Severní Norsko
DEN 1 - Úterý 30.6. - Odjezd, Gdaňsk, trajekt do Švédska
Dnes vyrážíme na naši zatím nejdelší dovolenou. Jedeme do severního Norska. Od večera máme vše sbaleno. Ráno vstáváme kolem půl páté, přesunujeme se do auta a vyrážíme.
Řídím, ostatní mohou pokračovat ve spánku. Jedeme přes Prahu do Trutnova, kde zastavujeme na benzínce. Doplňujeme palivo a dáváme si párky v rohlíku.
Pak už přejíždíme do Polska a pokračujeme na sever. Až na krátký úsek po okreskách jedeme pohodlně po dálnici. Kolem 14 hodiny přijíždíme do přístavu v Gdaňsku na Westerplatte.
V přístavu hledáme kancelář přepravní společnosti Polferries. Přebookovávali jsme čas trajektu a nový čas vyšel levněji, tak nám mají vrátit nějaké peníze.
Trochu bloudíme, nejprve jsme zastavili u jiné budovy, ale nakonec jsme to našli. Kancelář byla přímo u trajektu.
Domluvili jsme vrácení peněz a zjistili jsme, že můžeme přímo zde udělat zrychlený check-in na trajekt. Nemáme ale u sebe pasy, jsou v autě, tak se zde stavíme ještě jednou později.
Parkujeme u muzea bitvy na Westerplatte. Kousek odtud je moře a pláž. Bereme plavky a jdeme se vykoupat. Svítí sluníčko, vlny jsou překvapivě velké, docela dlouho blbnu s klukama ve vlnách. Po koupačce si děti ještě staví hrady v písku. Pak už se přesouváme zase k autu, bereme pasy a jdeme na check-in. Pak už sedáme do auta a jdeme se zařadit do fronty aut na nalodění do trajektu.
Za chvíli se fronta rozjíždí a my vjíždíme na trajekt. Parkujeme a jdeme se ubytovat do naší kajuty. Máme kajutu pro 4 osoby, s výhledem na moře. Zkusíme se sem vejít v šesti. Pak už jdeme na průzkum lodi. Je to velká loď. Je tu několik restaurací a barů. Je tu třeba i kasíno a diskotéka. Kolem 18 hodiny odplouváme. Z paluby sledujeme přístav v Gdaňsku, vzdalující se pobřeží a naopak přibližující se Helskou kosu.
Pak už si jdeme dát malou večeři do místní restaurace, hrajeme Bang. Pak si ještě s Bětuškou chvíli zatancujeme na místní diskotéce a jdeme spát do naší kajuty.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 2 - Středa 1.7. - Příjezd do Nynäshamnu, Stockholm
Probouzíme se v naší kajutě. Pozorujeme okénkem moře. Pak jdeme na snídani, dáváme si míchaná vejce a jiné dobroty. Po snídani si ještě zahrajeme Bang. Švédské pobřeží se rychle přibližuje a kolem 12 hodiny kotvíme v přístavu Nynäshamn.
U odjezdu z trajektu se tvoří dlouhá fronta, švédové důsledně kontrolují cestující. Vedle nás stojí ve svém autě babka gamblerka, kterou jsme pozorovali, jak hraje v kasinu na lodi. Nyní si zapaluje cigaretu. My podezřele asi nevypadáme, po krátké konverzaci co máme za plány nás pouštějí a můžeme vyrazit do Stockholmu.
Ubytování máme zamluvené přes Booking v hostelu STF Stockholm Skeppsholmen Vandrarhem. Hostel je ostrově Steppholmen, hned naproti centru Stockholmu Gamla Stan. Trochu se obáváme, jak se takto do centra dostaneme autem, ale jde to dobře. Přijíždíme přímo k ubytování a parkujeme na placeném parkovišti.
Parkoviště je hodně drahé a platí se za každou hodinu, včetně noci. Instalujeme aplikaci Easy Parking, přes kterou lze ovládat dobu parkování a platit. Parkování zatím dáváme na hodinu a jdeme se podívat do hostelu. Check-in jde hladce, pokoj už je připraven, i když jsme tu dříve, tak se jdeme ubytovat.
Na recepci konzultujeme parkování. Prý neumí nabídnout levnější možnost, tak protahujeme parkování přes noc do dalšího dne a smiřujeme se s tím, že za parkování zaplatíme skoro 1500 Kč.
Vyrážíme na prohlídku města. Nejprve posedíme na trávě kousek od našeho hostelu, dáváme si svačinku s výhledem na cetrum Stockholmu a velkou plachetnici, která kotví poblíž. Po svačince už vyrážíme do města.
Jdeme pěšky přes most Skeppsholmsbron k národnímu muzeu a po dalším mostě Strömbron ke královskému paláci. Zastavujeme u místní fontány, kde voda vytéká vodopádem přímo z budovy.
Na schodech před palácem pozorujeme místní královskou stráž. Pokračujeme přes náměstí Slottsbackem, nahlížíme do dvora královského paláce. Kolem kostela Storkyrkan se stáčíme na náměstí Gamla Stan, kde je Nobelovo muzeum, fontána, krásné barevné domky a čilý ruch města.
Procházíme uličkami ke kostelu Tyska kyrkan a přemýšlíme, v jakém obchodě jsme koupili před osmi lety klukům pyžama se soby. Nahlížíme do kostela Tyska kyrkan. Pokračujeme uličkami na náměstí Kornhamnstorg, kde chvíli sedíme na lavičkách.
Vydáváme se na ostrov Södermalm. Po schodech stoupáme na Mosebacke terrass, kde je hospoda a velká terasa s desítkami stolů a hromadou lidí, co si u výhledu na Stockholm dávají pivo. Je to tu dost drahé, ale připojujeme se k nim, dávám si pivo a děti nějaké limonády. Je to příjemné posezení.
Pokračujeme uličkami Södermalmu s barevnými dělnickými domky ke kostelu Katarina Church Stockholm a odtud to již stáčíme na nábřeží a přes most Slussbron se vracíma na hlavní ostrov Gamla. V obchůdku si nakupujeme nějaké pečivo a další jídlo. Procházíme se dále uličkami starého města zpět ke královskému paláci a od něj přes ostrov Helgeantsholmen na Strömgatan.
Po nábřeží se vracíme na ostrom Skeppsholmen. Tam se jdeme ještě večer projít kolem ostrova. Dostáváme se až k pevnosti Kastellet, odkud pozorujeme ruch a šílené atrakce v zábavním parku Gröna Lund.
