Peckův mlýn, Blažim
DEN 1 - Sobota 16.8. - Harrachov, Peckův mlýn
Dnes se přesouváme s předcházející dovolené v Krkonoších. Jedeme nejdříve do Tábora, kde si dáváme u babičky oběd. Jsou tu i Hovorovi a Martička s Valentýnem a dětma. Později se připojuje ještě Pavel se svou ženou Anežkou a dětma.
Já montuji kola na střechu a na kouli, balím kolečkové brusle, přebalujeme kufříky. Kolem čtvrté odpoledne vyrážíme. Loučíme se a jedeme přes Plzeň do Peckova mlýna. Na místě zvoníme na paní majitelku a přebíráme ubytování. Je to tu moc pěkné. Chvilku po nás přijíždí Millnerovi, navečer ještě Irča s Jonym. Pozdě večer přijíždí ještě Láďa a dětma a Pavla s Honzou a Johankou.
Dnes se nikam nechystáme, vybalujeme, připravuji dětem promítání. Děti se koukají na film, my povídáme v kuchyni. Domlouváme výlet na zítra.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - Neděle 17.8. - Gutštejn, Šipín, Konstantinovy Lázně
Ráno nespěcháme, nevstáváme úplně brzy. Děti si hrají venku, jezdí na loďce po rybníčku. Kolem jedenácté vyrážíme auty na výlet. Jedeme na parkoviště u loveckého zámečku Daňkov a jdeme na zříceninu hradu Gutštejn. Zkoumáme hradby, podzemní prostory. Bětuška moc chce vystoupat na věž, ale nikde není vstup do věže ani schody. Je ale přesvědčená, že mě viděla nahoře a chce také. Vše se vysvětluje. Viděla mě na hradbách z takového úhlu a podhledu, že si myslela, že stojím nahoře. Došli jsme se podívat na hradby, pochopila to a výstupu na věž už se pak nedomáhala.
Od kolemjdoucích si necháváme dělat první společné foto dovolené. Pak už vyrážíme po žluté na hradiště Bezemín, kde jsou krásné výhledy do kraje, a pak dále až na hradiště Šipín. Na Šipíně je kostel sv. Barbory a koná se tu česko-německá mše. Chvilku se díváme, pak ještě prozkoumáváme hřbitov.
Honza se mezitím vrátil k autu a přijel jedním autem za námi. Nabírá všechny řidiče a veze nás pro ostatní auta. Ostatní po chvíli vyzvedáváme na Šipíně a jedeme na oběd do Konstantinových lázní. Jsou tu 3 hospody, jedna je zavřená, druhá právě zavírá (už jsou 4 odpoledne a mají sanitární den). Zkoušíme šanci v té poslední. Zde je dost plno, ale mají tu 2 stoly pro 4 osoby vedle sebe až úplně na konci dvora. Celý konec dvora obsazujeme, půjčujeme si všechny volné židle od jiných stolů a nakonec se nám podaří celou naší cca dvacetičlennou skupinku usadit.
Po pozdním obědě a pivku se vracíme zpět na Peckův mlýn (Jana řídí). Ještě jsme před odjezdem v Konstantinových lázní potkali rodinku Hejných z Tábora. Hodně velká náhoda. Jeli se sem koupat na Hradišťský vrch.
Večer si děti hrají na loďkách, staví přístav, pak mají zase promítání a my povídání u piva, vína.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - Pondělí 18.8. - kola, Bezdružice, koupaliště Nezdický potok
Dnes vyrážíme na kola. Vyrážíme až kolem poledne. Kousek od mlýna se napojujeme na modrou turistickou značku a jedeme na JZ kolem Dolského potoka. Jedu v zadu, pomáhám Jonance, která se na kole účí, resp. hodně dlouho na něm nejela. Rychle se zlepšuje.
