Ratíškovice, Morava
DEN 1 - 14.7.2012, Příjezd, obhlídka okolí a společný večer
Ač jsme původně plánovali ambiciózní výlet na kolech stejkou Odra/Nisa z Čech až k Baltu, nakonec jsme se rozhodli v naplánovaném termínu pro méně náročnou variantu. Vyrazili jsme na Moravu. Kultovka sehnala hájovnu v Ratíškovicích a na týden ji zamluvila. Jede nás celkem 9 a Víťa. Plánujeme výlety po okolí. Chceme zkusit kolečkové brusle, kola i pěší výlety.
Cesta na Moravu bude dlouhá. Víťa s námi takhle daleko ještě necestoval. Tak uvidíme. Vyrážíme kolem půl jedenácté z Tábora, Víťa nespí, ale nezlobí se. Dáváme oběd u Jihlavy a pokračujeme v cestě. Víťa usíná, takže cesta až do Ratíškovic je úplně v pohodě.
Přijíždíme na Hájovnu jako první kolem třetí hodiny odpoledne. Majitelka nám ukazuje hájovnu, kde budeme bydlet. Vypadá moc dobře, určitě se nám tu bude líbit. Postupně přijíždějí další - Kultovka, Míla, Lenka, Honza a Jaňulka. Večer se ještě připojují Pavla a Markéta a alespoň na víkend s nimi přijíždí Radek a Milan.
Vyrážíme na obhlídku Ratíškovic. Nakonec jsme je celé dokola obešli, což byl docela slušný výlet. Ratíškovice jsou dost rozlehlé. Je tu vše potřebné - restaurace, obchody, cukrárna. Večer uspáváme Víťu a noříme se do víru společenských her.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - 15.7.2012, Výlet na kolečkových bruslích poblíž Ratíškovic
Dovolenou začneme kolečkovými bruslemi. Je to jediný možný den, kdy nemusíme jet sami, ale můžeme vyrazit s Pavlou, Radkem, Markétou a Milanem.
Procházíme Ratíškovicemi. Brusle nasazujeme u železniční tratě. Vyrážíme směrem k muzeu ve vagónu a pak podél železnice dále. Náhle cesta končí a zjišťujeme, že jedeme špatně. Nic se neděje, po chvíli se vracíme zase na start. Odtud vyrážíme směr hřebčín Rúdník.
Zastavujeme u oveček, Víťovi se moc líbí. Chceme dát malý oběd na Rúdníku, ale jídlo žádné nemají. Musíme se spokojit s pivkem a nějakými tyčkami. Po obědové pauze bez oběda pokračujeme dále po pěkné lesní asfaltce směrem na Bzenec naučnou stezkou Váté písky.
Víťa se jízdou ukolíbal a spí. U odbočky na bývalý důl Littner dáváme pauzu. Přemýšlíme, zda bude nějaké občerstvení na konci lesní asfaltky. Víťa se začíná probouzet, s cílem ho znovu ukolíbat vyrážím napřed prozkoumat občerstvovací možnosti.
Vyjíždím z lesa nějakého průmyslového závodu. Kvalita cesty se dost zhoršila, ale dojel jsem s Víťou až na křižovatku s hlavní silnicí na Bzenec. Zjišťuji, že dále to nepůjde. Silnice je velmi rušná a v mapě značená cyklosteska vede přímo po ní. Na bruslích a ještě s Víťou je to nereálné ani směrem na Brezec ani druhým směrem k nejblišší restauraci. Vracím se tedy zpět. Setkávám se s ostatními. Dělíme se. Pavla s Markétou sundavají brusle a pěšky vyrážejí do Brence. Ostatní jedou stejnou cestou zpět do Ratíškovic.
Milan s Radkem uhání, aby mohli co nejdříve autem vyzvednout Markétu a Pavlu v Bzenci. Já s Janou a Víťou jedeme na pohodu, ale jen do chvíle, kdy zjišťujeme, že se blíží bouřka. Ke konci uháníme co to dá. Sice jsme trochu zmokli, ale tomu nejhoršímu jsme ujeli. Navečer se vrací také cyklistická partička. Mají za sebou skoro 70 km. My ujeli na bruslích kolem 27 km.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - 16.7.2012, Pěší výlet do Bílých Karpat
V pondělí po snídani plánujeme další výlet. Většina z nás se rozhoduje pro pěší výlet do Bílých Karpat. Jen Honza, Míla a Jaňulka vyráží na kola. Autem se přesouváme k rybníku Lučina.