Pak už se vracíme k hostelu a užíváme si pohled na západ slunce, který následně dlouho neuvidíme. Jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 3 - Čtvrtek 2.7. - Stockholm, Muzeum Vasa, kemp Friluftsbyn
Probouzíme se na našem stockholmském hostelu. V zatemněném pokoji a v postelích jsme se moc pěkně vyspali. Snídáme, balíme do auta. Opouštíme ostrov Skeppsholmen a přejíždíme na nedaleký ostrov Djurgarden.
Parkujeme na placeném parkovišti vedle Vasa muzea a jdeme přímo do muzea. Lístky jsme si koupili už dopředu. Děti jsou tu poprvé, já s Janou už podruhé. I přesto, že jsme tu již byli, si to znova velmi užíváme. Loď Vasa je skutečně impozantní.
Důsledně procházíme celou expozici, všechna podlaží, všechny výstavy, všechny vyhlídky, čteme si různé zajímavosti. Asi po třech hodinách opouštíme muzeum a následně i Stockholm a pokračujeme na sever.
Máme hlad, tak zanedlouho zastavujeme na jednom klidném dálničním odpočívadle. Je tu přístřešek se stolem, tak poprvé vyzkoušíme vaření. Vyndaváme plynový vařič a děláme si oběd. Pak pokračujeme dále na sever až do kempu Friluftsbyn v obci Docksta. Cestou vidíme u silnice losa.
Docksta je v oblasti Höga Kusten neboli Vysoké pobřeží. Je to malebná oblast na východě Švédska známá strmými skalnatými svahy, hlubokými lesy a výhledy na Botnický záliv. Krajina vznikla postupným zvedáním zemského povrchu po ústupu ledovce a dnes patří k nejvýraznějším příkladům tohoto procesu na světě.
Oblast je zapsána na seznamu UNESCO a nabízí řadu krásných turistických tras, například v národním parku Skuleskogen. Už je celkem pozdě, recepce je zavřená, ale všimla si nás jedna pracovnice kempu, poradila, kde je možné postavit stan a otevřela nám recepci pro zaplacení. Budeme zde 2 noci.
Stavíme stan hned vedle auta. Děti hrají minigolf. Jdeme se také podívat k jezeru na západ slunce. Pak jdeme spát. Noc již bude velmi krátká, už jsme se dost přiblížili polárnímu kruhu.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 4 - Pátek 3.7. - Hoga Kusten - Skuleberget, NP Skuleskogen
Ráno snídáme a balíme na výlet. Přímo z kempu vyrážíme pěšky na vrchol Skuleberget (295 m).
Jdeme po turistické trase, nejprve lesem, pak už po kamenech. Jak stoupáme vzhůru, začínají se nám otevírat nádherné výhledy. Za chvíli jsme nahoře. Je tu chata, ve které je restaurace a také vyhlídková plošina.
Jdeme do chalupy na nějaké občerstvení, dáváme si kávu a vafle. Pak ještě dětem kupujeme nanuky. Po chvíli na vrcholu se vracíme stejnou cestou zpět do kempu. Zastavujeme u přenocovací chaty.
V kempu sedáme do auta a přejíždíme do pár kilometrů vzdáleného národního parku Skuleskogen. Auto necháváme na parkovišti u jižního vstupu do parku. Jdeme po červené turistické trase. Cesta je na začátku převážně po povalových chodníčcích.
Jdeme kolem vodopádu a pak k rozcestníku Slåttdalsberget. Zde je velké kamenné moře a Jiřík nachází "dračí vejce", kámen ve tvaru vejce a bere si ho s sebou do batohu.
Na rozcestí se vydáváme vzhůru po modré turistické trase na horní vyhlídkovou trasu. Šplháme po kamenech neustále vzhůru až se dostamene na kamennou planinu s jezírky, rašeliništi a vousatými Suchopýry. Jsou odtud nádherné výhledy.
Dostáváme se až na samotný vrchol Slåttdalsberget, kde je postavená kamenná mohyla. Potkáváme zde skupinku švédů. Jeden švéd umí česky, respektive slovensky, protože má slovenskou manželku.
Z vrcholu pokračujeme k soutěsce Trollporten. Trollporten je úzká skalní soutěska mezi vysokými skalními stěnami. Samotnou soutěskou cesta nevede, musíme ji obejít. Přicházíme k jezeru Tärnättvattnen. Je to malebné jezero s červenou chatou na jejím břehu.
Koupeme se v jezeře. Už se trochu připozdívá a máme ještě kus cesty před sebou, tak vyrážíme dále. Nejdříve po modré trase a pak po neznačené cestě až k mořskému pobřeží. Zastavujeme u krásné pláže, kluci se koupou v moři.
Pak se kolem moře vracíme k autu a jedeme do kempu. Tam si vaříme večeři a večer, kolem půl desáté, jdeme na občerstvení do místní restaurace. Jen na chvíli, protože za chvíli zavírají. Pak už jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 5 - Sobota 4.7. - Gammelstad, kemp Jokkmokk
Ráno snídáme, balíme stan a věci do auta a vyrážíme dále na sever. Pokračujeme po pobřežní cestě E4 přes Umeu až k Lulee. Cesta je dlouhá. Rychlostní limity jsou ve Skandinávii nízké. U Lulei jsme rádi, že můžeme na delší dobu zastavit.
Zastavujeme v Gammelstadu. Gammelstad je historické kostelní městečko u Luleå, zapsané na seznamu UNESCO. Kolem kamenného kostela z 15. století se dochovalo více než 400 dřevěných domků, ve kterých kdysi přespávali lidé přijíždějící z velkých vzdáleností na bohoslužby, trhy a církevní slavnosti.
Auto necháváme na parkovišti u železnice a městečko procházíme pěšky. Je to tu velmi opuštěné, jsme tu skoro sami. U kostela Nederluleå kyrka zjišťujeme, že v něm právě probíhá svatba, tak nemůžeme jít dovnitř.
Chvilku sedíme před kostelem, svatebčané vycházejí z kostela, ženich s nevěstou odjíždí koňským povozem. Jdeme se tedy do kostela krátce podívat. Pak už se pomalu uličkami městečka vracíme zpět k autu.