Pak přejíždím dopředu za Janou a Bětuškou. Čekají na mě u křižovatky, kde se modrá turistická odděluje doprava od cesty, který vypadá lépe sjízdná. Jedu chvilku po modré, abych si na ní udělal názor. Cesta je špatná, tak se otáčím s rozhodnutím, že pojedeme radší po té neznačené cestě. Ještě otočka se mi dost nepovedla, zajel jsem do nějaké díry a potřeboval sestoupit z kola, vyšlápl jsem z nášlapu a dal nohu na zem. Ta se mi ale ihned podlomila a šel jsem natrdo kotníkem na zem. Udělal jsem si ošklivý výron. Ach jo, už zase.
Chvilku si zanadávám a odpočinu a pak pomalu sedám na kolo. Bolí to, ale jde to, šlapu už jen jednou nohou. Pokračujeme dále, jde to ztuha, cesta není dobrá. Dostáváme se k brodu přes Úterský potok. Lávka je ztrouchnivělá a ve velmi špatném stavu, musíme brodit.
Myslíme si, že zbytek skupiny bude již daleko před námi, ale zjišťujeme, že jeli po modré, zabloudili, a až nyní se objevují za námi. Takže jsme se alespoň propojili. Prodíme přes potok i s kolama. Pak nás čeká hodně výživné stoupání do Potína. Pro mě je to s poraněnou nohou velký boj.
Z Potína už je cesta lepší. Jedeme po cyklostezce do Bezdružic. Poté, co jsme si vyšlápli kopec v Bezdružicích zjišťujeme, že cíl naší cesty, hospoda je zavřená. Velké zklamání. Už máme dost hlad. V Bezdružicích mají otevřený obchod, tak si kupujeme nějaké jídlo a pití zde.
Pak nacházíme místo, kam budeme pokračovat. Pojedeme do kempu Na koupališti u Nezdického potoka. Je to nedaleko Bezdružic a je tu hospoda. Dělíme se na dvě skupiny. Já, Magda a nějaké menší děti jedeme přímou cestou z kopce po asfaltce, starší děti jedou s Láďou na stejné místo oklikou, delší cestou.
Sedíma na terásce hospody a je tu příjemně. Děti si hrají na houpačkách, pískovišti apod. Postupně odjíždíme zpět na chalupu. Já jedu skoro poslední s Honzou a třeba holčičkama, Bětuškou, Živuškou a Johankou. Za námi už jedou jen Pavla s Irčou, které se u koupaliště tak zakecali, že je odtud neumíme dostat.
Jedeme po modré kolem Nezdického potoka, musíme přejet brod a pak dále pokračovat složitým terénem po zelené až na křižovatku s asfaltkou. Po ní pak musíme vystoupat velký kopec. Občas kola tlačíme, ale holky to zvládají skvěle. Na závěr si dáváme sjezd až k našemu mlýnu. Večer přijíždí Peťa s Vašíkem. Dnes jdeme brzy spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - Úterý 19.8. - Lom Hradišťský vrch
Dnes má být velké horko. Plánujeme navštívit přírodní koupaliště v zatopeném lomu na Hradišťském vrchu u Konstantinových lázní. Dělíme se na skupinky. Přímo z mlýna vyráží cykloskupinka, kde jsou všichni naši kluci. Já jedu nejdříve autem do Bezdružic pro nějaké mazání a obvaz na bolavou nohu. Dávám si kávu v kavárně. Jana připravuje věci na koupání a čeká s Bětuškou, Živuškou a Johankou v mlýně. Pavla s Honzou jedou pracovat do kavárny v Bezdružicích, kde je lepší internet.
My už vyrážíme s holčičkama na koupák. Jsme tu první. Platíme vstupné, nacházíme místo ve stínu, nafukujeme padleboard. Přijíždí cykloskupinka a jdou se s paddleboardem koupat. Já si dávám u místního chorvatského stánku Čivabčiči a pivo. Ostatní jdou na oběd později na protější břeh. Po dalších koupačkách a posedávání se zase dělíme. Cykloskupinka jede domů, Pavla, Honza, Jana a Živuška s Johankou jdou na pěší okruh kolem Hradišťského vrchu.
Já nemohu moc chodit, tak posbírám od ostatních rodin požadavky na nákup, sedám s Bětuškou do auta a jedeme nakoupit do Lidlu ve Stříbře. Pak jedeme do mlýna, kde se setkáváme s cyklopartičkou. Jana dorazí později.
