25.-27.6.2021
Jdeme zase na dětský čundr. Tentokrát volíme oblast okolo řeky Blanice. Vlakem se do oblasti nedostaneme, musíme se popovézt autem do Prachatic. Já jedu s mýma klukama, druhým autem jede zbytek táborské sekce Radek s Toničkou a Fanym a Láďa s Radimem. Odstavujeme auta a spěcháme na autobusové nádraží.
Tam se setkáváme s budějovickou sekcí, Jirkou s Toníkem a Kristýnkou a Pepou s Kryštofem a Šimonem. Jiřina s Adélkou komentátorkou se k nám připojí až zítra. Sedáme na autobus a jedeme přes Libínské sedlo na rozcestí Křišťanovice.
Jdeme kousek po asfaltu a pak po modré turistické značce ke Křišťanovickému rybníku. Tak je otevřený kiosek u vody, který provozuje Josef z Českých Budějovic. Jirka s Pepou ho znají. Dáváme si pivko, děti limonády. Děti si hrají u vody, my vymýšlíme plán co dál.
U kiosku hoří oheň. Ten by se nám hodil na opečení kuřecích paliček v alobalu. Ale není tu kemp a než se setmí, potřebujeme najít nějaké místo na spaní. Situace se elegantně vyřešila. Asi sto metrů od kiosku je rybárna na břehu rybníka se skvělou velkou terasou, kde se dá přespat. Připravujeme tam tedy ležení a jdeme opéct kuřata.
Po setmění dáváme děti spát. Tentokrát došlo i na slibovanou pohádku. V hlavní roli Zemanova žvýkačka :-). Po uložení dětí jdeme ještě ke kiosku, tedy já, Radek a Jirka. Pepa a Láďa odpadají a usínají s dětmi. Dáváme si pivko a vyprávíme si s dalšími hosty vtipy. Pěkný večírek.
V sobotu ráno děláme přímo na terase čaj, dáváme snídani. Balíme se a jdeme zase ke kiosku. Děti staví přehrady na písečné pláži, mi si dáváme jedno pivko a čekáme na Jiřinu s Adélkou. Ten se k nám za chvíli připojuje. Můžeme tedy vyrazit.
Jdeme zpět ke kempu k modré turistické značce a jdeme po ní přes Kouzelnou studánku až na zříceninu hradu Hus. Je to moc zajímavé místo. Z hradu toho již moc nezbylo. Hrad ale musel být dost rozlehlý a na hodně ostrém výběžku nad řekou. Srázy z hradu k řece Blanici i na druhou stranu jsou opravdu prudké.
Pak klesáme k Blanici a přecházíme jí přes lávku. Po modré pokračujeme vzhůru ke štolám. Děti chytají žáby v louži. Těsně před Cundrovicemi se odkláníme od modré a jdeme přímo přes louku ke zpevněné cestě vedoucí na Plešivec. Jirka využívá svou mačetu a prosekává nám cestu vysokými kopřivami.
Oběd dáváme kousek před Plešivcem. Děláme kuskus s tuňákem. Po obědě pokračujeme přes Plešivec dále k soutoku Křemenného potoka s Blanicí. Dostáváme se k naučné stezce na soutoku. Začínáme hledat dnešní kempoviště. Dlouho se nám to nedaří. U řeky to nikde nejde, když už se kousek nad řekou objeví louka, jsou na ní krávy ve výběhu.
Procházíme celou stezkou až na louku před Řepečínským mlýnem. Na louce je hromada aut a lidí. Připravují tu dětský tábor, sečou louku. Ptáme se, zda neví o nějakém dobrém místě. Nějaké tipy nám dají, ale je to už daleko. Nakonec nám nabídnou, že tu můžeme zůstat, když bude tábořiště po nás vypadat stejně jak před námi, nespálíme jim dřevo a výkaly neznečistíme blízké okolí tábora :-).
Jsme moc rádi, tato pravidla dodržet nebude problém. Lidé odjíždí a máme kempoviště pro sebe. Vypínáme plachty v kostře budoucí táborové kuchyně, někdo staví stany, jdeme pro dřevo. Děti jdou chytat pstruhy. A jsou úspěšné. Chytili jich několik, ale moc malých, takže je pustili zase do řeky.
Vaříme bramboračku. I s liškama, které jsme přes den nasbírali. Večer uspáváme děti, pak děláme oheň. Láďa došel do nedaleké obce pro pivo, takže máme u ohně i co pít.
V neděli děláme snídani, balíme. Loučí se s námi Láďa s Radimem. Musí odjet, mají nějaký další program. My vyrážíme do Záblatí. Jsme tam kolem oběda. Doufáme, že by mohla být otevřená hospůdka, ale není. Daří se nám do ní alespoň doklepat a domlouváme dotočení vody a kupujeme nějaké plechovky na cestu.
Občerstvujeme se u kašny. Přichází k nám místní paní a dává všem deseti dětem nanuka. Viděla nás na návsi, našla doma nanuky a dětem je darovala. Nic za to nechtěla, úžasné. Už máme hlad. Oběd si budeme vařit sami. Vyrážíme tedy najít nějaké hezké místo.
Jdeme ze Záblatí po žluté značce k PP Zábrdská skála. Krásné místo. Jsou zde nádherné výhledy do kraje. Je tu extrémní množství mravenců. V trávě to není tak hrozné. Vybalujeme vařiče a děláme těstoviny se vším co zbylo. Je to překvapivě chutné.
Po obědě pokračujeme po žluté k Zábrdskému mlýnu. Tam s Kepkovými váháme, zda to nestočíme do Kratušína. Je to blíže než Dvory, kam vyráží Kubátci a Štěrbíci. Naše děti jsou již celkem unavené. Rozhoduje to vlastně Jiřík, protože chce jít s Kubátkovic klukama. Nechceme se dělit, jdeme tedy také delší cestou.
Štěrbíci a Kubátci a naším Jiříkem odbočili k vodě na koupačku, udělali nám šipku, ale té jsme si nevšimli a minuli jsme se. Začalo se dost zatahovat a vypadalo to na déšť. Pokračujeme tedy do Dvorů a čekáme na zastávce na druhou skupinu. Na po chvíli také doráží.
Čekání na autobus si krátíme vařením kávy. Pak už nastupujeme do busu a jedeme do Prachatic. Loučíme se s budějovickou sekcí, sedáme do auta a jedeme do Tábora. Máme za sebou povedený čundr. Počasí nám přálo, moc jsme si to užili.
Videa nejsou k dispozici.