Sedáme do auta a pokračujeme v naší cestě. Cíl máme v kempu Jokkmokk, který je již kousek za polárním kruhem. Je to velký kemp, s venkovním bazénem a tobogánem. Platíme kemp na jednu noc, stavíme stan přímo na břehu jezera, vaříme večeři a jdeme spát, už je skoro půlnoc.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 6 - Neděle 5.7. - Gällivare, Kiruna, kemp Abisko turiststation, řeka Abiskojokk
Ráno se probouzíme do hezkého dne. Slunce svítí. Děláme k snídani kaši v místní kuchyňce, já chvilku pracuji na notebooku. Děti se koupou v bazénu a jezdí na tobogánu. Po snídani a balení sedáme do auta a vyrážíme.
Na silnici potkáváme první soby naší dovolené, jedno stádo se prochází po silnici. Zastavujeme, fotíme, švédi kolem projíždějí a troubí na soby i na nás. Vypadá to, že pro ně sobi moc velká atrakce nejsou :-).
Další stádo potkáváme na hrázi přehrady na řece Luleälven. Pak už pokračujeme k Gällivare, městu proslaveném těžbou železné rudy. Z hlavní silnice odpočujeme a jedeme se podívat do horského střediska Dundret. Není zde moc k vidění, tak se vracíme zpět.
Poté co mineme Gällivare, pokračujeme mírnou zajížďkou k dolu Aitik. Je to obrovský povrchový měděný důl společnosti Boliden, který leží asi 15–20 km jihovýchodně od Gällivare. Jde o největší povrchový měděný důl ve Švédsku.
Moc toho nevidíme. Vše je za plotem. Jen v dálce vidíme obří hlušiny a techniku. Pokračujeme pak dále do Kiruny, dalšího proslulého města těžby. Vidíme soba albína, jak zmateně běhá po silnici.
Cesta se vleče, opravují silnici a jede se v dlouhé koloně po provizorních hliněných prašných cestách. Konečně jsme v Kiruně, v nejsevernějším městě Švédska. Nakupujeme nějaké potraviny v místním obchodě a pokračujeme do Abiska.
Ještě zastavujeme na dvou vyhlídkách na obří lomy, odkud stále odjíždí plné nákladní vlaky směrem norský Narvik. Příjíždíme do Abiska. Zastavujeme u STF Abisko Turiststation a jdeme obhlédnout místní kemp.
Tento kemp je v národním parku a je to přírodní kemp v lese mezi stromy. Velký stan se nám zde určitě nepodaří postavit, 2 malé ano. Auto musíme nechat poměrně daleko, tak trochu váháme, zda tu zůstat. Nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme na 2 noci a věci z auta prostě ke stanům odnosíme.
Platíme za kemp a stavíme 2 malé stany. V jednom budou kluci a v jednom já s Janou a Bětuškou. U stanů je hodně komárů a občas trochu prší. Vaříme si večeři.
Po večeři zvažujeme věčerní výlet lanovkou na horu Nuolja, ale počasí není dobré, tak se jdeme jen projít kolem řeky Abiskojåkka.
A to skutečně stálo za to. Abiskojåkka se prudce valí hlubokou skalní soutěskou Abiskokanjon. Divoká zpěněná voda zde protéká mezi strmými stěnami a vytváří peřeje, malé vodopády a působivé výhledy z mostů a stezek podél kaňonu.
Začíná nám celkem dost pršet, dělá se duha. Dokončujeme okruh kolem řeky. Na závěr nás čeká překvapení, vidíme, jak celá řeka vytéká přímo ze skály obřím tunelem. Ta síla řeky je děsivá. Jdeme se ještě podívat na druhou stranu skály, kde řeka mizí v ďáblově chřtánu, tedy ve skalním tunelu. Pak už se jdeme schovat před deštěm do stanů.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 7 - Pondělí 6.7. - NP Abisko - Část Kungsleden kolem řeky Abiskojokk k jezeru Ábeskojárvi, Laponská brána
Dnes máme naplánovaný výlet kolem řeky Abiskojåkka směrem na jih a jihozápad až k jezeru Ábeskojárvi.
Je to začátek Kungsleden neboli Královské stezky. Kungsleden je jedna z nejznámějších dálkových turistických tras ve Švédsku. Vede přibližně 440 kilometrů laponskou krajinou mezi Abiskem a Hemavanem a prochází horskými údolími, tundrou, březovými lesy i kolem jezer.
Děláme si k snídani plačinky, balíme a vyrážíme na výlet. Ještě před odchodem dostávám 2 pivka od Brita a Izraelce, kteří spolu vyráží na Kungsleden a nechtějí to tahat s sebou. V turistickém centru si dáváme nanuka. Pak už jdeme od "ďáblova chřtánu" dále podél řeky. Za nedlouho překračujeme zavěšený most přes Nissonjohka, přítok Abiskojåkky.
Kousek za mostem je první tábořiště, je zde několik stanů těch, co jdou Kungsleden na těžko. Začíná pršet. Celý den se střídá déšť i sluníčko.
Dáváme si svačinu k divokého úeku řeky, kde se voda valí úzkým kaňonem, pak překračujeme druhý most přes další přítok a pokračujeme až k jezeru Ábeskojárvi. Cestou hrajeme dračák. Cesta je náročná, už jsme ušli více než 10 km. A to nás čeká podobně dlouhá trasa zpět.
Nasvačíme se u jezera, schladíme nohy a vyrážíme na zpáteční cestu. Pro Bětušku je to už dlouhé, musíme jí dost motivovat. Ale je statečná. Přecházíme oba mosty a odkláníme se na oranžovou turistickou trasu.
Po ní jdeme kolem jezera Vuolip Njáhkájávri. Otevírají se nám výhledy na ikonickou Laponskou bránu. Konečně se dostáváme na základnu. Dáváme si za odměnu nějaká jídla v místní restauraci. Ochutnáváme sobí maso.
Pak už jdeme zpět do stanů a jdeme spát. Byl to náročný den. A zítra již přejíždíme do Norska.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 8 - Úterý 7.7. - Příjezd do Norska, Narvik, kemp Skarungen
Probouzíme se do deštivého rána. Neprší silně, jen občas. U servisní budovy v kempu se potkávám s kanaďanem, vtipkujeme na počasí - Abisko má být nejsušší místo Švédska, nevěříme tomu.
Děláme snídani, nosíme věci do auta. Stany balíme mokré. Loučíme se s Abiskem skvělými nanuky v turistickém centru, sedáme do auta a jedeme do Norska.