Večer mají děti promítání a my večírek s kytarou a Ginem s tonikem. Docela dost jsme to protáhli, šli jsme spát až nad ránem (někteří).
Videa nejsou k dispozici.
DEN 5 - Středa 20.8. - Plasy, burgry
Dnes máme i kvůli včerejšímu večírku celkem pomalý start. Kolem poledne už se chystáme na odjezd na výlet, když se stalo něco, co nám dost narušilo plány. Kluci stavěli svůj přístav, potřebovali na to trávu. A aby ji dobře sklidili, našli si na to v kůlně srp. Našel ho Radim, Láďa použití povolil a prý provedl zaškolení.
Pak přišel Honza s tím, že děti mají srp a že ho považuje za extrémně nebezpečný, nebezpečnější než sekyru. A to se už objevil Luky a suše oznámil, že se Jiřík řízl. Tak jsem si povzdechl a šel pomalu za Jiříkem v domění, že to není nic vážného. To se ale objevil Láďa s Jiříkem, Z Jiříka rukou teče slušný proud krve. Rána na palci je hodně dlouhá, a hluboká. Láďa Jiříka rychle obvazuje, abychom zastavili krev a já s Jiříkem sedáme do auta a jedeme rychle do Plzně na šití.
V nemocnici čekáme asi 45 minut. Pak to Jiříkovi doktorka zašila a obvázala. Bylo to hodně bolestivé, ale Jiřík to dal. Ostatní mezi tím odjeli do Plas. Jdou na oběd do restaurace Café restaurant Rudolf II. Dorážíme tam chvilku po nich. Doobjednáváme si jídla.
Po obědě se rozdělujeme. Já spěchám s Pavlou a Irčou na prohlídku kláštera, ostatní jsou do místní ZOO. Prohlídka byla moc zajímavá. Nejprve navštěvujeme kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zrovna tu nacvičují nějaké skladby na varhany, tak to máme s hudebním doprovodem. Kostel je vlastně románská bazilika byla postavena podle „zásad cisterciácké architektury“, je jediným takovýmto dochovaným kostelem v ČR.
Také jsou zde ostatky sv. Antonína Paduánského. Je zde takový sarkofág, nebo spíše vytrína, kde je kostra oblečená do zdobného šatu. Dnes je zrovna výjimečně odkrytá, takže je vidět dovnitř.
Pak už pokračujeme do samotného kláštera. Klášter v Plasech patří k nejvýznamnějším cisterciáckým klášterům v Čechách. Založil jej roku 1144 kníže Vladislav II. na neobvyklém místě – v mokřadním údolí řeky Střely.
Volba tohoto prostředí nebyla náhodná, protože cisterciáci usilovali o život v odloučení a prací na nehostinných místech naplňovali svou duchovní i hospodářskou misi. Stavba na bažinatém podloží byla technicky nesmírně náročná. Klášterní budovy stojí na tisících dubových pilotů zatlučených do podzemní vody, aby dřevo neztrouchnivělo. Tento důmyslný základní systém zajišťuje stabilitu dodnes.
Klášter se postupně rozvíjel, ve středověku patřil k důležitým centrům duchovního a hospodářského života západních Čech. V 18. století byl přestavěn podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela v originálním barokně-gotickém stylu.
Postupně procházíme různými kaplemi, ale jdeme se podívat i na záchody - splašky šly rovnou do vody tekoucí pod klášterem. Také jsou zde zajímavá samonosná schodiště ve tvaru šroubovice nebo rezervoáry vody sloužící ke kontrole výšky vodní hladiny, která byla pro stabilitu kláštera nezbytná.
Po prohlídce si sedám pod lípu vedle kláštera, Pavla s Irčou jdou do íčka a já čekám na skupinku ze ZOO. ZOO byla prý trochu paskvil. Nápad stísnit ZOO a golf na jeden společný pozemek skupinka hodnotí jako bizardní. Ale zvířata v ZOO prý ale byl krásná a spokojená, tak si pobyt v ZOO užili.
