České středohoří
DEN 1 - Čtvrtek 29.3. - Košťálov, Velké Žernoseky, Litoměřice
Jedeme na 3 noci do Českého středohoří. Našli jsme ubytování v bývalém klášteře v obci Teplá u Třebenic.
Vyrážíme kolem desáté z Tábora. Oběd si dáváme až v Třebenicích v restauraci u Havlů. Pak už to máme kousek do Teplé. Máme ubytování v bývalém klášteře. Máme pokoj v čerstvě zrekonstruovaném druhém patře. Na druhém patře jsme vůbec první hosté. Vše se právě dokončuje. Na chodbě ještě nevisí lustry, v pokoji je ještě našlapáno od dělníků. Prý si máme vybalit a než se vrátíme z výletu, bude vše připraveno.
Jdeme na výlet na zříceninu hradu Košťálov, kterou vidíme z okna našeho pokoje. Autem popojíždíme do nedaleké obce Sutom. Odtud vyrážíme na Košťálov. Nejdříve je to asi 2 km po vrstevnici, pak je to pořádný kopec vzhůru. Víťa s Jiříkem jsou horolezci, nejdou po cestě, ale přímo po spádnici vzhůru.
Nahoře to u hradu pěkně fouká. Jsou zde krásné výhledy do krajiny. Po průzkumu hradu sestupujeme dolů. Kluci si to užívají, berou zase po spádnici. Dole na cestičce se Víťa dokola otočí a u toho šťastně provolá "Mě se tady tak líbí". Kluci sedají do vozíčku a k autu se vezou. Cesta tak rychle odsýpá.
Pokračujeme se podívat do Velkých Žernosek. Plán je se podívat do nějakého místního vinařství, ochutnat víno, koupit nějakou láhev, chvíli se tu odpočinout. Parkujeme u hlavního vinařství v místním zámečku. Všechno je zavřené. Sedáme tedy do auta a jedeme do Litoměřic. Auto necháváme kousek od hlavního náměstí a jdeme prozkoumat staré město.
Začínáme zastávkou v kavárně pod muzeem na náměstí. Dáváme kávu, kluci zmrzlinu. Kluci pozorují rybičky ve velkém akváriu. Mají tu mít otevřeno do sedmi, ale už před šestou cítíme, že personál se moc těší domů podle toho se chová. Kavárnu tedy kvapně opouštíme. Jdeme procházkou městem k místnímu středověkému hradu. Zastavujeme se v parku Václava Havla. Pak už se vydáváme k autu a jedeme do Teplé.
Necháváme si ohřát naší připravenou polévku, večeříme, uspáváme kluky, pak chvilku sami posedíme v místní restauraci.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - Pátek 30.3. - Milešovka, zřícenina Oparno, Milešov, zřícenina Skalka
Dnes máme v plánu Milešovku. Vypadá to, že nám počasí přeje. Venku svítí sluníčko. Dáváme si vynikající snídani, balíme, sedáme do auta a jedeme do obce Bílka. Necháváme auto na parkovišti, montujeme vozík a vyrážíme vzhůru. Jdeme kolem kolem kamenných soch k dolnímu stanovišti zásobovací lanovky. U altánku dáváme krátkou pauzu.
Pak už Martínek usedá do vozíku a po chvíli usíná. Víťa s Jiříkem pěkně šlapou. Asi za hodinku jsme na vrcholu. Chata Milešovka je otevřená. Dáváme zelňačky, klobásku, pivko, limonády. Rozhledna je zavřená. Procházíme se tedy v areálu meteorologické stanice a kocháme se výhledy. Vydáváme se na sestup.
Cesta je hodně bahnitá. Martík se veze ve vozíčku. U paty Milešovky je takový menší zalesněný kopec. Víťa na něj chce s námi vyběhnout. Nám se nikomu nechce, tak se ptá, zda může on. Souhlasíme a moc nevěříme, že by to dal. On však zvolá juchú a běží k němu. Šplhá po úbočí, za chvíli je nahoře. Pak se nám ztrácí. U sestupu ho nevidíme. Pak se objevuje na druhé straně kopce. Dobrý výkon, překvapil nás.
Po sestupu z Milešovky si jedeme trochu odpočinout do Oparenského údolí. Parkujeme u Černodolského mlýna, pozorujeme kozičky ve výběhu, dáváme si občerstvení, kluci pozorují rybičky v místních rybníčcích. Pak vyrážíme na krátký výstup po zelené na zříceninu hradu Oparno. Jsou zde pěkné výhledy na Milešovku a Lovoš.
Sedáme do auta a jedeme se podívat na zámek do Milešova. V zámku je dětský domov a je tam vstup zakázán. Jdeme se tedy podívat k nedalekému letohrádku. Je to dost poničená budova, která se zrovna začíná opravovat. Po krátké procházce sedáme znovu do auta a jedeme ještě prozkoumat zříceninu hradu Skalka ve Vratislavi.
Dominantou zříceniny je vysoká válcovitá věž zasazená do čedičového masivu. Jeden černý čedič pod věží vzal do ruky Jiříček a dal nám hádanku, co našel, že to začíná na K. Zkoušeli jsme kamínek, klacík, co měl v druhé ruce, ale bylo to špatně. Museli jsme se nechat podat. Byl to KOSTLIČ (takto si Jiřík zapamatoval čedič) :-). Vracíme se zpět do našeho kláštera. Dáváme si večeři - kluků oblíbené kuře na paprice a jdeme uspávat. Dnes se nám to podařilo dokonale. Usnuli jsme s klukama.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - Sobota 31.3. - Boreč, Libochovice, Oltářík
Po snídani vyrážíme na vrch Boreč. Je to národní přírodní památka a je zde naučná stezka. Auto necháváme v Režném Újezdu a jdeme po zelené k naučné stezce. Začíná pršet. Jdeme kolem suťovisek. Stoupáme po strmých schodech. S vozíčkem to jde docela stuha.