Těsně před norskými hranicemi zastavujeme v supermarketu ICA a dokupujeme zásoby. Je tu spousta Norů. Evidentně se jim vyplatí nakupovat ve Švédsku.
Vjíždíme do Norska. Silnice začíná prudce klesat k fjordům. Holé horské svahy, tundru a řídké březové lesy postupně střídají strmé skály, vodopády a zelenější údolí. Před Narvikem se otevírají výhledy na Rombaksfjord a okolní vysoké hory, mezi nimiž se klikatí silnice i slavná železniční trať Ofotbanen.
Přijíždéme do Narviku, projíždíme městem, zastavujeme v přístavu a jdeme na krátkou procházku. V Narviku se nebudeme dlouho zdržovat, ještě projíždíme jednou skrz město a pak už pokračujeme přes velký most Hålogaland směr Lofoty.
V Bjerviku tankujeme. Pak ještě na chvilku zastavujeme u památníku Narvik 1940 hned u silnice. Přes most Tjeldsund se dostáváme na ostrov Hinnoya a pak na ostrov Austvagoya. Cestou zastavujeme na vyhlídkách.
Projíždíme přes Svolvaer a Kabelvåg až do kempu Skårungen. Jsme na Lofotech. Kupujeme si nocleh na 2 noci, stavíme stan na travnaté terase klidné části kempu, hned vedle servisní budovy. Máme výhled na moře.
Děláme si večeři a jdeme spát. Asi bychom se i přes celonoční světlo vyspali, kdyby kousek od nás nestanovala hlučná finská rodinka, co si velmi nahlas povídá do jedné v noci a to samé zopakuje v 7 hodin ráno :-).
Videa nejsou k dispozici.
DEN 9 - Středa 8.7. - Svolvaergeita, Djevelporten, Floya, Henningsvaer
Ráno nás probouzí hluční Finové. Je dobré počasí. Dáváme snídani, obouváme pohorky, půjdeme na výlet. Autem přejíždíme do Svolvaeru na placené parkoviště u stezky na Svolvaergeitu.
Stoupáme nejprve po kamenných schodech a pak už jen prudkým stoupáním po kamenech a pěšinách náročným terénem. Cestou máme dobrý výhled na skálu Svolværgeita.
Svolværgeita neboli „Svolværská koza“ je nápadný skalní vrchol tyčící se nad městem Svolvær. Tvoří jej dva špičaté skalní rohy připomínající kozí uši a patří k nejznámějším lezeckým cílům v Norsku.
Na vrcholu vidíme rozolezce, kteří přeskakují z jednoho rohu na druhý. Dostáváme se až k Djevelporten.
Djevelporten neboli Ďáblova brána je výrazný balvan zaklíněný mezi dvěma skalními stěnami. Jsou odtud působivé výhledy na okolní vrcholy, moře a členité pobřeží i na jezera dále ve vnitrozemí.
Odtud pokračujeme dále vzhůru. Chceme zdolat vrchol Fløya (590 m). Cesta je náročná, ale zanedlouho jsme na hoře a můžeme si užívat panoramatické výhledy.
Dáváme si svačinu na vrcholu a vydáváme se na sestup stejnou cestou až k autu. Jedeme se ještě podívat do vesničky Henningsvær.
Je to malebná rybářská vesnice rozložená na několika malých ostrovech na Lofotech. Je známá barevnými dřevěnými domy, přístavem, tradičním rybolovem a dramatickou kulisou okolních hor. K místním zajímavostem patří také místní fotbalové hřiště obklopené skalami a mořem.
Auto necháváme na malém ostrůvku ještě před Henningsværbrua a jdeme do vesničky přes most pěšky. Z mostu pozorujeme v moři obří medůzu.
Ve vesnici jsou fotogenické barevné domky. Je zde také pěkná a rušná restaurace Trevarefabrikken. Je tu ale hodně draho. Dáváme si jídlo z vlastních zásob a pokračujeme k fotbalovému hřišti úplně na konci ostrova.
Obcházíme hřiště a vracíme se zpět do vesničky. V přístavu je restaurace Tobiasbrygga. Máme chuť vyzkoušet nějaké místní speciality, i když je to hodně drahé.
Jdeme dovnitř a na rovinu říkáme, že je nás 6 a chceme si dát dohromady jen 2 překrmy. Vůbec s tím nemají problém. Prostřeli nám stůl pro 6, dali nám vodu.
Objednali jsme si masové plátky z velryby a nějaký pokrm z tresky. Nebylo toho moc, ale bylo to moc dobré a zajímavé to vyzkoušet. Pak už se přes celý Henningsvær vracíme zpět k autu a jedeme do kempu.
V kempu jdeme poprvé vyzkoušet rybaření v moři. Moc nám to nejde. Učíme se obshluhovat prut. A podařilo se nám totálně zašmodrchat vlasec, takže první lekci rybolovu ukončujeme a půjdeme spát. Fini odjeli, takže se dnes vyspíme lépe.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 10 - Čtvrtek 9.7. - Přejezd do Moskenes, Stamsund, pláž Rambergstranda
Dnes nám trochu prší, tak připravujeme kaši ve společné kuchyňce v kempu. Pod střechou také snídáme. Balíme věci a mokrý stan, nakládáme vše do auta a vyrážíme dále na Lofoty.
Naším cílem je dnes kemp Moskenes na ostrově Moskenesoy. Cestou zastavujeme na vyhlídkách na moře a také se zastavujeme v Stamsundu. Je to tradiční rybářská obec na jižním pobřeží ostrova Vestvågøya.
Je tu pár hezkých žlutých i červených domků, ale dlouho se zde nezdržujeme a pokračujeme dále. Zastavujeme se u moře u obce Vareid a pak u pláže Rambergstranda. Na pláži pozorujeme mořský život, malé medúzy apod.
Je to moc krásná pláž, ale počasí není úplně na koupání. Je zima a trochu prší. Pokračujeme tedy dále. Za odbočkou na most Kubbholmleibrua zastavujeme u dřevěných konstrukcí na sušení tresek. Suší tu tresčí hlavy.
Pak už přijíždíme do kempu Moskenes. Zde budeme celkem 4 noci. Hledáme celkem dlouho místo na stan. Je zde více možností. Nakonec vítězí varianta na vršku kopce vedle karavanové části kempu. Zde můžeme mít auto blízko stanu.
Stavíme stan. Venku hodně prší. Ve stanu v předsíni se nám začínají dělat louže. Večeři vaříme uvnitř stanu. Budeme všichni spát v ložnicové části stanu. V předsíňce hrozí, že bude v noci dost mokro.