Pak už všichni společně vyrážíme na pěší okroužek kolem Plas. Jdeme po zelené naučné stezce kolem Střely k Peklu, tak přes most na druhou stranu řeky a po silnici zpět do Slap. Pak si dáváme zmrzlinu a další občerstvení v Kafe&Klášter.
Pak už jdeme k autům a jedeme do mlýna. Tak se potkáváme s Terkou a Fanym. Naopak Petr s Vašíkem už odjeli. Terka přivezla ingredience na burgry, takže pečeme housky, maso, krájíme zeleninu a děti si sestavují burgy. Moc se to povedlo, byla to super hostina. Bětuška i burgrem povolila zub, který jí následně Johanka nešťastným úderem do Bětušky pusinky vyrazila. Je to velká událost, Bětušky první vypadlý zub, asi dorazí zoubková víla.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 6 - Čtvrtek 21.8. - Luková, Manětín, Nečtiny, keramika Olešovice, Úterý, Johanky oslava
Dnes vyrážíme o něco dříve než jiné dny. Máme na 11 hodinu zamluvenou prohlídku kostela Sv. Jiří v Lukové. Vyrážíme tedy už kolem půl jedenácté. Luková je malá vesnička poblíž Manětína.
Kostel byl postaven už ve 14. století, ale po požárech a pozdějším zřícení části stropu v roce 1968 začal chátrat. Změnu přinesl nápad studenta Jakuba Hadravy, který v roce 2012 vytvořil do lavic desítky bílých „duchů“ (prý jsou to věřící, ale každý v tom prý vidí duchy) ze sádry a textilu. Od té doby je kostel známý jako „kostel duchů“ a přitahuje návštěvníky z celého světa.
Dobrovolné vstupné pomáhá jeho postupné obnově. Na této obnově právě v době naší prohlídky dělníci pracují. Výklad nám dává bývalý starosta Lukové. Je to zajímavé, dává nám spoustu zajímavých informací. Pak pokračujeme do Manětína. Parkujeme u zámku a setkáváme se s Mášou a Majdičkou.
Na zámku je nyní polední pauza, tak čekáme a povídáme před zámkem. Pak už si jdeme koupit lístky na prohlídku. Nikde v Manětíně nejde proud, mají nějakou plánovanou odstávku, tak káva nebude. Před prohlídkou se tedy jdeme podívat do zahrad zámku.
Pak už s průvodkyní vstupujeme do zámku. Nádherný zámek je prý nazýván „perlou západočeského baroka“. Současnou podobu získal po velkém požáru v roce 1712, kdy jej nechala přestavět Marie Gabriela Lažanská.
Zámek obklopuje krásná francouzská zahrada se sochařskou výzdobou dílny sochaře Brauna. Uvnitř jsou zdobené sály, portrétní galerie šlechtického rodu Lažanských a unikátní sbírka obrazů i mobiliáře.
Po prohlídce jdeme ještě chvilku do zahrad a pak už se auty přesouváme do Nečtin, kde mají elektřinu a tedy i otevřenou restauraci. Dáváme pozdní oběd. Porce byly obrovské, jsme dost přejedení.
Pak už spěcháme do Olešovic vedle Úterý, kde máme na 16 hodinu domluvenu keramickou dílnu pro děti. Čekáme v útupné zahradě. Děti postupně barví mističky. Pak se postupně přesouváme do Úterý, kde je v Turbovně moc příjemná kavárna. Dáváme si kávu a pak i pivo. Děti hrají kulečník. Připojuje s k nám Jaruška.
Pak se jdeme ještě podívat k místnímu kostelu sv. Jana Křtitele. Děláme společné foto u stěny kostela a jdeme k autům a přesouváme se do mlýna.