Je čas oběda, takže na místě hned dáváme něco malého k snědku a vyrážíme po žluté značce do celkem prudkého kopce k rozcestníku Pod Šumárníkem. Pokračujeme na Šumárník, kde se nám nabízí krásné výhledy na vesničku Kněždub a vůbec krajinu podhůří Bílých Karpat.
Bohužel jsou na dohled také hrozivé dešťové mraky. Pavla (naše hlavní meteoroložka) nás ale ujišťuje, že na naší trase určitě pršet nebude. No, uvidíme. Zastavujeme na krátkou sváču pro Víťu. Začíná pršet, nasazujeme pláštěnky a vyrážíme dále již po červené až k výhledu na kopci Výzkum. Naštěstí neprší nijak vydatně.
Z Výzkumu jdem nejdříve po červené směrem na Kobylu, ale poté z časových důvodů uhybáme směrem k na jich k zelené značce. Tu sice nějakou dobu nemůžeme najít, ale nakonec se nám to povedlo. Jdeme krásnou krajinou na kopec Čertoryje. Pak již jen klesáme až k hotelu Radějov, kde si dáváme kafe a další dobrůtky, ačkoliv se naše zablácená skupinka moc nehodí do nečekaně vyvoněné cukrárny s oblečenými židlemi. Odtud k autu už je to kousek.
Vracíme se do Ratíškovic. Uspáváme Víťu, Markéta hraje na kytaru, popíjíme vínečko. Cyklistická skupinka hlásí něco kolem 30 km, my máme v nohách tak 11 km.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - 17.7.2012, Výlet na kole, Mutěnice, Milovice
Dnes vyrážíme poprvé na kola. Startujeme až chvilku před polednem. Z Ratíškovic jedeme po silnici na Dubňany a odtud k Jarohněvnickému rybníku, kde se napojujeme na cyklistickou trasu vybudovanou na místě bývalé železnice.
Jedeme směřem na Mutěnice. Po asi dvou kilometrech bohužel stezka s krásným asfaltem končí, napojujeme se tedy znovu na silnici, po které jedeme až do Mutěnic. Tam nás již Míla neomylně navedl do již prověřené restaurace z minulých dní na oběd. Přijíždíme právě včas, protože začíná pršet, ale po obědě je to již v pohodě.
Jedeme se podívat na místní viné sklípky. Jeden ze sklípků je otevřený a kluci domlouvají malou degustaci. Pan Joch se nás ujal ve velkém stylu. Ochutnáváme jeho báječná vína a odvážíme si pár litrů i na večer. Pavle a Markétě se ochutnávání vína zalíbilo a zůstávají v Mutěnicích. My ostatní vyrážíme po stejné cestě zpět k Jarohněvnickému rybníku a pak pokračujeme po cyklostezce směrem na Kyjov.
Ze stezky uhýbáme v Mistříně. Pokračujeme do Milotic. Nejprve jedeme zablácenou lesní cestou. Na výjezdu z lesa nás ale čeká překvapení, najednou se objevuje hlaďoučký asfalt cyklostezky, který směřuje přímo k milotickému zámku. Kousek od zámku je malá hospůdka s venkovním posezením, což musíme využít k drobnému občerstvení.
Zjišťujeme, že se od západu blíží velmi hrozivé bouřkové mraky. Meteoroložka Pavla věští velmi nepříjemné okamžiky. Nezbývá nám, než se i s kolama ukrýt v nádvoří zámku, kde je naopak nějaký "zámecký" pán, který tvrdí, že z toho nic nebude.
Na nádvoří je další občerstvení. Sice již zavírá, ale poslední objednávka se nám povedla. "Zámecký" pán měl docela pravdu, z hrozivně vypadajících mraků sice zapršelo, ale nebyla to žádná divočina.
