou zastavujeme na vyhlídkách na okolní hory a pasoucí se krávy.
Parkujeme v Penedě hned u poutního kostela. Je to zmenšenina Bom Jesus u Bragy. Nejprve jdeme dolů od kostela po křížové cestě a pak zase zpět. V obchůzku před kostelem kupujeme Jiříkovi a Martínkovi portugalské fotbalové míče. Dáváme je do auta. Občerstvení vedle auta, kde jsme si plánovali dát nějaký oběd je bohužel zavřené. Škoda. Oběd si tedy dáme až po výletě do hor, který máme naplánován.
Chvilku ještě zastavujeme u vodopádu vedle kostela a také zkoumáme interiér kostela. Pak už vyrážíme po červené turistiké značce vzhůru do hor. Jdeme asi 2 km strmým stoupáním kamennou krajinou k jezeru Lagi di Medhina. Kluci jdou vepředu a trochu nám sešli z cesty a vystoupali výše než museli. K jezeru tedy dorážím já s Janou a Bětuškou. Kluci ale už také našli cestu a připojují se k nám. Já si bolestivě zvrkávám kotník. Ach jo. Chladím nohu v jezeře.
Po chvilce váhání se odhodláváme ke koupačce ve studené vodě jezera, nazí. Dáváme svačinku. U jezera se pase rohatá kráva. Všude jsou slyšet žáby, část jezera je pokryta bílými květy, všude kolem hory. Vydáváme se na cestu zpět. Potkáváme holandský pár. Říkají nám, že je ve Španělsku a Portugalsku black-out. To nám asi dost komplikuje plány. Plánovaný oběd nebude, všechny restaurace jsou bez proudu a nevaří.
Jedeme do Soaja a nacházíme otevřenou kavárnu. Nejde proud, ale mají nějaké zákusky a nanuky, alespoň něco k jídlu. Dáváme si také džusy a koly. Vracíme se na ubytování, je velké horko, odkrýváme bazén, kluci se koupou. Navečer se jedeme podívat do Lindosa. Je to asi jen 8 km daleko. Při západu sunce procházíme místní hrad a kamenné sýpky. Kluci s Bětuškou hrají na hradě schovku a na honěnou.
Jedeme zpět do Casa Velha. Děláme si těstoviny na plynovém vařiči, ten naštěstí funguje. Sedíme při svíčkách na terase a pijeme víno. Premiér Portugalska říká, že prý obnova po black-outu bude možná až týden. To by nám plány hodně komplivalo. Jdeme spát. V noci naštěstí proud nahazují.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - Úterý 29.4. - Bom Jesus, Braga, Muimaraes, Porto
Probouzíme se v Casa Velha s dobrou náladou. Black-out skončil, takže můžeme bezstarostně pokračovat v naší cestě. Balíme, dáváme si snídani na terase, nosíme věci do auta. Opouštíme Paradamonte a jedeme směr Braga navštívit Bom Jesus de Monte. Cesta trvá hodinu. Zastavujeme na dolním parkovišti pod Bom Jesus. Na parkovišti je stánek, kde si dáváme toasty , zmrzlinu a nanuky.
Pak už stoupáme po schodech křížovou cestou vzhůru ke kostelu. Úvodní část vede mezi stromy, pak už se otevírá výhled na dlouhé schodiště zakončené majestátním kostelem. Schodiště mají jednotlivá zastavení, například sochy zobrazující 5 lidských smyslů. Ke kostelu je to 592 schodů, Martínek to počítal.
Chvíli sedíme v kostele, pak se jdeme rozhlédnout na přilehlou vyhlídku. Pak klesáme po schodech zpět k autu. Přejíždíme na nedaleké druhé poutní místo Sanctuary of Our Lady of Sameiro. Zde je úplně prázdno. Je to znovu impozantní stavba, i když trochu ve stínu slavnějšího Bom Jesus. Vlaje zde vatikánská vlajka na půl žerdi pro připomínku nedávno zeslulého papeže Františka.
Sedáme zase do auta a přejíždíme do Bragy. Parkujeme v podzemním parkovišti hned u centra. Hledáme restauraci, kde bychom si dali pozdní oběd. Po krátkém okruhu centrem se dostáváme do restaurace, která je hned vedle našeho parkoviště. Sedíme na terase. Dáváme so pečené vepřové, smažené telecí řízečky, brambory, hranolky, rýži. Jsou to 2 velká jídla s hromadou příloh. Všichni se najíme do syta.
Ochutnáváme také portské víno. Kluci si dávají citronovou limonádu. Po obědě vyrážíme na procházku centrem. Zastavujeme v kostele s interiérem zdobeným Azulejos, dlaždičkami. Procházíme kolem městské věže a jdeme na zmzlinu. U katedrály Panny Marie kupujeme v suvenýrovém obchodě všem klukům portugalské kšiltovky. Dokončujeme okruh, sedáme do auta a pokračujeme do Guimarães.
Zkoušíme parkovat v podzemním parkovišti, ale tady jsem neuspěli, strop je tu jen 2,1 m vysoký a s rakví se tam nevejdeme. Musíme vycouvat, ale za námi je už dlouhá fronta aut. Někteří řidiči dost troubí. No, nepříjemná situace, trochu jsme ucpali dopravu v centru. Dostáváme se odtud a parkujeme na nadzemním parkovišti kousek od centra.