Po večeři koukáme na film "Divoká řeka". Inspizovalo nás Abisko a byla to dobrá volba, je to hodně napínavé a kluky to moc baví.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 11 - Pátek 10.7. - Å, pláž Kvalvika
V noci dost pršelo. Voda nám nakonec zatekla i do ložnicové části, takže máme mokré karimatky. V předsíni se udělaly louže i v místech kufrů, takže máme nějaké mokré věci.
A počasí se neumoudřilo, je zataženo a prší. Dnes to asi na výlet do hor na Lofotech, na který jsme se těšili úplně nebude. Rozhodujeme se, že vyrazíme po vesničkách. Po snídani tedy jedeme do vesničky Å.
Å je malá rybářská vesnice na samém konci silnice E10 na ostrově Moskenesøya a jedno z nejznámějších míst Lofot. Dochovaly se zde tradiční červené domky rorbu, sušáky na tresky i historické budovy spojené s rybolovem.
Parkujeme úplně na konci vesničky, na točně za tunelem a jdeme na průzkum vesničky. Je tu hodně racků, kteří si drze dělají hnízda na střechách i stěnách domů. Je zde norské rybářské muzeum Norsk Fiskeværsmuseum. Dovnitř nepůjdeme.
Procházíme celou vesničku křížem krážem, dostáváme se na různé vyhlídky. Nejhezčí je úplně na konci mola v přístavu. Je zde hezký výhled na vesničku. Pod námi rybaří nějaká rodinka. Koukáme, jak se to dělá.
Pak už se vracíme k autu. Sedáme do auta a máme plán pokračovat do Nusfjordu. Když jedeme na sever po E10, přestává pršet a dokonce vidíme, že se protrhaly mraky v severní části ostrova Moskenesoy.
Měníme tedy plán a jdeme zkusit dojít na slavnou pláž Kvalvika. Jedeme tedy přes mosty Kubbholmleibrua a Røssøystraumbrua do Fredvangu a pak dále na jih.
Parkoviště u červené turistické stezky je plno, ale asi o kilometr dál na jih jsme se na parkoviště vešli. Nasazujeme tedy pohorky a vyrážíme. Nejdříve kousek po silnici a pak po červené turistické stezce vzhůru do sedla nad pláží Kvalvika.
Vystoupali jsme asi 180 m výškových a přehoupli jsme se přes sedlo. Už vidíme pláž Kvalvika. Klesáme k ní. Přímo na pravém okraji pláže vtéká do moře potok a dělá pěknou deltu v písku.
Je sice zima, ale mám s sebou plavky, tak neodolám a jdu se rychle vykoupat v moři. Bylo to opravdu jen na chvilku. Svačíme. Hora Ryten, ze které jsou nádherné výhledy na Kvalviku je v mracích, tak se na ní ani nebudeme pokoušet vylézt.
Místo toho se rozhodujeme, že půjdeme k autu jinou cestou. Půjdeme na jih kolem jezer Vestervikvatnet, Agotvatnet a Marvatnet k silnici. Hned na začátku cesty nás čekala velká výzva.
Museli jsme překonat skalní výběžek do moře. Kameny jsou kluzké, některá místa jištěná lany a řetězy, některá podobně nebezpečná nikoli. Postupně se nám daří úsek překonat.
Pak už je cesta jednodušší, ale určitě ne pohodlná, stoupáme i klesáme po kamenech nebo po velmi bahnitých stezkách. U jezera Agotvatnet se odděluji od ostatních a jdu napřed, abych stihl dojít 3 km po silnici k autu a mohl pak ostatní nabrat na konci červené stezky.
Povedlo se to dobře načasovat, jakmile přijíždím autem, ostatní dokončují stezku. Bylo to hodně náročné, ale jsme moc rádi, že jsme to dnes dali. Kvůli počasí jsme to nečekali, ale nakonec to docela šlo.
Autem se vracíme do kempu. Tam se seznamujeme s českou rodinkou z Litoměřic. Je to Jarda, Žaneta a 2 holčičky, jedna starší a jedna mladší Zuzanka, s tou se Bětuška zkamarádila. Jarda je rybář a každý večer nosí makrely.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 12 - Sobota 11.7. - Reine, Reinebringen, Hamnoya
Dnes má být o něco lepší počasí než včera. Máme tedy v plánu vylézt na Reinebringen. Po snídani sedáme do auta a vyrážíme do Reine. Složitě hledáme parkování. Všechna parkoviště před Reine jsou beznadějně plná.
Musíme tedy jet na velké odstavné parkoviště Reine Ytre Havn úplně na konci poloostrova, kde leží Reine. I toto parkoviště je hodně plné, nacházíme poslední místo, kde bude nutné vystoupit do velké louže.
Zjišťujeme, že Jiřík se zapomněl přezout do pohorek a je v sandálech. Musíme tedy opstit Reine a jet zpět do kempu. Pak se zase vracíme na velké parkoviště, je plné, ale trochu na drzo rozšiřujeme parkovací řadu a vejdeme se.
Můžeme tedy vyrazit. Trochu nás děsí davy, které mají stejný plán výletu jako my. Je to asi opravdu nejoblíbenější místo Lofot. Jdeme přes Reine a pak podél pobřeží k nástupnímu místu na stoupání na Reinebringen.
Odtud se vydáváme po kamenných schodech vzhůru. Celá cesta nahoru je po schodech. Celkem nás čeká asi 2000 schodů. Postupně se dostáváme až nahoru. Výhledy odtud jsou skutečně nádherné. Jen je tu trochu moc lidí.
Dáváme si svačinu. Potkáváme známou z Tábora. 20 let se nepotkáme v Táboře a pak až tady. Na vrcholu potkáváme ještě další český pár, vyměňujeme si rady a zkušenosti z cest. Asi po půlhodině na vrcholu jdeme zpět. S klukama se bavím o fotbale v češtině. Tématu hovoru ale porozumí Iránec žijící v Norsku, zapředne se mnou hovor a pak si půl cesty dolů povídáme.
Schody jsou nekonečné. Jiřík má tik v noze. Klepe se mu sama od sebe. Podobný problém má i přítelkyně zmíněného Iránce. Konečně jsme dole. Vracíme se do Reine. V místním obchodě Circle K Reine mají párky v rohlíku, kluci si dávají. My si s Janou dáváme kávu.
