Šumava, Třístoličník

30.9.2017

Jana bude po mé Indii zaslouženě odpočívat doma, já jedu s klukama na Šumavu. Jedeme přes Strážný do Německa. Z německé strany se dá dojet na parkoviště kousek pod Dreisessel (Třístoličník, 1323 m.n.m.). Platíme za parkoviště, bereme batůžky a vyrážíme na Třístoličník. Za chvíli jsme nahoře. Stoupáme po kamenných schodech na vrchol. Eurem aktivujeme dalekohled, kluci se rozhlíží po krajině. Dáváme svačinku. Na vrchol přichází docela dost lidí, takže se přesouváme dolů. Kluci lezou na všechny kameny co vidí, je to celkem o strach. Ještě před obědem zdoláváme nedaleký Hochstein (1333 m.n.m.). Nejdříve se jdeme podívat na kapličku, pak až na vrchol. Chvíli po poledni se vracíme na Třístoličník k německé restauraci. U okýnka objednávám pro kluky Leberknödelsuppe a džus, sám si dávám jednoho Weizenbeera. Dojídám po klukách polévky a můžeme vyrazit po červené na hřebenovku směr Plechý. Martínek doposud sám statečně ťapal sám, nyní ho beru do nosítka, aby se trochu prospal. Jdeme pomalu, dáváme si borůvky, kterých je tu požehnaně a to přímo u cesty. Kocháme se výhledy do krajiny. Krajina je opravdu zajímavá. Všude se tyčí uschlé pahýly stromů, před lety zahubenými kůrovcem. Pod nimi jsou vichřicí povalené stromy. Mezi nimi živelně rostou nové stromy, jehličnaté i listnaté. Je zajímavé pozorovat vznik nového lesa a je zřejmé, že ponechat krajinu bez zásahu bylo lepší než celý les vykácet a uměle nasadit nový. Dostáváme se na Vysoký hřeben a následně na horu Trojmezná (1361 m.n.m.). Kluci zase lezou po kamenech nahoru. Už jsou z chůze docela unavení. Přesto pokračujeme ještě na Trojmezí, kde se fotíme na hranici Česka, Rakouska a Německa. Odtud pokračujeme na jih k cestě Nordwaldkammweg. Dle mapy čekám, že to bude příjemná rovná hliněná cesta po vrstevnici, a že za chvilku budeme u auta. Dost jsem se ale zmýlil. Je to velmi dobrodružná cesta po velkých kamenech, přes polomy, přes bahnité úseky v lese apod. Cesta ubíhá složitým terénem velmi pomalu, ale kluci jdou statečně. Stále častěji se ale ptají, kdy už tam budeme a já přitom vím, že je to ještě dost daleko. Motivuji je, jak jen to jde. Martínek to nezlehčuje, nechce být v nosítku. Chvílema jde sám, častěji ho nesu v náručí. Cesta se postupně ještě zhoršuje, přenáším kluky přes bahno, stejně se nevyhneme několika zapadnutím. Maminka z nás bude mít radost :-). Konečně jsme na konci Nordwaldkammweg. K autu už je to kousek. Kluci jsou dost vyčerpaní, ale vypadá to, že si to užili. Nadšeně komentují úskalí cesty, kterou jsme právě prošli. Sedáme do auta a jedeme domů. Už je po šesté večer. Kluci dostávají zbytky svačinky a po chvíli všichni usínají. Za dvě hodinky jsme doma.

Kupsáčovi

Menu

Šumava, Třístoličník

30.9.2017

Videa