Jdeme se podívat na kostel Igreja e Oratórios de Nossa Senhora da Consolação, který zakončuje dlouho zahradu, ale také stojí u kruhového objezdu, který zahradu obkružuje. Je tu nepříjemně hustá doprava. V kostele platíme každý 1 EUR za vstup do věže. Ukázalo se ale, že to není věž, ale jen pár schodů do patra s výhledem na zahradu. Toto za 6 EUR úplně nestálo.
Pokračujeme kolem zahrady do centra na náměstí s kostelem Igreja de Nossa Senhora da Oliveira. Je tu hodně lidí sedících v restauracích. Pak se proplétáme uličkami starého města až ke klášteru Convento e Igreja de São Francisco. Ten je zvenku velmi malebný a je tomu tak i uvnitř. Tady za to drobný poplatek stál. Jdeme se podívat i do patra na varhany a také do zrcadlové zlaté místnosti.
Dále jdeme starým městem k paláci vévodů a pak k místnímu hradu. Už je po 18 hodině. Potřebujeme vyrazit do Porta. Pro urychlení jdu sám pro auto, ostatní na mě čekají na hradě. Přijíždím pro ně na parkoviště, sedáme do auta a jedeme do Porta. Cesta jde dobře, ale u Porta se to zkomplikuje, projíždíme špatně mýtnou bránou. Neplatíme a projíždíme pruhem pro místní. Budeme to muset později vyřešit.
Navíc je před námi velká kolona. Jedeme asi 30 minut krokem kolem stadionu FC Porto. Zajíždíme do centra a parkujeme na velkém parkovišti u řeky Duoro, asi jen 100 m od našeho ubytování. Z kódové schránky se bereme klíč od apartmánu a jdeme se ubytovat. Dlouho se nezdržujeme a vyrážíme na průzkum Porta.
Jdeme po promenádě kolem řeky Duoro k mostu Ludvíka I. Je zde hodně restaurací a naháněčů. Je to tu dost drahé. Jdeme po mostě na druhou stranu řeky. Po druhém břehu jdeme celkem dlouho, podél lanovky až k budově, ve které jsou různé stánky s občerstvením. Uprastřed je mnoho stolů. Dáváme si hamburgery, hranolky, Víťa krevetový salát, portské víno. U toho můžeme sledovat fotbal na velké obrazovce. Dávají ligu mistrů Arsenal - PSG (PSG výhra 1:0). Po večeři se vracíme na ubytování. Je pozdě, kolem 11 hodiny, jdeme spát.
Videa
DEN 5 - Středa 30.4. - Porto
Ráno jdeme s Janou hledat obchod. Bětuška ještě spí. Nachodíme toho celkem dost, vystoupáme dost schodů, ale všechny obchody jsou zavřené. Daří se nám koupit jen něco málo pečiva a v jedné kavárně nějaké croissanty. Na skromnou snídani to ale stačilo. Venku hodně prší. Hrajeme kvízy na Kahoot. Pak bereme bundy a deštníky a jdeme do města.
Čekáme celkem dlouhou dobu na pokladnu v burzovním paláci. Když se dostaneme k pokladně, zjišťujeme, že je vstup nečekaně drahý, pro celou rodinu asi 80 EUR. Ale podařilo se nám domluvit, že platíme jen dospělí a děti mohou jít zdarma. Najednou je z toho 28 EUR, to je slušná sleva. Prohlídka začíná skoro až za 2 hodiny, jdeme tedy v dešti na staré město.
Procházíme uličkami ke katedrále Sé do Porto a pak na nádraží Porto Sao Bento s halou zdobenou Azulejos. Venku hodně prší a v hale je úplně narváno. Je zde přilehlé nádražní občerstvení. Sedáme sem a dáváme si nějaké zapečené sendviče a Bětuška palačinku. Pak už vyrážíme deštěm na prohlídku burzovního paláce.
Prohlídka je s průvodcem, trvá asi 30 minut a je to v angličtině. Je to moc zajímavé a to nejhezší nás čeká na závěr - zlatý sál, prý nejkrásnější a nejreprezentativnější místnost v celém Portugalsku. Je tu také pracovna Luize, žáka Eifella, který navrhl ikonický kovový most v Portu. Po prohlídce si jdeme chvilku odpočinou na ubytování. Kluci dělají úkoly do školy, Jana opravuje písemnky.
Pak vyrážíme znovu do města. Jdeme je Sparu, nakupujeme na snídani. Pokračujeme v dešti ke knihovně Lella, je tam ale hodně dlouhá fronta venku a nechce se nám v ní v dešti stát. Jdeme tedy zase ke katedrále Sé a odtud přecházíme po horní části mostu na druhou stranu řeky. Fotíme si výhledy na Ribeiru a celé staré město Porto.
Kupujeme lístky na lanovku (asi 25 EUR) a jedeme nad budovami s Portským vínem na nábřeží. Jdeme do stejného foodcoartu jako včera - Mercado Beira-Rio. Dáváme si spoustu jídla (pizza, hamburger, hranolky, sýrečky, uzeniny), pijeme portské víno. Zkoušíme různé druhy portského, nejlepší je bílé.
Začíná zápas ligy mistrů Barcelona - Inter. Je to první zápas semifinále. Je to hodně zábavné, výsledek 3:3. Jana s Bětuškou se oddělují dříve a jdou na ubytování. Cestou poslouchají pouliční hudbu, Bětuška tancuje. My se s klukama přátelíme s jedním černochem, který nám nabízí cetky, které odmítáme, ale stejně si spolu popovídáme a dáme si placíka :-). Pak už jdeme také na ubytování a jdeme spát.