U vyhlídky kluci dávají malou svačinku a pokračujeme v vrcholu. Na vrcholu jsou jámy, ventaroly. Proudí z nich teplý vzduch. Na patě kopce, v místě suťovišť je nasáván vzduch, který systémem průduchů proudí až na vrchol hory. Cestou se ohřívá. V místech ventarol rostou vzácné mechy.
Začíná pršet celkem vydatně, takže spěcháme dolů. Martínek usíná ve vozíčku. V Režném Újezdu je morušová zahrada s okýnkem s občerstvením. Je otevřeno i v dnešním nevlídném počasí. Dáváme grog, čaj a kupujeme turistické vizitky. Odbahňujeme vozíček, nakládáme se do auta.
Do dalších kopců se nám v tomto počasí moc nechce, vyrážíme tedy na zámek do Libochovic. Parkujeme u slepého ramene Ohře, dáváme svačinku a jdeme na zámek. Potkáváme páva. Jiřík věrně napodobuje paví volání. Páv na Jiříka poctivě reaguje. Na zámku zjišťujeme, že zrovna začíná prohlídka. Rychle kupujeme lístky a připojujeme se ke skupince.
Prohlídka začíná v sále s velkým krokodýlem a mušlovou výzdobou. Pak na naše špinavé boty natahujeme látkové bačkory, ve kterých kloužeme jako na bruslích po komnatách zámku Ditrichsteinů. Je zde reprezentativní Saturnův sál, komnaty s obrazy, kamny, středověkým nábytkem. Nejhezčí místností je knihovna a pánský klub. V knihovně je spousta starých knih, ale také spousta zajímavých předmětů z celého světa - africká kopí, vycpaný krokodýl, sečné zbraně atd.
Prohlídka končí a my pokračujeme do zámecké zahrady. Je to francouzská zahrada versailského typu, na ní navazuje anglický park podél Ohře. Kluci hrají na schovku. Po krátké procházce zahradami jdeme na kávu a zmrzlinu do nedaleké cukrárny. Pak jdeme k autu.
Na nedaleký Hazmburk už je pozdě, brzy bude zavřeno, do našeho kláštera se nám ale ještě nechce. Volíme zajímavý vrch se zříceninou hradu Oltářík. Auto parkujeme u lesní cesty nedaleko obce Děkovka. Začíná znovu celkem vydatně pršet. Nenecháváme se odradit a stoupáme vzhůru.
Zanedlouho jsme nahoře. Cesta byla dost bahnitá, ale na posledním úseku se o cestě již nedalo moc mluvit. Bylo to prostě bahno. Dostáváme se až na vrchol a jsme dost špinavý. Na zřícenině je to docela nebezpečné. Chybí zde část hradeb a je zde dost vysoká skalní stěna. Nesměle se rozhlížíme po kraji, pevně držíme kluky. Dáváme se na sestup. Když cesta není tak strmá, dáváme všechny kluky do vozíku a za chvíli jsme u auta.
Jedeme domů do Teplé. Boty musíme nechat v autě, abychom ten stylový klášter moc nezaprasili. Po důkladné očistě nás čeká večeře, uspávání a dnes i večerní posezení v restauraci.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - Neděle 1.4. - Kamenná slunce, Házmburg
Probouzíme se do aprílového dne, snídáme, balíme, loučíme se s majitelem a vyrážíme na další výlet. Nejdříve jedeme k obci Hnojnice na světovou geologickou raritu Kamenná slunce. Jsou zde zajímavé kamenné útvary ve skále. Mají tvar slunce. Jádro tvoří jílovité zeminy, které jsou obklopeny paprskovitými prasklinami v okolní hornině. Útvary vznikly sopečnou činností. Sopka vychrlila kámen a díry ve skále se postupně vyplnili sedimenty.
Jiřík si kopec osvojil. Chtěl mít také svůj kopec (jako má Víťa ten u Milešovky), tak na něj jako první vyběhl. Měl z toho radost. Sedáme znovu do auta a jedeme do obce Klapý. Máme v plánu vylézt na hrad Házmburk. Pod hradem hodně fouká, klukům je zima. Rychle tedy vyrážíme po žluté značce okolo kopce. Zase nás čekají tradiční bahnité úseky. Martínek zase usíná ve vozíčku a nechá se na hrad vytlačit.
Kupujeme lístky na hrad a svačinku ve formě párku v rohlíku. Jdeme na průzkum hradu. Jsou zde dvě věže - bílá věž a černá věž. Na tu bílou se dá vylézt. Je 25 metrů vysoká. Stoupáme po dřevěných schodech. Nahoře na věži jsou daleké výhledy - na České Středohoří nebo třeba na horu Říp. Také tu hodně fičí, takže se dlouho nezdržujeme. Jdeme ještě na prohlídku dalších částí hradu. Vítr se zrychluje prouděním mezi pobořenými hradbami a občas nám skoro kácí kluky. Jdeme tedy zpět k bráně a vydáváme se na sestup.
Jdeme opačnou stranou kopce. Všichni kluci se zase vezou ve vozíčku, takže to jde rychle. Loučíme se s Českým Středohořím, jedeme do Tábora. Kluci toho vyťapali fakt hodně. Máme z nich radost.
Videa nejsou k dispozici.