Pak už se vracíme k autu a jedeme se podívat ještě do nedaleké vesničky Hamnoya. Pak se vracíme zpět do kempu. Od Žanety a Jardy dostáváme makrelu. Děláme si ji k večeři a je fakt výborná. Jarda přinesl plnou igelitku čerstvě nalovených makrel. Nabízí nám ji, ale už odmítáme, jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 13 - Neděle 12.7. - Jezero Moskenesvatnet, vyhlídka nad jezerem, Sorvagen, rybaření
Ráno je zataženo, ale neprší. Po snídani tedy vyrážíme na výlet do hor. Tentokrát jdeme přímo z kempu, nepopojíždíme nikam autem.
Máme v plánu jít směr Munken. Munken je poměrně daleko, tak nečekáme, že dojdeme až tam, ale chceme se dostat alespoň na nějaké výhledy. Snad nám to počasí umožní.
Vyrážíme z kempu přes kopeček nad stany k místnímu hřbitovu, překračujeme hlavní silnici a pokračujeme velmi bahnitou cestou vzhůru až k hrázi jezera Moskenesvatnet.
Cesta jde pomalu, Bětušce se moc nechce chodit. U hráze tedy dáváme svačinu. Potkáváme několik skupinek čechů. Pokračujeme dále k velkému kamennému balvanu, pod kterým je malé jezírko. Toto místo je v mapách značené jako jeskyně.
Hodně zde fouká. To už jsme na červené turistické trase, po které pokračujeme dále vzůru na hřeben. Těsně pod vrcholem hřebene se zastavujeme na další svačinku. Mraky se honí kolem nás a dost fouká. Rozhodujeme se, že s klukama vylezu ještě na vrchol hřebene na vyhlídku na jezero Moskenesvatnet, ale pak už se budeme pomalu pracet dolů.
Jana s Bětuškou již jdou dolů rovnou. Na vrcholku jsme s klukama za chvíli. Místo nám přijde poměrně neberpečné, sráz dolů k jezeru je skutečně velmi strmý a dost fouká. Opatrně se rozhlížíme a pak už jdeme za Janou a Bětuškou.
Za chvilku je doháníme. Nepůjdeme zpět do kempu stejnou cestou, sestupovat budeme po červené turistické trase do Sørvågenu. Klesáme k jezeru Stuvdalsvatnet a pak podél něj k rozcestí Studalsbrekka.
Zde se dělíme. Já jdu na východ po červené a pak dále po silnici do kempu pro auto, ostatní jdou po červené na jih do Sørvågenu. Sraz máme u obchodu. Když se vrátím s autem, zastavuji u obchodu, nikde nikdo, ani venku ani v obchodě.
Pak zjišťuji, že je zde ještě jeden obchod, tam již všichni čekají. Můžeme tedy jet do kempu. V kempu bereme rybářský prut a jdeme zkusit rybařit na útes.
Už máme rozmotaný vlasec a už jsme se naučili nahazovat. To je pokrok. Ale nic jsme nechytli. Večer si vaříme večeři a jdeme spát. Zítra již opustíme Moskenes a budeme se přesouvat na Vesterály.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 14 - Pondělí 13.7. - Odjezd z Lofot, Lofotr viking museum, Vesterály, Bleik
Dnes již opouštíme Lofoty. Děláme snídani, balíme stan i další věci. Pak se jdeme rozloučit se Zuzankou a celou litoměřickou rodinkou. Vyměňujeme si čísla.
Kolem poledne vyrážíme. Máme v plánu se zastavit v Lofotr Viking Museu u vesničky Bostad. Jsme tam asi za hodinu jízdy. Po cestě občas zastavujeme na hezkých výhledech.
Parkujeme na velkém parkovišti před museem a kupujeme lístky. Nejdříve jdeme do vnitřní expozice v hlavní budově. Začínáme v kině filmem o vikinzích. Pak už jdeme na výstavu exponátů. Čteme si informace o tomto místě.
Lofotr Viking Museum v Borgu vzniklo na místě mimořádného archeologického objevu největší známé vikinské náčelnické síně v Norsku, dlouhé 83 metrů.
Nález zásadně změnil pohled historiků na význam Lofot – ukázal, že zde sídlil mocný náčelník, který zbohatl díky rybolovu, obchodu se sušenou treskou a rozsáhlým kontaktům po celé Evropě.
Expozice představuje bohaté archeologické nálezy, jako jsou zlaté destičky gullgubber, jantarové přívěsky, dovážené skleněné korálky, výrobky z velrybích kostí či rybářské náčiní, které dokládají každodenní život i vysoké postavení zdejší elity.
Pokračujeme do místních suvenýrů. Bětuška si kupuje pohled, Jana čepici a Jiřík ponožky. Pak se jdeme podívat do náčelnického vikingkého domu. Je zde přiblížena severská mytologie – svět bohů, Yggdrasil, Noren a Ragnarök – která pomáhá pochopit, jak Vikingové vnímali svět, osud i své místo v něm.
Jsou tu lidé ve vikingských kostýmech a dělají různé rukodělné práce. Je zde tkalcovský stav, nástroje pro zpracování kožešin.
Děti se mohou převléci do vikingských kostýmů a vyzkoušet vikingské zbraně. Naše děti to zkoušení. Pak pokračujeme na venkovní okruh.
Jdeme se podívat do přístavu na vikingské lodě. Přístav je celkem daleko, asi 2 km. Jdeme kolem kostela. U přístavu je budova s občerstvením, dávám si kávu.
V přístavu nasedáme na přistavenou loď, plavbu si nekupujeme. Je zde dlouhé lano, přetahujeme se. Pak už se vracíme zpět k autu a pokračujeme v naší cestě na Vesterály.
Cesta je dlouhá, jedeme přes ostrov Austvagoya a Hinnoya dále na sever na vesterálský ostrov Andoya. Jedeme po západní silnici úplně na sever ostrova, pozorujeme velké mořské vlny.
Zastavujeme v kempu ve městečku Bleik téměř na severním konci ostrova. Už je docela pozdě, ale ještě jsme stihli recepci.
Kupujeme si nocleh na 2 noci. Slečna na recepci nám dovolila postavit stan na místě, kde běžně stojí karavany. Místa pro stany jsou totiž blíže moři a je tam opravdu hodně větrno.