Videa
DEN 6 - Čtvrtek 1.5. - Porto, Aveiro, Coimbra
Ráno jdeme s Janou pro pečivo. Dáváme si kávu v nedaleké kavárně. Venku je krásně, svítí sluníčko. Škoda, že takto nebylo včera. Po návratu snídáme, balíme, opouštíme apartmán, nosímě věci do auta, platíme parkování a vyrážíme. Opouštíme Porto. Na první mýtné bráně se snažíme vyřešit problém s včerejším nezaplacením úseku dálnice.
Místo toho najíždíme zase do špatné brány a místo pokračování po naší dálnici sjíždíme na jinou, bez mýtných bran, jen s elektronickou platbou. A my nemáme registraci, takže máme další problém. Ach jo. Zkouším volat do společnosti provozující dálnice, ale je svátek, nikdo to nebere. Necháme to tedy na později.
Jedeme do Aveira. První zastávku dáváme ještě před Aveirem, ve vesničce Esgueira, která přiléhá k mokřadům mezi Aveirem a oceánem. Procházíme se kolem kanálu a bahnisek po dřěvěném chodníku. Kluci pozorují krabíky v bahně. Dáváme si zmrzlinu a kávu v místní kavárně Cais da ribeira de esgueira. Pak se přesouváme přímo do Aveira.
Pozorujeme barevné gondoly plující po místních kanálech a jdeme prozkoumat centrum. Jsou zde barevné domky s azulejos. Kupujeme portské víno pro babičky. Vracíme se k autu a přejíždíme na poloostrov, který odděluje Canal de Mira a oceán. Zastavujeme u pláže Gafanha da Encarnação, pozorujeme vlny, děti skotačí ve vodě.
Pak vyrážíme do Coimbry. Nedaří se nám dojet na vyhlídnuté parkoviště nedaleko ubytování. Jsou zde policisté a nepouštějí auta do celé oblasti. Jedeme tedy do podzemních garáží, naštěstí se tam tentokrát vejdeme. Na ubytování je to také kousek, asi 300 m. Ubytovává nás ochotný Nepálec. Máme dva trojlůžkové pokoje. Nepálec zařizuje, abychom měli pokoje hned vedle sebe.
Vybalujeme a venku se ozávají bubny a hlasitý řev. Přímo pod okna na náměstí před klášterem nám nakráčela odborářská demonstrace. Víťa se bojí, že to je revoluce. Místní slečny na terase nám vysletlují, že to jsou odboráži a chtějí hlavně vyšší platy.
Jdeme prozkoumat město. Prodíráme se demonstranty a pokračujeme uličkami starého města vzhůru k universitě. Chceme se podívat do Joaniny knihovny. Brána ke knihovně je ale zavřená. Uvnitř vidíme lidi, tak obcházíme celou universitu z druhé strany. Knihovna je již dnes bohužel vyprodaná. Jedna průvodkyně nám navrhuje jít koupit lístky na celou universitu (na samotnou knihovnu se lístky koupit nedají), podívat se dnes na kapli a promoční místnost a Joaninu knihovnu zamluvit na zítřejších 9:00.
To nám vyhovuje. Jen musíme jít asi půl kilometru ke kase a pak zase stejnou cestou rychle zpět, abychom stihli poslední vstup. Prohlídku dvou budov zvládáme celkem rychle. Jsou to vlastně jen 2 místnosti. Velký reprezentativní promoční sál s nádherným stropem a universitní kaple.
Jdeme hledat nějakou restauraci, děti už jsou hodně hladové. Procházíme městem křížem krážem, nic se nám úplně nelíbí. Bětuška už hodně nadává, tak s ní zastavuji v jedné pizzerii a objednávám jí pizzu. Ostatním se tu nelíbí a jdou hledat dál. Našli nějakou asijskou restauraci, ale mají zde i obyčejná jídla, jako tortily apod. Tak sedají ven ve stolu. S Bětuškou se za nimi za chvíli připojujeme.
Pak už jdeme na ubytování, já jsem hodně unaven, tak už nikam nejdu, Jana s dětma se jdou ještě chvilku projít.
Videa
DEN 7 - Pátek 2.5. - Coimbra, Tomar, Mira de Aire, Óbidos, Peniche, Colares
Ráno vstáváme kolem 7:30, jdeme na osmou hodinu na snídani. Máme snídani v rámci ubytování a podává se v nedaleké kavárně. Dáváme si kávu, čaj, kakao a nějaké croissanty. Pak už spěcháme ke knihovně. Přesně v 9:00 vstupujeme dovnitř. Uvnitř se nesmí fotit a máme jen 10 minut na prohlídku. Jsou zde nejvzácnější knižní svazky Portugalska, je jich tu asi 60 000. Jsou vyskládány ve vysokých regálech po celém obvodu třech místností propojených středovou chodbou.
V dolní části jsou v uzamčených policích, v patře nad ochozem volně. Po návštěvě knihovny klesáme starým městem na ubytování, balíme a jdeme k autu. Opouštíme Coimbru. Čeká nás dnes několik zastávek. Jako první Tomar, templářský hrad. Přímo u vchodu (zatím si myslíme, že je to vchod) stojí rytíř v brnění. Čekáme, že si s námi bude chtít udělat fotku za 5 EUR. Kluci s Bětuškou probíhají kolem něj jakože závodí a rytíř v těžkém brnění je bez šance na fotku.