Večer slavíme Johanky svátek. Johanka dostala dort a různé dárečky, od nás takový náramek z Manětína s motýlkem. Večer pokračuje posezením u vína s hostinou.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 7 - Pátek 22.8. - Nečtiny, Rabštejn nad Střelou
Dnes se jede na výlet do Rabštejna nad Střelou. Jedeme přes Nečtiny, tak se s Janou zastavujeme u místního zámku, kde měla Jana za studií různé praxe. Pak ještě cestou do Rabštejna projíždíme přes Stvolny, kde si v samoobslužném krámku kupujeme 5l kanystr jablečného moštu (220 Kč). Pak už se s ostatními potkámáme na parkovišti v Rabštejně. Máme sraz u sochy Kristus přítel dítek.
Jdeme se podívat na kostel Panny Marie Sedmibolestné. Jdeme se podívat i dovnitř. Pak sedíme na schodech před kostelem, hned vedle vstupu do zámku. Průvodkyně zámkem se nás ptá, zda nepůjdeme na prohlídku ve 13 hodin, což je nyní. Bohužel ještě nejsme kompletní, tak odmítáme a domlouváme se, že přijdeme na 15. hodinu.
Když jsme všichni, tak se přesouváme o kousek k nedalekým kavárnám. Já mám hlad, tak si kupuji v kavárně Muzea Rabštejn obložený chléb s domácí paštikou. Děti si kupují zmrzlinu. Sedíme chvíli před kavárnou, chvíli na zadní terase kavárny s výhledem na údolí Střely. Pak si ještě dávám kávu v kavárně Četnická stanice.
Po občerstvení vyrážíme na centrální naučnou stezku, kratší okruh. Klesáme až k řece Střele a pak zase pozvolna stoupáme úbočím strmého břidlicového svahu, nad kterým se tyčí zámek. Břidlice je úplně všude. Z místní břidlice je i střecha Karlštejna.
Naučnou stezkou se dostáváme k Židovskému hřbitovu. Odtud už musíme celkem spěchat, abychom stihli prohlídku. Cestou se stíhám zastavit na zřícenině hradu Sychrov.
Pak už jdeme na prohlídku soukromého zámku. Zámek prý koupila rodina z Plzně a postupně ho renovuje. Na zámku se nedochovalo téměř nic původního, jeden fresky na stropu velkého sálu. Na zámku dost řádili komunisti, fresky se zachovali jen kvůli tomu, že je zakrýval ještě jeden strop.
Procházíme jednotlivé komnaty, ze kterých jsou nyní hlavně apartmány pro ubytované svatebčany. Svatby se na zámku dělají často, přímo na zámku může přespat 30 lidí. Zámek tedy není úplně původní, ale prohlídka je i přesto zajímavá. Ze zámku jdeme na výhledovou terasu a pak ještě přes přilehlý hrad.
Po prohlídce jdeme na velmi pozdní oběd do hostince u kamenného mostu. Já si dávám cestou ještě jeden obložený chléb, takže oběd nepotřebuji. Dávám si alespoň pivo. Jídla tu byla velmi dobrá, všichni jsou najedeni.
Pak pokračujeme k řece Střele, brouzdáme se ve vodě pod kamenným mostem, hážeme žabky. Pak už se do kopce vracíme zpět k autům, ještě se zastavíme na zřícenině hradu Sychrov a jedeme na mlýn.
Nandavám kola na auto, abych to nemusel dělat ráno. Večer máme poslední decentní večírek a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 8 - Sobota 23.8. - Odjezd domů
Dnes už jen balíme, uklízíme, předáváme chalupu. Musíme jí opustit do 10 hodin a paní majitelka nás celkem honí abychom to stihli. Odpoledne je na mlýně velká svatba a vše se musí připravit.
Loučíme se s ostatními, sedáme do auta. Zastavujeme se v Olešovicích, kde vyzvedáváme keramické mističky našich dětí a pak už pokračujeme do Tábora. Cestou nás bohužel čeká nemilé dobrodružství. Bětušce se udělalo špatně a pozvracela se v autě.
Nestihli jsme to chytit. Inline brusle, které jsme si brali s sebou, ale nakonec nepoužili, to docela koupily. Ale vše jsme vypucovali a dovolenou nám to pokazit nemohlo :-).
Fotky nejsou k dispozici.
Videa nejsou k dispozici.