Zakarpatská Ukrajina

DEN 1 - 17.8.2006, Vyrážíme z Prahy

Na Zakarpatskou Ukrajinu jsme vyrazili s cestovní kanceláří MUNDO ve složení: já (Kupsáč), Jana, Jimmy a Katka. Vyrážíme ve čtvrtek 17.8. odpoledne a vracíme se v sobotu 26.8.2006 kolem poledne. Přibližně kolem 14 hod vyrážíme na pohled velice divokým, grafity pomalovaným autobusem z Prahy, směr Hradec Králové a Olomouc, kde nabereme další účastníky naší výpravy. Doufáme, že autobus vydrží až na Ukrajinu a pak zase zpět. Toto přání vzalo za své již u Moravské Třebové, kde autobus "klekl". Naši řidiči se však ukázali jako zdatní automechanici a po dvou hodinách jsme mohli pokračovat v cestě. Dáváme lahvinku červeného a usínáme.

Fotky nejsou k dispozici.

Videa nejsou k dispozici.

DEN 2 - 18.8.2006, Užhorod, Volovec

Ráno přijíždíme do Užhorodu. Tam máme několik hodin rozchod. Dáváme si první ukrajinské jídlo, Jana boršč, já jakýsi šašlík. Jdeme navštívit užhorodský hrad, skanzen a také historické centrum. Pak už jen tak odpočíváme na břehu řeky Už. Odpoledne vyrážíme z Užhorodu na tábořiště u města Volovec, stavíme stany na louce, dáváme "sprchu" u studeného potoka. Večer se koná karimatka party, kde se seznamujeme s dalšími spolucestujícími. Jedou s námi v podstatě jen mladí lidé, vesměs vysokoškoláci. Jsou tu různé páry, ale i partička mediček nebo partička kluků -Kulík, Dulík, Bubík, Rohlík... nebo tak nějak. Hlavním průvodcem je Tomáš, který nosí "slepecké brýle".

Videa nejsou k dispozici.

DEN 3 - 19.8.2006, Polonina Boržava, Velikij Vrh

Ráno kolem 8 hod vyrážíme na první větší výpravu. Jdeme nalehko na jednodenní výlet na poloninu Boržava, která je považována za nejkrásnější na Ukrajině. Nejprve stoupáme mlhou a na hřeben, z něj zdoláváme nejvyšší vrchol dne Velikij Vrch (1598 m.n.m.). Počasí je proměnlivé, ale většinu cesty je krásně. Odpoledne klesáme do vesničky Rička - Dolonina Boržava. Kempujeme u řeky v Siněvirském národním parku.

Videa nejsou k dispozici.

DEN 4 - 20.8.2006, Siněvirské jezero, Koločava

Den začínáme přejezdem autobusem k Siněvirskému jezeru. Je to největší jezero na Podkarpatské Rusi. Leží v hlubokém zalesněném údolí pod horou Ozirňa, na území národního parku Siněvir. Jezero protáhlého tvaru s malým ostrůvkem uprostřed. Je ledovcového původu. Leží v nadmořské výšce 987 m, hluboké je více než 20 m. Na břehu jezera právě začíná jakýsi hudební festival, takže je zde spousta stánků s různým občerstvením a cetkami. Po relaxu u jezera vyrážíme do nedaleké vesnice Svoboda s nádhernými dřevěnými domky. Odtud vyrážíme přes zalesněný hřeben, pak i korytem potoka a k muzeru vorařství, kde čekáme na autobus. Nakonec to nebyla úplně relaxační procházka, ale docela slušná túra. Autobusem jedeme do Koločavy, kde se ubytováváme v bývalé četnické stanici, nynější hospodě. Večer je na programu celkem divoká party s kytarou. Když si chcete dát v hospodě vodku s džusem, prodají vám jen 0,5 l vodky a 1 l džusu.

Videa nejsou k dispozici.

DEN 5 - 21.8.2006, Okolí Koločavy

Ráno jsme si trochu pospali a vyrážíme na prohlídku Koločavských kostelů. Do dřevěného kostela jsme měli jít na exkurzi dovnitř, ale exkurze se nekoná, protože průvodce Vasil ztratil klíč. Nevadí. Pokračujeme na hrob Nikoli Šuhaje loupežníka a jeho Eržiky, kde se nemůžeme zbavit dotěrné kozy, která na nás dokonce začíná útočit. Také se jdeme podívat do muzea Ivana Olbrachta a také do místní základní školy. Zejména nás překvapily školní záchody. Nejsou ve škole, ale na dvoře. Jsou asi do výšky jednoho metru kompletně vymalované nahnědo, což jistě nebyl původní záměr. Záchody sdílí společně se žáky školy také místní dobytek. Ona vlastně celá Koločava není úplně čisťounké místečko. Je to spíše dosti špinavé místo uprostřed nádherných hor. Odpoledne si dáváme krátký výšlap na poloninu Piškoňa, ze kterého se nakonec vyklubalo 500 m převýšení. Odměnou nám byly krásné výhledy do krajiny. Večer přichází na řadu pokračování kytarového veselí. U několika účastníků naší výpravy se již také začínají objevovat první střevní problémy.

Videa nejsou k dispozici.

