Itálie, Milán

19.5.-21.5.2017

Dopřáli jsme si s Janou jednu malou cestu bez dětí. Letíme na necelé tři dny do Milána. Letíme v pátek 19.5. ráno s Czech Airlines a vracíme se v neděli 21.5. po poledni s Easy Jet. Spíme přes Airbnb v bytě u Itala Davida asi 2 km severovýchodním směrem od Duoma v ulici Via Alessandro Tadino poblíž metra Porta Venezia. V pátek kolem 10:30 se seznamujeme s Davidem (který sice bydlí s námi, ale už ho neuvidíme), necháváme v bytě věci a jdeme na prohlídku města. Venku prší. Hledáme restauraci na oběd, ale všechny jsou ještě zavřené. Jedeme tedy metrem do centra k Duomo a hledáme tam. Dáváme pizzu v Café de Ville na Via Dante. Po obědě jdeme do Pinacoteca di Brera, galerie sbírek obrazů starých mistrů, z nichž většina byla převezena Napoleonem z Benátek. Sbírka je opravdu impozantní, nejvíce se nám líbí Caravaggiův obraz Večeře v Emauzích, Rafaelův obraz Zasnoubení pany Marie, Rubensův obraz s Jidášem a obraz lidská povodeň. Hodně zajímavé obrazy byly také od Mantegny, Belliniho , Titiana, Veroneseho nebo Hayeze. Po duchovním občerstvení si jdeme dát občerstvení ve formě kávy, vína a zmrzliny v ulici Vicolo Flori. Pokračujeme kolem Piccolo Teatro ke Castello Sforzesco, hrad z červených cihel. Původně to byla pevnost rodu Viscontů, později dynastie Sforzů, která vládla renesančnímu Milánu. Obranný systém navrhoval Leonardo Da Vinci. Na hradě pobýval také Napoleon. Je zde také poslední nedokončená socha Micheangela. Z hradu jdeme přes park Parco Sempione k Piazza Sempione, kde je Napoleonův 25 metrový vítězný "Oblouk Míru". Ten měl být vyzdoben reliéfy z Napoleonových vítězství, nakonec se zde ale objevují scény z bitvy u Lipska, kde byl Napoleon poražen. Odtud pokračujeme procházkou na severovýchod, že narazíme na nějaké metro. Když se metro neobjevuje sedáme na náhodnou tramvaj a vystupujeme u Cimitero Monumentale, honosného hřbitova milánských významných historických osob. Odtud jedeme metrem znovu k Duomu a procházíme skrz pasáž Galleria Vittorio Emanuelle II. Jsou to vlastně 2 celé ulice do kříže, které jsou zastřešeny ocelovo-skleněnou konstrukcí. Je tu spousta vyhlášených módních butiků jako Prada, Louis Vuitton apod. Mě dělá největší radost vystavená trofej pro budoucího vítěze stého ročníku Giro di Italia, kterému zbývá do konce 8 dní. Procházíme k divadlu La Scalla. Tam chvíli posedíme na náměstí a pak jedeme metrem do Navigli, čtvrti vodních kanálů vybudovaných pro dopravu kamene pro Duomo. Má to být čilá čtvrť Milána, kam se stahují místní za nejlepšími bary, kluby, podniky s živou hudbou. Navigli je fakt rušné a přitom příjemné. Dáváme večeři a víno v restauraci Vetusta Insigna na Naviglio Grande. Dáváme ještě večerní procházku kolem kanálů a jedeme bydlet. V sobotu ráno dáváme v super snídaňovém podniku San Gregorio panini a jedeme zase do centra. V sobotu je už hezky, takže plánujeme vylézt na střechu Duoma. Duomo je opravdu impozantní. Je to katedrála z narůžovělého mramoru. Stavba byla zahájena v roce 1387. Dokončení katedrály financoval v 19. stolení Napoleon. Nejdříve jdeme dovnitř. Musíme vystát celkem dlouhou frontu. Interiér katedrály je obrovský, taky se tam vejde asi 40 000 lidí. Má 5 lodí a obrovské podpěrné sloupy. Jsou zde nejvyšší vitrážová okna v celém křesťanském světě a nádherné mramorové podlahy. V apsidě je zavěšená nivola, kde je nejcennější relikvie katedrály, hřebík z Ježíšova kříže. Navštěvujeme také kryptu a něco jako podzemní museum, kde jsou odkryty základy kostela, který byl na místě ještě před Duomem. Po prohlídce interiéru stoupáme asi 300 schodů na střechu Duoma. Jsou odtud nádherné výhledy na věžičky, zdobené opěrné sloupy a sochy tvořící střechu Duoma a také na celý Milán. Ze střechy se tyčí do výšky 108 m zlatá Madonnina. Ze střechy Duoma jdeme na zmrzlinu do vyhlášeného podniku Grom a pak jdeme do muzea Duomo, kde je spousta soch, ukázky vitráží a také velký dřevěný model Duoma. Jana rebeluje saháním na vitráže, ale je přistižena a odrazena důrazným "Don´t touch" :-). Už jsou asi 2 hodiny odpoledne, ale po vydatné snídani pořád nemáme hlad. Dáváme si tedy tour po milánských kostelech. Navštívili jsme kostel Santa Mario presso San Satiro se zkoseným oltářem vytvářejícím zajímavou perspektivu, kostel Civico Tempio di San Sebastiano a kostel Sant Alessandro na Alessandro Piazza. Na Piazze dáváme přestávku na víno. Pak jedeme metrem k basilice Santa Maria delle Grazie, kde je nejslavnější milánský obraz Poslední večeře od Leonarda Da Vinci. Pro návštěvu obrazu je nutné se objednat asi měsíc dopředu, což jsme neudělali. Zkoušíme se poptat jestli to náhodou nejde. A nejde. Pokračujeme tedy kolem Basilica di San Vittore al Corpo a Museo Nazionale della Scienza e della Tecnología. Dovnitř již nejdeme a pokračujeme k nejstaršímu milánskému kostelu Basilica di Sant'Ambrogio. Pak už sedáme na metro a jedem znovu na večeři na Navigli. Po večeři jdeme z Naviglie Grande kolem Darseny k Basilice di San Lorenzo Maggiore a odtud se vracíme na víno na Alessandro Piazza. Odtud jedeme domů, do Davidova bytu. Stavíme se ještě v blízkém baru Pandenus a jdeme spát. V neděli už nás čeká jen znovu snídaně v San Gregorio a odjezd na letiště Malpenza. Tam jsme uvízli kvůli odložení letu skoro o 3 hodiny. Do Prahy přilétáme kolem 15:30. Sedáme do auta a jedeme za klukama.

Videa nejsou k dispozici.

Kupsáčovi

Menu

Itálie, Milán

19.5.-21.5.2017