Sedáme tedy na kola a jedeme do Ratíškovic. Bereme to přes Náklo. Po vystoupání zákeřného kopce nás čeká socha kupce Sáma a také velký dřevěný obelisk, pod kterým jsou umístěny kameny z různých významných míst. Pak už jedeme jen z kopce kolem vinic až do Ratíškovic. Moc jsme toho sice neujeli, asi 36 km, ale užili jsme si to. Pozdě večer doráží z Mutěnic rozjetá Pavla s Markétou.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 5 - 18.7.2012, Výlet na kole, Dolní Bojanovice, Mikulčice
Dnes vyrážíme znovu na kolo. Při ranním plánování zvítězila Pavly vysněná varianta "ropná pole". Rovnou u hájenky se dáváme po lesní cestě směrem k modré turistické značce, po ní jedeme k rozcestníku Zavřená.
Jedeme pískem do mírného kopce a je to pořádná makačka. Odtud vyrážíme po žluté zlodějskou alejí k bývalému dolu osvobození. U bývalého dolu začíná celkem pohodlná asfaltka. Ta za chvíli zase končí a pokračujeme znovu lesní cestou až k červené značce, po níž přijíždíme do Zbrodu. Tam se napojujeme na cyklostezku vedoucí mezi rybníky západně od Hodonína. Do Dolních Bojanovic pokračuje poměrně rušná silnice, jedeme tedy drobnou zajížďkou po menších asfaltkách. Na cestě nás čeká zajímavé překvapení, cesta je zaplavená a musíme ji objíždět po poli. Zvládáme to a po chvíli můžeme poobědvat v Bojanovicích.
Po krátkém relaxu pokračujeme do Jozefova. V něm pak odbočujeme směrem k ropným polím. V mapě jsou vrty značeny, ale v reálu je nějak nevidíme. Nakonec se nám postěstilo a jeden jsme objevili. Pavla je šťasná (i když tam nebyl řádný ropný šejk).
Vyrážíme do Mikulčic na staroslovanské hradiště. Dáváme si pivko, někteří si dávají krátký odpočinek vleže a jdeme obhlédnout sochu Cyrila a Metoděje. Poté nás místní rybáři straší, že námi naplánovaná cesta je plná bahna, a že se tudy nedá jet. Vzhledem k tomu, co jsme již projeli, se rozhodujeme přesto cestu zkusit. Míla s Honzou a Jaňulkou to berou delší cestou po asfaltu.
Cesta nakonec byla docela v pohodě. Celkem pohodlně se dostáváme na hráz řeky Moravy, po níž dojíždíme až do Hodonína. Moc se zde nezdržujeme a kolem Moravy pokračujeme až do Rohatce. Za ním se napojujeme na silnici do Ratíškovic. Večer opékáme buřty a dáváme si vínečko z Mutěnic. Máme najeto asi 52 km.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 6 - 19.7.2012, Odpočinkový den v Ratíškovicích
Dopoledne probíhají na hájovně přípravy na další cyklistický výlet. Plánuje se trasa. S Janou se ale rozhodujeme, že dnes nikam nepojedeme. Uděláme si takový odpočinkový rodinný den, budeme chvilku jen spolu a nebudeme se nikam honit. Jdeme se podívat do Ratíškovic, dáváme si oběd, nakupujeme, dáváme si kafíčko v cukrárně, a objednáváme dort na Víťovi zítřejší narozeniny. Přečkáváme silný liják v pekárně, kde Víťa všem říká teta.
U hájovny si pak hovíme v houpací síti, zkoušíme trampolínu a dokonce i na bazén se dostalo, i když zas až takové vedro není.