Po chvíli ale zjišťujeme, že za touto branou vstup není. Prohlížíme si tedy hrad z jeho zahrad a kolem rytíže musíme následně projít ještě jednou. Znovu úspěšně, odchytil zrovna někoho jiného. Před hlavním vstupem si od babči ovocnářky kupujeme pytlík sušeného ovoce (10 EUR). Pak už si u pokladny kupujeme lístky do hradu.
Hned na začátku prohlídky nás čeká kruhová kaple po vzoru kaple Kristova hrobu v Jeruzalémě. Je to neskutečná krása. Oltář je uprostřed kruhového sloupoví. Do kaple mohli rytíři i se svými koni. Seděli v jejich sedlech a stáli okolo oltáře. Sloupy oltářního prostoru jsou bohatě zdobené, stejně jako stěny celé kaple. Pak zkoumáme další části hradu, je opravdu hodně rozlehlý.
Daří se nám najít slavné okno, zvenku zdobené kamennými reliéfy. Pak už vystupuje z hradu, sedáme do auta a jedeme navštívit jeskyni Mira de Aire. Parkujeme u jeskyně a vítá nás silný déšť. Přebíháme na kasu u jeskyně a kupujeme lístky. Prohlídka začíná za 5 minut. Super, nemusíme dlouho čekat.
Prohlídka začíná v místnosti, kde nám promítají film v portugalštině o objevování jeskyně a o tom, jak se v oblasti velmi rozsáhlý podzemní systém a velká zásobárna pitné vody. Pak už nás portugalský průvodce bere do jeskyně. Jeho portugalský výklad nás moc neobohacuje, ačkoli tento bodrý chlapík svůj výklad pojímá velmi poutavě. Čteme si o jeskyni v aplikaci v angličtině.
Průvodce nám ukazuje úzký vstup, pomocí kterého byla jeskyně nalezena. Pak už vcházíme do velkého podzemního dómu. Klesáme jím postupně dolů až k podzemní říčce, která jeskyní teče. Asi po hodině se dostáváme k východu z jeskyně. Trasa měla asi 600 m a 700 schodů. Na povrch se dostáváme výtahem. Bodrý průvodce rozděluje skupinku na 2 části, rozděluje zrovna i naší rodinku a natlačí se s první skupinkou do výtahu. Moc se s tím nemaže, mačkáme se jako sardinky a zadržujeme dech, abychom necítili blízký dech bodrého průvodce.
Pokračujeme do Obídosu, do městečka bílých domů, které je kompletně obehnáno vysokými středověkými hradbami. Je to nádhera. Procházíme nejprve po hlavní promenádě, kde je hodně lidí, ale pak i malými uličkami bez lidí. Na promenádě jdeme do jedné restaurace a dáváme si něco k jídlu - donner kebab a pizza margarita. Pak pokračujeme ke kostelu a také na hradby. Hradby se dají obejít kolem dokola, ale to by bylo na dlouho a ještě by to nebylo pro nás úplně bezpečné. Hradby jsou hodně vysoké a zábradlí zde není.
Jsme z městečka Obídos nadšeni, jsme rádi, že jsme ho zařadili do dnešního programu místi Fatimy a Batalhy. Pak se přesouváme na poslední zastávku dnešního dne, na poloostrov a pevnost Peniche. Chceme se podívat na oceán. Cestou poslouchám audioknihu Pána prstenů. Peniche je super. Oceán nám nabízí opravdu velké vlny. Je to fascinující a zároveň děsivé, s jakou silou velké vlny narážejí do skalnatého pobřeží. Procházíme se po pobřeží po útesech. Pak už musíme spěchat do Colares, abychom stihli check-in na ubytování. Přijíždíme kolem 20:30.
U hotelu jsou všechna parkovací místa plná. Vyndaváme před hotelem kufry a jdu zaparkovat na nedaleké parkoviště. Máme střešní apartmán s výhledem na rozbouřený oceán. Vlny jsou obrovské. Po krátkém posezení na apartmánu jdeme ještě do města. Sedáme do restaurace hned vedle hotelu. Jsou tam výhledy na oceán i na fotbalové utkání portugalské ligy, které dávají v televizi.
Kluci a Bětuška si dávají kuřecí stripsy, my s Janou víno. Pak už jdeme spát.
Videa
DEN 8 - Sobota 3.5. - Sintra, Cabo da Roca
Vstáváme kolem 8:30. Jdeme s Janou nakoupit na snídani. Snídáme v jídelně hotelu s výhledem na oceán. Po snídani vyrážíme do Sintry. Cestou zastavujeme u vyhlídky na oceán nad Azenhas do Mar. Navigace nás pak bohužel nedovedla na parkoviště přímo u paláce Palácio Nacional da Pena a dostáváme se do děsivé dobravní zácpy. Všichni hledají parkování v centru Sintry a je to bez šance. Až cca po hodině jízdy se dostáváme na parkoviště asi 2 km od paláce, kde už jsme před hodinou byli. Hrůza.
Vyrážíme tedy pěšky do kopce. U paláce Pena kupujeme lístky. V stup do interiérů je ale až od 16:30, tedy až za cca 4 hodiny. Nemá cenu čekat takovou dobu v zahradách, tak jdeme z kopce dolů do Sintry. Tady svačíme z vlastních zásob před palácem Palácio Nacional de Sintra s majestátnými bílými komíny.