Kemp má skvělé zázemí, malou dvoupatrovou budou, kde horní patro tvoří jedna místnost, která je plně prosklená a je zde panoramatický výhled na oceán. Hlavně je tu teplo, neprší tu a nefouká. Vejde se sem jen asi 10 lidí, máme štěstí, je tu volno, obsazujeme to, večeříme zde a trávíme celý večer. Hrajeme bang.
Pak už jdeme spát do stanu. Je to krušná noc. Prší a hlavně opravdu hodně fouká, celou noc nám děsivě hučí stan v poryvech větru. Obáváme se, že zítra nebude možné odplout z Andenes na velryby. Máme tuto výpravu zakoupenu na 16 hodinu. Tak uvidíme.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 15 - Úterý 14.7. - Andenes Space centre, Andenes maják
Tak velryby nám bohužel na dnešek zrušili kvůli nepříznivému počasí a velkým vlnám. Máme možnost to přebookovat na zítra na 16:00. Děláme to, zůstaneme zde tedy o den déle než bylo v plánu.
Venku prší, na vycházky do kopců to dnes také nebude. Vymýšlíme tedy alternativní program. Zjišťujeme, že kousek od našeho kempu je Andøya Space Centre. Pojedeme se tam podívat.
Andøya Space Centre je norské kosmické a výzkumné středisko na ostrově Andøya nedaleko města Andenes.
Od roku 1962 odtud startují výzkumné rakety a balony určené ke studiu horních vrstev atmosféry, polární záře, magnetického pole Země a dalších jevů v blízkém vesmíru.
Poloha za polárním kruhem je mimořádně vhodná pro výzkum atmosféry a oblastí, v nichž vzniká polární záře.
Andøya Space Centre proto patří k nejvýznamnějším evropským základnám pro suborbitální vědecké lety a spolupracuje s norskými i zahraničními univerzitami a kosmickými agenturami.
Součástí areálu je také nový kosmodrom Andøya Spaceport, určený pro vypouštění menších družic na polární oběžné dráhy.
Mají tu i interaktivní muzeum. Kupujeme si vstupné do muzea. Pročítám si zajímavosti na informačních panelech. Děti plní různé úkoly - staví raketu z papíru a odpalují ji ve velkém tubusu, řeší hlavolamy apod.
Jsou zde ukázky antén a družic. Také je tu model přistávacího modulu kosmické lodi pro přistání na Marsu. Můžeme si vyzkoušet přistání.
Po prohlídce muzea si dáváme nanuky, sedáme do auta a jedeme se podívat do města Andenes. Zastavujeme u majáku Andenes fyr. Je tam ale poměrně drahé vstupné, tak se nám tam nechce.
Procházíme se chvilku kolem. Zastavujeme se v suvenýrovém obchodě, kde se kupují lístky na maják. Bětuška si zde kupuje plyšovou velrybu.
Sedáme do auta a jedeme na koupit do supermarketu. Pak už se vracíme zpět do kempu. Vaříme si večeři. Zabíráme stůl ve druhém patře v prosklenné místnosti s televizí.
Dnes je to velmi strategické místo, protože se hraje semifinále mistrovství světa ve fotbale Španělsko - Francie a počítáme, že si to budeme moci na televizi pustit. Hrajeme bang.
Vedle u stolu sedí asi padesátiletý francouz se svou přítelkyní. Francouz má stejný plán jako my, koukat na fotbal. Zjišťuje, kdo komu fandí. Jiřík a Martínek jsou jeho kámoši, budou fandit Francii, Víťu prý prohodí oknem, protože chce fandit Španělsku :-).
Nastavujeme televizi a koukáme na zápas. Připojuje se k nám ještě Švéd Alex se svou přítelkyní a také nějací Norové. Španělsko vítězí, Francouz naštvaně odchází.
A už je skoro půlnoc, tak jdeme také spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 16 - Středa 15.7. - Nonstind, pláž Bleik
Ráno je počasí pořád špatné, prší a fouká. Ale méně než včera a velryby nám zatím nezrušili. Dopoledne tedy snídáme na základně v prosklené místnosti. Venku přestalo pršet, tak vyrazíme na krátký výlet.
Sedáme do auta je jedeme jen kousek k jezeru Solvatnet. Tam parkujeme auto a v pohorkách stoupáme bahnitým terénem směrem k hoře Måtind (405 m). Uvidíme jak daleko dojdeme.
Moc daleko ne. Vystoupáme asi 100 m výškových, otevírají se nám částečně mezi mraky nějaké výhledy, ale Bětušce se už moc nechce dál. Také se horší počasí, začíná zlehka pršet.
Domlouváme se, že já ještě rychle zkusím pokračovat nahoru a ostatní se budou pomalu vracet k autu, a že následně potkáme u pláže Bleik.
Vyrážím tedy vzhůru. Prší čím dál více, terén je hodně bahnitý a strmý. Ale asi za půl hodinky rychlé chůze se dostávám na vrchol Nonstind (369 m). Je tu prakticky nulová viditelnost a fouká hodně silný vítr.
Natáčím si ty "krásné" výhledy, co tu mám, abych to mohl porovnat s fotkami na internetu, které zde pořídili jiní za lepšího počasí. Ještě kousek pokračuji směrem k Måtindu, ale počasí se spíše ještě zhoršuje, tak to vzdávám.
Jsem již dost promoklý, tyto podmínky mé vybavení nedává. Vracím se tedy dolů. U jezera Solvatnet již naše auto není, pokračuji tedy k pláži Bleik, kde se potkávám s ostatními.
Prohlížíme si pobřeží a dominantní homolovitou horu, která se tyčí z moře nedaleko od nás. Zjišťujeme, že mi přišel email ohledně naší velrybářské výpravy. Je prý ohrožena, protože vlny jsou veliké.
Máme sledovat email, že brzy přijde finální rozhodnutí. Rozhodnutí přichází po chvíli a je bohužel takové, že je výprava zase zrušena. O další den déle již zůstávat nechceme a navíc ani předpověď nevypadá moc dobře. Žádáme tedy o refundaci nákladů a na velryby nepojedeme.
Vracíme se tedy do kempu, trávíme čas v naší obvyklé základně. Já jednu něco nakoupit do supermarketu. Děláme si večeři, hrajeme karty. A večer nás čeká druhé semifinále MS ve fotbale Anglie - Argentina.
Kouká s námi zase Alex ze Švédska a nějací Holanďané. Docela si s nimi povídáme. S Alexem mluvíme mimo jiné o švédských knihách, o Pipy dlouhé punčoše nebo Petsonovi a Fiškusovi. Bětuška si Alexe oblíbila. Maluje mu obrázky.
