Dětský čundr - Dračice

19.6.2020

Předpověď počasí na víkend vypadá děsivě. Má celý víkend pršet, hrozí povodně. I přesto vyrážíme na plánovaný čundr s dětma. Tentokrát jedeme na Třeboňsko do oblasti řeky Dračice. Poprvé beru všechny tři naše kluky. Vyrážíme kolem poledne vlakem z Tábora. Jede s námi letos i Radek s Toničkou a Fanouškem. Ve Veselí nad Lužnicí k nám do vlaku nasedá budějovická část naší výpravy - Jirka s Toníkem a Kristýnkou, Pepíno s Kryštofem a Šimonem a Jiřina s Adélkou komentátorkou. Celkem je nás tedy 5 dospělých a 10 dětí (7 kluků, 3 holky). Vystupujeme v Suchdole nad Lužnicí zastávka. Nahazujeme batohy a vyrážíme přes Tušť až k Velké pískovně. Ještě je celkem teplo a neprší. Děti toho ihned využívají a už se koupou. Ještě pokračují stavěním hradů z písku. Pokračujeme ke kiosku u jezera, který je bohužel zavřený, jdeme tedy dále po dlouhé rovince ke kempu Paříž, kde je naopak nečekaně dobrá hospůdka. Dáváme nanuky, pivko. Děti hrají rugby na místním beach volejbalovém hřišti. Ujal se jich nějaký chlapík se synem, vysvětlil jim pravidla a už se hrálo :-). Vyrážíme směr Františkov. Nebe se začíná hrozivě zatahovat. I meteoradar naznačuje, že brzy začne dost lít. Jdeme tedy dost rychlým tempem, abychom stihli najít před deštěm nějaký úkryt. Zastavuje vedle nás autobus a řidič se ptá kam jdeme. Když mi řekneme že do Františkova, hned odjíždí. Bez nás. Asi, že je to už kousek. To už začíná pršet. Naštěstí objevujeme ve Františkově otevřenou hospodu s venkovním přístřeškem. Jakmile zasedneme, lese jako z konve. Ale jsme v suchu a můžeme dát další občerstvení. Už se ale blíží večer a je potřeba hledat místo na spaní. Už neprší, tak rychle vyrážíme k vytipovanému kempovišti na řece Dračici. Dorážíme tam, místo není úplně ideální, nikde pořádná rovinka, kde by se daly vypnout plachty. Začíná znovu pršet. Nezbývá než zalézt pod stříšku místního dětského tábora. Nastává opravdu silný liják. Je jasné, že pod stříškou budeme muset přenocovat. Není zde moc místa, ale nějak to zvládneme. Vaříme rychlou večeři na vařiči. V plánu byla kuřecí stehýnka na ohni v alobalu, ale to nyní není reálné. Dáváme tedy kuskus se zeleninou a tuňákem. Uspáváme děti, dopíjíme zásoby slivovičky a jdeme spát také.

Videa nejsou k dispozici.

20.6.2020

V sobotu se probouzíme a venku pořád prší. Nevypadá to na nějaké rychlé opuštění kempu. Obáváme se, že tu budeme muset zůstat celý den. Dopoledne hrajeme hry, vaříme oběd. Stehýnka nebudou grilovaná na ohni, ale vařená ve vodě. Ale moc se povedla. Velká dobrota. Po obědě vzniká plán. Sbalíme se, ukryjeme batohy a obejdeme Dračici s pláštěnkami nalehko. Jdeme po pravém břehu až k mostu přes Dračici a pak po levém břehu jdeme zpět. Kolem tekoucí dračice je nečekaně divoká. Cestou zastavujeme pod velkým přístřeškem u Velkého Londýna. Pak se dostáváme přes lávku zpět na pravý břeh ke schovaným batohům. Batohy nasazujeme a jdeme rovnou do Františkova do včera objevené hospůdky. Opouštíme plán jít na jih směr České Velenice. Plánujeme trasu lesní cestou do Klikova a pak nocleh někde za velkou fotovoltaickou elektrárnou, někde v lese u meandru Dračice. Vyrážíme tedy. Prší jen zlehka, cesta do Klikova utekla rychle. A máme štěstí. Je tu zase otevřená hospůdka s venkovním přístřeškem. Zase si můžeme dát pivko a nanuky a můžeme si nechat natočit pivo i na večer. Děti si chvíli pohrají na hřišti a na pískovišti. Pak si dáme bojové pokřiky, kdy děti zcela nečekaně na otázku "kdo je nejlepší" odpovídají "tatínkové", a na otázku "co se říká maminkám" odpovídají "nic". Kdo je to učí? Pak se ještě připojuje místní štamgast, který provolává "kdo je nejlepší na Klikově?" a chce slyšet své jméno. Děti mu to dopřávají :-). Tak jdeme hledat nocleh. Chvilku parkujeme na stohu pod rozpadlou střechou nějaké bývalé kovové haly. Procházíme za elektrárnu, zabíháme do lesa a nacházíme slušný plac na spaní. Vypínáme plachty, stavíme stan, rozděláváme oheň. Moc dlouho u ohně nevydržíme. Pořád docela slušně prší. Ale pivko dopijeme a pak jdeme spát.

Videa nejsou k dispozici.

21.6.2020

Ráno pořád ještě prší. V plánu je sbalit a vyrazit směr Suchdol. Balíme za deště, takže na sebe moc nečekáme, dáváme sraz na stohu pod střechou, kde jsme včera odpočívali. Tam se plány mění. Pepa prosadil delší trasu na Majdalenu. Nechceme to trhat, jdeme také. Cestou mokneme, sbíráme borůvky, překračujeme potoky a obří louže na cestách. Je to celkem vyhlazovací pochod. Děti jdou v holinkách a to se podepíše na jejich nohách. Hlavně Jiřík si nezastrkal kalhoty do holínek a má odřený celý obvod nohy od holínek. Martínek jde poslední kilometry se slzami v očích na motivační pohon, že už tam za chvíli budeme. Naštěstí se těsně před Majdalenou objevuje otevřená hospůdka a náročný pochod může být zakončen ovocnými knedlíky nebo svíčkovou. Paráda. Pak už se nezbývá než rozloučit. Budějovická sekce běží na svůj vlak a táborská chvilku po nich na svůj. Doma zbývá jen všechno usušit a také tak trochu vykurýrovat nachlazení. Byl to drsný čundr :-).

Videa nejsou k dispozici.

Kupsáčovi

Menu