Do paláce nepůjdeme, jdeme se podívat jen do jeho zahrad a také do kavárny na kávu a nanuky. Pak vyrážíme zase vzhůru do prudkého kopce k paláci Pena. Jdeme po strmých schodech krásnou zahradou až k jednomu ze vstupů do areálu paláce Pena. Areálem pak stoupáme až k paláci. Je tu opravdu hodně lidí. Palác je v mlžném oparu mraků.
Vnitřní prohlídku máme asi za hodinu, tak jdeme ještě do restaurace. Bětuška si dává Stroganov s rýží, my ostatní jen pití. Pak už jdeme do interiérů. Jdeme v dlouhé nekonečné řadě lidí skrz jednotlivé místnosti královské rodiny. Místnosti jsou bohatě zdobené. Pak už opouštíme zámek a jdeme zpět k autu.
Máme společnou cestu s auty, kterých je dlouhý štrůdl. Abychom nemuseli pořád uhýbat, řadíme se mezi auta a běžíme. Tato taktika se líbí i Bětušce, takže za chvíli jsme dole na našem parkovišti. Sedáme do auta a opouštíme divokou Sintru. Jedeme ještě na Cabo de Rocca, nejzápednější místo pevninské Evropy.
Je tu hodně lidí. Jsou zde krásné výhledy. Kluci se postupně stávají nejzápadnějším člověkem v Evropě, jak se nahýbají na zítce. Pak už jedeme do Colares na naše ubytování. Jdeme do stejné restaurace jako včera a dáváme si hostinu. Děti si dávají stripsy, my chobotnici s bramborovým pyré a salátkem a pak ještě sea food tapas a víno.
Videa
DEN 9 - Neděle 4.5. - Lisabon
Ráno jdu nakoupit na snídani. Snídáme ve společné jídelně s výhledem na oceán. Balíme a dáváme věci do auta. Jdeme se ještě podívat na pláž. Pak už vyrážíme do Lisabonu. Zastavujeme ve čtvrti Belém, na placeném parkovišti kousek od kláštera Jeronýmů. Procházíme parkem směrem k nábřeží, jdeme podchodem pod silnicí a jsme u památníku objevitelů - Miradouro do Padrão dos Descobrimentos.
Padrão dos Descobrimentos je monumentální stavba ve tvaru lodního příďového klínu, která vzdává hold portugalským mořeplavcům, objevitelům a patronům éry zámořských objevů. Pokračujeme po nábřeží k Belémské věži. Je to malá, ale majestátní pevnost postavená přímo na řece Tejo, která sloužila jako obranná věž i symbol portugalských zámořských objevů.
Od ní jdeme nadchodem přes silnici. Je tu cedule, kam běžet při tsunami. Dostáváme se ke klášteru Jeronýmů a stojíme ve frontě na vstup, vstupenky již máme koupené online. Fronta ubíhá celkem rychle, za chvíli jsme uvnitř. Klášter Jeronýmů (Mosteiro dos Jerónimos) je jedním z nejvelkolepějších a nejdůležitějších historických památek Portugalska a je fakt nádherný.
Dostáváme se na klášterní nádvoří, dvoupatrový arkádový prostor se zdobenými oblouky – jedna z nejkrásnějších manuelských staveb v zemi. Jdeme ven z kláštera. Nemůžeme se jít podívat do kaple s hrobem Vasco da Gammy. Není to součástí prohlídky kláštera. Sem je vstup zdarma, ale je zde hrozně dlouhá fronta. Čekat nebudeme. V nedalekém parku si dáváme svačinku, sedáme do auta a jedeme se ubytovat.
Parkování je hodně dobrodružné. Nejprve jedeme skoro sami po nábřeží, kde je spousta cedulí se zákazem vjezdu s portugalskými nápisy, kterým nerozumíme, takže vůbec nevíme, jestli tudy můžeme jet. Projíždíme kolem policistů, ti nás ignorují, tak snad OK. Pak zase jedeme úzkými uličkami centra Lisabonu k vytipovanému parkovacímu domu nedaleko lisabonského hradu a našeho ubytování.
S rakví na střeše jen tak tak vjíždíme do parkovacího domu, ale už nám nejde zaparkovat na parkovací místo, kde je strop nižší. Musíme tedy na nějakém vyšším místě otevřít rakev, vyndat kufry, sundat rakev a dát ji do auta. To zároveň znamená vyndat všechny věci i z auta a sklopit sedačky. Nakonec se to podařilo a můžeme vyrazit na ubytování.
Jdeme s kufříkama asi 400 m do kopce. Přes automatický check-in se dostáváme na apartmán. Vybalujeme, kluci se už celkem tradičně hádají, kde kdo bude spát. Pak už vyrážíme na prohlídku města. Začínáme na hradě. Platíme vstupné (asi 30 EUR celkem). Jsou zde krásné výhledy na celé město. Dáváme si u stánku kávu a já pivo. Pak jdeme na samotný hrad, kde chodíme po hradbách a kocháme se výhledy. Bětuška hledá paní v růžovém, kterou viděla na hradbách, když jsme byli dole.
Vycházíme z hradu a prozkoumáváme čtvrť Afama. Zastavujeme na dětském hřišti. Bětuška i kluci dovádějí na prolejzačkách. Pak se dostáváme na náměstí s výhledy a kostely. Děti už mají hlad, hledáme restauraci. Do jedné restaurace nás nalákala "babička naháněčka". Dobře se tu najíme. Víťa má špagety s krevetama, kluci a Bětuška hamburgery, já zeleninovou polévku a Jana nějakou polévku s mořskými plody.