DEN 6 - 22.8.2006, Strimba

Ráno vyrážíme na nejvyšší vrchol v okolí, na kopec Strimba (1719 m.n.m.). Nejprve se musíme prodírat blátem Koločavských ulic, pak již borůvčím do strmého kopce až na hřeben. Znovu se nám otevírají nádherné výhledy na okolní krajinu. Na vrcholu si dáváme pauzu na oběd. Začíná se zhoršovat počasí, takže se vydáváme zpět po kamenné suti. Začíná pršet, takže jsme docela rádi, že dorážíme do Koločavy. To jsme ještě nevěděli, že zažijeme docela netradiční večer. Asi tak 2 třetiny celého autobusu sklátily střevní potíže. Nemohli jsme se dočkat rána, až Koločavu opustíme.

Videa nejsou k dispozici.

DEN 7 - 23.8.2006, Solotvina, Geografický střed Evropy, Rachiv

Dnešní den je odpočinkový. Ráno opouštíme Koločavu a jedeme do města Solotvina. Město je výhlášené bývalými solnými doly. Nyní jsou doly zaplavené jezírky, které mají takovou koncentraci soli jako je v Mrtvém moři. Toto místo je oblíbeným turistickým letoviskem. Počasí není moc dobré, takže na koupačku v jezeře nedošlo. Ani nás to nemrzelo. Jezero nevypadá moc vábně. Ukrajinským rekreantům to ale nevadí, patlají na sebe bahno a moc si užívají dovolenou. Ze Solotviny vyrážíme do geografického středu Evropy. Prý ho takto vypočetli v 19. století maďarští geodeti. Moc se nám to nezdá, vypadá to, že například s Islandem moc neuvažovali. Ten by ten střed Evropy asi kousek vychýlil. Odpoledne pokračujeme do nejvýše položeného městečka na Ukrajině, do Rachivu. Nakupujeme zeleninu na trhu. Následující dva dny nás čekají v horách, takže se večer přesouváme do podhorského kempu, kde stavíme stany.

Videa nejsou k dispozici.

DEN 8 - 24.8.2006, Trek po Černohorském masivu

Ráno vyrážíme kolem osmé hodiny na dvoudenní trek po Černohorském masívu s cílem vylézt na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu (2061 m.n.m). Nejprve jdeme asi 10 km po asfaltce do mírného stoupání, pak již po strmého kopce po nezpevněné stezce. Kousek před vrchholem Petros (2020 m.n.m.) se rozdělujeme na dvě skupinky. Jedna jde kratší cestou přes vrchol a my jdeme o něco delší cestou okolo vrcholu. Kousek za Petrosem končíme v tábořišti a jdeme brzo spát.

Videa nejsou k dispozici.

DEN 9 - 25.8.2006, Trek po Černohorském masivu, výstup na Hoverlu

Údolí kolem nás jsou zahalena v mracích, nám se však po ránu nabízejí krásné výhledy. Balíme stany a vyrážíme. Výstup na Hoverlu byl rychlý a celkem pohodový. Vrchol jsme dobyli kolem poledne. Překvapilo nás množství odpadků všude kolem. Dáváme si oběd, který se nám snaží překazit žabrající koně. Jsou fakt dotěrní. Slézáme z Hoverly. Budeme pokračovat po hranici Zakarpatské Ukrajiny a Ivano-Frankovské oblasti - tedy vlastně po naší bývalé východní hranici. Cestou dolů potkáváme davy Ukrajinců. Je státní svátek. Slaví se 15 let od rozpadu SSSR. Ukrajinci se tedy rozhodli pokořit svou nejvyšší horu. Někteří Ukrajinci jsou fakt šílení. Odvážně se pouštění na úzké stezky v sukýnkách, žabkách a s igelitkami Hubo Boss. Davy naštěstí končí na nejbližším parkovišti. Dále již pokračujeme sami. Jdeme lesem, občas se prodíráme drobnou bažinkou. Navečer dorážíme do vesnice. Budeme spát ve stejném kempu jako před dvěma dny. Ušli jsme dnes asi 25 km. Za odměnu si dáváme melouna s vodkou.

Videa nejsou k dispozici.

DEN 10 - 26.8.2006, Chust, Mukačevo a cesta domů

Ráno prší. Rychle si balíme. Sedáme do autobusu a jedeme do Chustu. Procházíme tržiště, kupujeme chutné pirožky. Chust nás moc neoslovil. Není to vůbec pěkné město. Vyrážíme do Mukačeva. To je naopak asi nejhezčí město na jaké jsme na Ukrajině narazili. Chvílema si vůbec nepřipadáme jako na Ukrajině. Jdeme se podívat na místní hrad, v centru si dáváme oběd. V Mukačevu se máme potkat s Martinem (Jany bratrem). Jede s kamarádem na motorkách okruh přes Rumunsko a Ukrajinu. Těšíme se na něj, ale bohužel jsme se nakonec asi o 10 minuli. Při domlouvání času setkání jsme bohužel vzájemně nezohlednili časový posun. Škoda. Přijíždíme na slovenské hranice. Měníme zbylé hřivny na dolary. Máme asi nějaké drobné trable. Čekáme již přes hodinu. Náš řidič to pak, ale vše s celníky nějak "pořešil". Do ČR přijíždíme kolem 2 hodiny ráno. Postupně nás opouštějí naši spolucestující. Definitivně se rozdělujeme brzy ráno v Praze. Naše cesta končí. Už jsme docela rádi. Ukrajina nás zaujala přírodou, města a učité střevní problémy dojem trochu kazí. Příště bychom jeli asi sami a hlavně do hor. Cesty ale určitě nelitujeme, bylo to fajn.