Navečer se vracejí ostatní a pokračujeme klasicky - uspat Víťu a hurá na společný večer s moravským vínkem.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 7 - 20.7.2012, Výlet na kole, Čejč, Čejkovice
Jsme odpočatí po volném dni a tak plánujeme další výlet na kolo. Nejprve odvážím do Hodonína na vlak Pavlu a Markétu. Vyrazíme tedy až po obědě. Pojedeme asi jen já, Jana, Víťa a Pavla. Ostatní také zatoužili po volném dni. Všichni společně jdeme na oběd. Už už se chystáme vyrazit na kola, když začíná pršet, dáváme tedy ještě jedno pivko (já) nebo dezertík (Jana). Platíme a chystáme se odejít, ale co se nestalo, začíná zase víc pršet. Musíme tedy ještě chvilku počkat. Míla kouká na meteoradar a ukazuje nám mračna nad celou Jižní Moravou.
Čas se dost nachýlil, už jsou 3 hodiny odpoledne. Začíná se nám v hospůdce líbit. Naštěstí Pavla v pravý čas zavelela, zvedáme se, opouštíme pohodlí terasy a za drobného deště sedáme na kola. Dobře jsme udělali, zůstat tam o chvíli déle, již nevyrazíme. Navíc přestává pršet. Jedeme po silnici do Dubňan, pak k rybníkům a odtud známou cyklostezkou směrem na Mutěnice. Na konci stezky to bereme po asfaltce do kopce k vinným sklípkům a vinohradům pod Dubňanskou horou. U rozcestníku Dubňaské búdy to stáčíme po zelené do strmého kopce mezi vinicemi. S vozíkem je to slušná makačka. Víťu drncání uspává.
Nahoře odpočíváme a vychutnáváme si krásné výhledy do kraje a na vinice se zrajícím vínem. Pak klesáme dolů k železniční trati, podél níž jedeme až skoro do Čejče. Cestou pozorujeme krásné kopce, které nám připomínají stepní krajinu. Je to přírodní rezervace Špidláky. U Čejčského jezera se tedy rozhodujeme, že budeme pokračovat po červené, která vede právě touto krásnou krajinou.
Zase stoupáme do strmého kopce na další výhledy. Jako na dlani se nám objevují Čejkovice. Obloha se zatahuje a začíná trochu kapat. Spěcháme tedy do Čejkovic hledat nějaký úkryt. Přijíždíme až k Čejkovickým templářským sklepům. Tak sice můžeme jít dovnitř i koly a Víti vozítkem, ale počasí se umoudřuje, z hrozivých mraků nekonec neprší a tak zůstáváme na venkovní terase. Dáváme si náležitě do nosu - víno, bramboráčky, salát, zmrzlinový pohár. Začínáme se obávat ještě dlouhé cesty před námi, tak rychle vyrážíme.
Jedeme po červené směrem na Starý Poddvorov. Od červené se snažíme odpojit na cyklostezku. To se nám zřejmě nepovedlo a do Poddvorova se dostáváme velmi náročnou cestou pro pěší. To nás docela zdrželo. V Poddvorově stoupáme strmou asfaltkou po modré značce, kterou následujeme mnoho dalších kilometrů skrz lesy až na cyklostezku Podluží u Kyjovky. Překováváme říčku Kyjovka po úzké lávce. Musíme přenášet vozík na hlavou, protože lávka se zábradlím je moc úzká.
Už je 8 hodin večer a to máme před sebou ještě tak 10 km terénem. Úspěšně překonáváme bahnité i písečné úseky a kolem deváté přijíždíme k hájovně. Tam již voní masíčko na grilu. Krásné to přivítání. Stíháme ještě krátkou oslavu Víťi prvních narozenin. Víťovi se dort moc líbil, i když jsme ho snědli za něj. Máme ujeto tak 45 km těžkým terénem. Kdo by ve 3 odpoledne čekal, jak vydatná ta dnešní etapa bude.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 8 - 21.7.2012, Odjezd domů
Dneska již nás mnoho zážitků na Jižní Moravě nečeká. Do 10 hodin musíme vyklidit hájovnu. Byl to docela boj, ale povedlo se. Loučíme se s paní domácí i s kamarády a každý svým autem vyrážíme domů. My se ještě zastavujeme v Čejkovicích pro nějaká vína. U Jihlavy ještě dáváme pozdní oběd a odpoledne jsme v Táboře. Moc se nám ta dovolená líbila.
Fotky nejsou k dispozici.
Videa nejsou k dispozici.