Do restaurace přichází muzikanti, 2 muži a žena, hrají na kytary a zpívají Fado. Bětuška tančí s babičkou naháněčkou, která si ji oblíbila a Bětuška zase ji. Opouštíme restauraci, babča se s námi všemi objímá, že jsme prý krásná rodinka. Taková místní teta Berků.
Jdeme čtvrtí Afama a pak dále na hlavní velké náměstí Praça do Comércio. Je zde socha José I. portugalského na koni a také vstupní brána do města, něco jako vítězný oblouk - Arco da Rua Augusta. Skrz bránu vstupujeme do čtvrti Baixa. Jdeme po nákupním bulváru. Kluci koukají na dresy, které zde prodávají černoši. Začíná ale dost pršet, černoši to balí. My se jdeme v dešti ještě podívat na místní výtah Elevador de Santa Justa. Je to historický výtah, který propojuje nižší čtvrť Baixa s vyšší čtvrtí Chiado.
Výtahem nahoru nejedeme. Pokračujeme ještě přes náměstí Praça da Figueira s jezdeckou sochou. Pak už to stáčíme k hradu a ubytování a jdeme spát.
Videa
DEN 10 - Pondělí 5.5. - Lisabon, Évora, Olhos de Aqua
Ráno jdeme s Janou nakoupit na snídani. Obchody tu moc nejsou. Kupujeme tedy nějaké croissanty, pastel de nata a nějaké pečivo v jedné kavárně, kde si rovnou dáváme i kávu. Pak se ještě chvilku procházíme po Afamě a pak už jdeme za dětmi. Snídáme, balíme a jdeme k autu. Jana s dětma zůstává s našimi zavazadly na místě, kde budu moci na chvilku zaparkovat, až vyjedu z podzemních garáží. Já jdu pro auto.
Vyjíždím z garáže a zastavuji u ostatních. Nasazujeme rakev, nandaváme kufry, opouštíme Lisabon. Jedeme pře most 25.dubra přes řeku Tajo a pak dál po dálnici do Évory. V Évoře parkujeme na velkém odstavném parkovišti nedaleko centra. Jdeme přes zahradu kolem Palácio de Dom Manuel k římským ruinám Ruínas Fingidas. Pak pokračujeme ke kostelu Igreja de São Francisco, kde je Chapel of Bones, tedy kaple z kostí.
Do kostela můžeme zdarma, do kaple si kupujeme vstupné za 15 EUR pro celou rodinu. Kaple je zajímavá. Stěny jsou vyskládány z kostí a lebek. V patře je pak ještě místní muzeum, děti jezdí proskleným výtahem. Hned vedle kostela vidíme restauraci. Je to restaurace pro místní, ne turistická. Mají tu klasická portugalská jídla za velmi přiznivé ceny (8 EUR velká porce). Objednáváme 3 velká jídla a polévku a společně to sníme. Všichni jsme najezeni do syta. Měli jsme jídlo s kuřetem, jídlo s krůtou a jídlo s vepřovým.
Jdeme dále Évorou, kolem Church of Nossa Senhora da Graça, Igreja de São Vicente na hlavní náměstí Praça do Giraldo, kde je kostel Igreja de Santo Antão. Pak pokračujeme k Římskému chrámu v Évoře. Stojí na malebném náměstí. Na pozadí sloupů římského chrámu stojí National Museum Frei Manuel do Cenáculo a také katedrála Sé.
U katedrály fotíme žlutou Bětušku se žlutými domky a pak už se pomalu vracíme k autu. Čeká nás asi 200 km na ubytování do Algarve. Cestou zastavujeme na benzínce na Red Bull a další občerstvení. Přijíždíme na ubytování do Olhos de Aqua. Přes automatický check-in se dostáváme na apartmán. Nakonec se nám daří i zaparkovat na našem místě v místním podzemním parkovišti. Musel jsme zase sundat rakev, není to ale tak hektické jako v centru Lisabonu.
Vybalujeme, kluci se zase hádají kde kdo bude spát. Jana vaří těstoviny k večeři, já beru děti k moři. Na kolonádu a k moři se dostáváme výtahem přímo z našeho ubytování. Děti u klidného moře hledají kamínky a lastury, já na ně dohlížím z terasy přilehlé restaurace, kde si dávám pivo.
Pak jdeme na večeři. Dáváme si jí na terase apartmánu. Pak jdeme na prohlídku na kolonádu všichni. Chvilku jsme u moře, pak se jdeme ještě podívat na nedalekou vyhlídku na skalím útesu. Pak hledáme, am bychom si mohli sednout na něco k pití, případně na nějaký tapas.
Jednu takovou restauraci nacházíme. Dámáme si portské bílé (není tak dobré jako v Portu, takové lihové). Pak jdeme na apartmán a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 11 - Úterý 6.5. - Lagos, Cabo de Sao Vicente, Praia do Amado
Ráno jdeme s Janou do obchodu v Olhos de Aqua. Obchod je skromný, ale na snídani nakoupíme. Snídáme na terase apartmáno a pak vyrážíme na výlet. Jedeme prozkoumat západní část Algarve. Počasí je dnes dobré, teplota sice není úplně vysoká, kolem 20°C, ale svítí sluníčko a pocitově je dost teplo.
První zastávku dáváme v Lagosu. Parkujeme na velkém parkovišti poblíž pláží a jdeme pěšky na pláž Praia dos Estudantes. Je to pěkná malá pláž mezi skalisky s průchodem na vedlejší pláž tunelem vytesaným ve skále. Koupeme se. Pak se vydáváme po schodech na hlavní ulici a jdeme po ní ještě k pláži Pinhao. Ta je ale zavřená, kvůli nestabilním útesům nad ní.
