9.7.2022
Dnes se koná Divadlo v trávě v Bechyni. Jana s Martínkem a Bětuškou tam jedou. Jede s nimi Míla. Kluci jsou na skautském táboře. Já jedu po delší době na větší výpravu na Šumavu. Jedu po šesté ráno, kolem osmé parkuji na parkovišti v Jeleních vrších.
Jdu po modré k rozcestí Hučina - potok. Odtud pokračuji po zelené k rozcestí U Stříšky. Zde odbočuji po lesní cestě doprava a vydávám se vzhůru k vrcholu V Pařezí. Lesní cesta je spíše potok. Celé koryto je porostlé nasáklým mechem, nejde tudy jít. Beru to tedy lesem volným terénem a stáčím se přímo k vrcholu.
Těsně pod vrcholem je hodně špatně prostupný terén, jsou zde polomy. Dostávám se až ke skále. Lezu na ní, jsem trochu zklamán, že z vrcholu nejsou výhledy. Slézám dolů, že budu pokračovat na sever. V tom vidím další skálu. To je ten správný vrchol V Pařezí. Lezu znovu nahoru a zde už výhledy jsou.
Z hory v Pařezí pokračuji na západ lesním průsekem a pak po zpevněné cestě na jih až k asfaltce. Po ní stoupám dále na jih až k odbočce na Jakubovu chýši. Po chvíli tuto cestu opouštím a mířím přímo ke skalnímu vrcholu. Cesta vzhůru lesním terénem je hodně náročná. Prodírám se hustým lesem nebo borůvčím, které sahá až po prsa.
Jdu podle GPS, už bych měl být u vrcholu. Proderu se z hustého lesa a vidím krásnou skálu. Obcházím ji, abych zjistil, zda na ní lze vylézt. Z druhé strany to jde. Vydrápal jsem se na vrchol. Je odtud nádherný výhled na další skály i do širého kraje. Slézám ze skály a klesám na jih kamenným polem.
Je to dost nebezpečné. Mezi kameny je spousta hlubokých děr. Cesta je hodně složitá, ale zanedlouho se dostávám zase na cestu. Jdu po ní na západ k Trojmezné cestě. Po ní jdu kousek na sever ke studánce a k červené turistické trase. Po ní se vydávám podél státní hranice vzhůru na Třístoličník.
Nahoře je oblačno. Jsem rád, že je otevřená místní restaurace. Dávám si pivo a gulasch suppe. Posilněn vyrážím dále. Jdu po červené hřebenovku, přes Vysoký hřeben, Trojmeznou, Trojmezí, Nad Rakouskou loukou až na Plechý. Kochám se výhledy i tím, jak se místní les přirozeně obnovuje.
Pak už klesám po žluté přes Kučerovu vyhlídku a pomník Adalberta Stiftera dolů k Plešnému jezeru. Odtud jdu nejkratší cestou k auto - po zelené na Hučinu a po modré na Jelení Vrchy. Byl to vydatný výlet, cca 25 km a 1000 m výškových. Mám z toho radost.
Videa nejsou k dispozici.