Jdeme tedy zpět k autu a pokračujeme na západ na Mys Cabo de Sao Vicente. Zastavujeme asi dva kilometry před samotným mysem a kocháme se na výhledy na skalnaté útesy, které se tyčí nad oceánem a místní bohatou flórou. Pak už přejíždíme k samotnému mysu. Je tu hodně lidí a také stánky s občerstvením. Útesy jsou úchvatné. Trochu nás mrzí, že nemůžeme až na konec mysu. Cestě sem brání plotem obehnané budovy u majáku.
Jdeme si koupit nějaké jídlo do stánku, dáváme si Biffane - maso v housce a burgra s hranolkama. Děti jí u stolků před stánkem, my jdeme s Janou jíst na na útesy s výhedem na oceán. Pak sedáme do auta a jedeme na sever, do obce Carrapateira a odtud na jihozápad na krásný výhled na oceán Ponta de Castelo. Vidíme odtud surfaře na úchvatné pláži Praia do Amado. Vyrážíme tam.
Parkujeme na velkém parkovišti tohoto surfařského svatostánku a jdeme na pláž. Koupeme se ve vlnách. Je to nádhera. Dáváme si pak ještě kávu a zmrzlinu, sedáme do auta a jedeme na apartmán. Cestou se stavujeme v Lidlu v Albufeiře na nákup. Večer si děláme večírek na terase. Dáváme si víno a různé dobroty. Domlouváme s Ťoupalíky, kteří cestují po Andalusii zítřejší setkání v Huelvě.
Videa
DEN 12 - Středa 7.5. - Almancil, Faro, Tavira, Cacela Velha, Huelva
Vstáváme poměrně pozdě- Děti jdou po snídani ještě do místního střešního bazénu. Kolem 11 hodiny vyrážíme na východ Algarve. Je znovu hezké počasí, kolem 20°C, sluníčko. Poprvé zastavujeme u kostela Church of São Lourenço u Almancilu. Je to kostel uvnitř zdobený modrými Azulejos. Platíme si vstupné. Z nějakého důvodu není možné uvnitř fotit a hodně přísně to hlídají.
Pokračujeme do Fara. Auto necháváme u přístavu a jdeme se podívat na staré město. Přemýšlíme o plavbě lodí po místních mokřadech, ale nakonec se rozhodujeme, že plavbu lodí necháme až na jeskyni Benagil. Procházíme se starým městem, je tu hezké náměstí s katedrálou Sé de Faro. Stoupáme na hradby. Pak už sedáme do auta a přesouváme se do Taviry. Ta je moc pěkná, hezčí než Faro. Parkujeme na Rua 25 de Abril.
Procházíme starým městem, po schodech stoupáme kolem kostelů Igreja Paroquial de Santiago de Tavira a Igreja paroquial de Santa Maria k hradu Castelo de Tavira. Lezeme na hradby, jsou odtud hezké výhledy. Pak jdeme na náměstí Praça da República, kde kupujeme dětem zmrzlinu a my si s Janou dáváme kávu ve vedlejším podniku.
Po krátkém posezení jdeme k řece a na starý most. Děti jdou pak do obchdu se suvenýry, já jdu místo toho na rychlou procházku městem a zmrzlinu. Znovu se setkáváme, jdeme k autu a přejíždíme do Cacela Velha. Z tohoto místa jsme nadšeni. Z místní pevnosti jsou krásné výhledy na mokřady Ria Formosa a přilehlý oceán. Je zde písečná laguna s mělkými vodními jezírky.
Scházíme dolů, prodíme se bosky lagunou, děti nahánějí ryby. Pokračujeme až k oceánu. Jsme tu úplně sami, koupeme se nazí v oceánu. Je to nádhera a svoboda. Už ale musíme spěchat zpět k autu, protože máme domluvený sraz s Ťoupalíky v Huelvě. Sedáme do auta, přejíždíme po velkém mostě do Španělska a za chvíli jsme v Huelvě.
Parkujeme přímo v centru v podzemním parkovišti a je to velká divočina. Je extrémně úzké a rampy jsou extrémně prudké. Za chvíli se již setkáváme s Ťoupalíky. Potkáváme je hned vedle parkoviště. Jdeme na náměstí se sochou Kryštofa Kolumba. V jedné kavárně si dáváme občerstvení a kávu. Pak jdeme ještě na zmrzlinu. Povídáme si, děláme společnou fotku pro kamarády. Bylo to moc pěkné setkání.
Vracíme se k autu. Jsme rádi, že se nám vůbec podařilo vyjet z parkoviště. Rampa byla tak prudká, že nám podkluzovala kola, a úzká, že to bylo o zrcátka. Uff, zvládli jsme to. Opouštíme Huelvo a po chvíli i Španělsko. Jsme zase v Portugalsku. Zastavujeme u hradu Castro Marim. Na prohlídku již je pozdě, jen zkoušíme nakoupit v místním obchůdku, ale právě nám zavřeli před nosem.
Jedeme tedy do Lidlu kousek od našeho ubytování. Na apartmán se vracíme dost pozdě, jdeme spát.
Videa
DEN 13 - Čtvrtek 8.5. - Benagil, Praia do Buraco
Snídáme. Pak doháníme školu. Kluci dělají zadané úkoly ze školy skoro celé dopoledne. Pak se jdou děti koupat do bazénu. Na výlet vyrážíme až kolem 13 hodiny. Jedeme na pláž Benagil. Tam si kupujeme lístky na koď, na projížďku po místních jeskyních, hlavně na jeskyni Benagil, která je ikonická svým otvorem ve stropě.
Vyrážíme ve 14:30 a je to velký zážitek. Dostáváme se asi do pěti jeskyní, jeskyně Benagil, jeskyně Krokodýl, jeskyně Paradise, jeskyně Želva atd. Plujeme až k pláži Marinha, prý nejkrásnější pláži v Portugalsku a v TOP 10 evropských pláží dle Nacional Geographic.
Průvodce, který s námi sedí na lodi a umí dobře anglicky nám poradil a ukázal, kde je tajný vstup na pláž, která přiléhá přes útes k pláži Marinha. U pláše Marinha děláme rychlé kolo člunem jedoucím na plný plyn. Ve stejném tempu pokračujeme zpět na pláž Benagil, je to docela adrenalin, děti jsou nadšené.
Po projížďce si dáváme v restauraci Arroz de něco, prostě chobotnici s nějakou speciální rýží. Bylo to dobré, ale děti to moc nechtěly. Dávají si alespoň Coca Colu a Bětuška zmrzlinu. Pak jdeme k autu a přesouváme se k pláži Marinha. Nacházíme tajný vchod na vedlejší pláž. Musíme překonávat překážky, musíme projít křivolakou úzkou jeskyní. To už se nám otevírá výhled na naši soukromou pláž. Úplně sami tu nejsme, je tu ale asi jen 6 lidí.
Koupeme se a je to nádhera. Kluci a Bětuška staví hrady a vlny jim je ničí. Asi po dvou hodinách jsme na pláži úplně sami. Ještě chvilku pobudeme a pak vyrážíme k autu a jedeme na ubytování.
Videa
DEN 14 - Pátek 9.5. - Salamanca
Dnes již zahajujeme návrat domů. Cestu máme rozloženou do třech dnů. Dnes jedeme do Salamancy. Ráno snídáme, balíme, opoštíme a vyrážíme na cestu. Dnes nás čeká asi 700 km. Jedeme přes velký most do Španělska a kolem Sevilly a Meridy až do Salamancy.
Máme štěstí na parkování. Daří se nám zaparkovat hned u našeho ubytování Homely Salamanca. Přes automatický check-in se dostáváme na apartmán. Je to tu moc krásné. Asi nejhezčí byt, co jsme letos měli. Škoda, že jsme tu jen na jednu noc. Víťa a Bětuška spí ve svém pokoji, kde je stahovací střecha.
Na apartmánu se moc dlouho nezdržujeme, vyrážíme na průzkum Salamancy. Je zataženo, občas deštivo, ale začíná se to protrhávat a vidíme i slunce, takže ideální. Jdeme nejdříve ke kostelu Iglesia de San Marcos a odtud pokračujeme po pěší třídě Calle de Zamora přes Plaza los Bandos na hlavní náměstí Plaza Mayor.
Na náměstí je nějaký knižní festival a střed náměstí je uzavřen, nemůžeme si tedy naplno vychutnat krásu tohoto náměstí obehnaného ochozy historických budov. Pokračujeme kolem kostela Iglesia de San Martín de Tours dále jižním směrem ke Casa de las Conchas (domu mušlí) a kostelu La Clerecía.
Odtud pokračujeme k impozantní katedrále Catedral Nueva de Salamanca (nová katedrála). U hlavního vstupu do katedrály nacházíme místní architektonický vtípek, kosmonauta vytesaného do kamenného portálu - vtípek restaurátorů portálu. Pokračujeme kolem staré katedrály Catedral Vieja na kamenný most Puente romano.
Pod námi teče rozvodněná řeka Tormes. Na mostě to obracíme a uličkami starého města se pomalu vracíme zpět na sever. Zastavujeme kousek od náměstí Plaza Mayor v jedné příjemné restauraci, kde si dáváme večeři. Pak se už vracíme na ubytování a jdeme spát.
Videa
DEN 15 - Sobota 10.5. - Cesta domů, Dijon
Ráno vstáváme poměrně brzy a vyrážíme. Dnes nás čeká hodně dlouhá cesta až do Dijonu ve Francii. Je to skoro 1400 km. Jedeme přes Burgos, San Sebastian, Bordeaux a Clermont-Ferrand. Ve Francii mě vyfotil radar, omezení rychlosti na dálnici, vypnul jsem tempomat a nechal auto zpomalovat, ale ne dostatečně rychle (zpětně vím, že to bylo za 65 EUR).
Do Dijonu přijíždíme až kolem 11 hodiny večer. Bydlíme v Ethic Etapes Dijon. Je to hodně skromné ubytování - 3 palandy, úzká sprcha. Ale 24 hod check-in, check-out, což potřebujeme. Jdeme hned spát.
Fotky nejsou k dispozici.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 16 - Neděle 11.5. - Cesta domů, Tábor
Nařizujeme na 4 ráno budíka. Spíme tedy jen kolem 5 hodin. Chceme vyrazit brzy, abychom domů nepřijeli někdy večer, ale už brzy odpoledne. Přeci jen zítra už jdeme do školy a do práce. Plán se nám daří, rychle přejedeme zbytek Francie, celé Německo a kolem 15 hodiny jsme doma. Zvládli jsme to. A bylo to super.
Fotky nejsou k dispozici.
Videa nejsou k dispozici.