Ve fotbale vítězí Argentina. Po fotbale jdeme spát, ráno chceme na naše poměry velmi brzy vstát a sbalit, abychom stihli trajekt z Andenes na Senju, který jede v 8:30.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 17 - Čtvrtek 16.7. - Trajekt z Andenes do Gryllefjorden, Ballesvika, Bergsbotn, Skaland, Tungeneset, Ersfjorden, Mefjordvaer, Fjordgard, Hesten, Segla, kemp Fjordbotn
Ráno vstáváme kolem půl sedmé, rychle s Janou balíme a nandaváme věci do auta. Pak přesouváme do auta polospící děti, balíme spacáky, karimatky, stan a vyrážíme.
Snídat nebudeme, to nestíháme. Opouštíme kemp a jedeme do Andenes do přístavu trajektu do Gryllefjordenu na ostrově Senja. Jsme tu v předstihu, ale na trajekt už čeká docela hodně aut. Jsou tu už i Alex se svou přítelkyní.
Jsou plné celé 2 fronty, řadíme se do třetí a doufáme, že se dostaneme na loď. Jinak bychom museli čekat mnoho hodin na další trajekt. Bylo to těsné, ale podařilo se to. Za námi na loď najeli už asi jen 3 auta.
Vyplouváme. Nejdříve řešíme, jak zaplatit lístky. Auto s řidičem bude vyúčtováno přes epass24, ale musíme dokoupit ostatní dospělé osoby, tedy Janu. Kancelář na lodi je zavřená, zkouším instalovat nějakou aplikaci.
Pak se kancelář otevírá, tak platím tam. Na moři jsou velké vlny, loď se dost houpe. Sedět uvnitř lodě je hodně nepříjemné. Jdeme tedy i přes větrné a chladné počasí na palubu a sledujeme horizont, aby nám nebylo špatně.
Loď pojede asi hodinu a 40 minut. Už abychom tam byli, houpe to opravdu dost. Bětušce už se dělá dost špatně. Ještěže jsme nesnídali. Říkáme si, že je asi dobře, že nám výlet na velryby zrušili, v takovýchto vlnách by to na menší lodi bylo ještě mnohem náročnější.
S přibližující se Senjou vidíme na hladině moře nějaké papuchalky. Pak se objevují i racci. Přijíždíme do Gryllefjordenu. Opouštíme autem loď, ve vesničce ani nezastavujeme a pokračujeme přes most Gryllefjordbrua na sever. Zastavujeme až u hřbitova a kempu Ballesvika.
Dáváme si snídani, já se jdu podívat na pláž. Trochu prší a trochu fouká, ale začíná se mezi mraky objevovat slunce. Poprvé po několika dnech. To nám vlévá energii do žil.
Pokračujeme na sever po Senja Scenic Road a zastavujeme na vyhlídkových místech. Zastavujeme se ve vesničce Hamn. Dnes je z bývalé rybářské vesnice především rekreační areál s ubytováním, restaurací a přístavem, s krásnou polohou mezi mořem, skalnatými ostrůvky a horskými štíty.
Zastavujeme také u mostu Trongstraumen bru. Je to most přes úzké ústí fjordu do moře a díky přílivu vypadá fjord spíše jako rychle tekoucí řeka s průzračnou hlubokou vodou.
Projíždíme dlouhým tunelem Skaland, rozhlížíme se u jezera Botnvatnet a pak zastavujeme na nedaleké známé vyhlídce Bergsbotn utsiktsplattform.
Je 44 metrů dlouhá, je ze dřeva a oceli a je záměrně zvlněná. Vybíhá nad svahem a nabízí panoramatický výhled na Bergsfjord, okolní horské štíty a vesnici Bergsbotn. Děti běhají po plošině a dělají různé závody.
Pokračujeme do Skalandu. Je to malá pobřežní obec na západní straně ostrova Senja. V minulosti byla správním centrem obce Berg a dodnes funguje jako místní centrum se základními službami.
Je tu restaurace. Dáváme se v ní nanuka a kávu. Pak nakupujeme v místním obchodě a dáváme si svačinu u stolečku u moře. Už je půl třetí odpoledne. Pokračujeme tedy dále a zastavujeme u další známé vyhlídky Tungeneset.
Je zde dřevěný chodník, který vede přes pobřežní skály k výhledu na Norské moře a především na dramatické rozeklané pohoří Okshornan, přezdívané Ďáblovy zuby.
Vlny jsou zde velké a zběsile narážení do rozeklaného pobřeží. Musíme být opatrní, hrozí zde, že může nějaká větší vlna návštěvníky spláchnout do moře. Na to zde upozorňuje i informační cedule.
Pokračujeme do nedalekého Ersfjordenu. V jeho závěru leží známá pláž Ersfjordstranda s jemným světlým pískem a průzračnou vodou, obklopená vysokými strmými horami. Také je zde na parkovišti zlatý záchod, respektive zlatá budova, záchod prý zlatý není.
Díky kontrastu písečné pláže, tyrkysového moře a dramatických skal patří k nejfotogeničtějším místům na turistické trase Senja. My ho tak fotogenické nemáme, protože zde zrovna vystoupilo mhoho lidí z autobusu a zase se nám na chvíli nějak pokazilo počasí. Je hodně zataženo a fouká.
Přejíždíme do Mefjordværu. To e historická rybářská vesnice na severozápadním pobřeží. Leží na konci Mefjordu, mezi otevřeným Norským mořem a strmými horskými štíty.
Dodnes je spojena s rybolovem, slouží jako turistické místo s ubytováním pro rybáře, přístavem a možnostmi pěších túr či mořského rybolovu. Krátce se procházíme přístavem.
Jsou sice už 4 hodiny odpoledne, ale neprší, tak se rozhodujeme, že půjdeme ještě na výšlap do hor. Jedeme do obce Fjordgård a půjdeme na horu Hesten, což je hora, která přímo sousedí se známým skalním zubem Segla.
Vysazuji rodinu u přístřešku na začátku trasy na Hesten. Nedá se zde parkovat, tak jedu dolů k moři, nechávám auto na odstavném parkovišti a vyrážím za ostatními. Doháním je už poměrně vysoko nad Fjordgårdem.
Pokračujeme stále vzhůru, nalevo od nás se tyčí Segla. Pod vrcholem Hestenu se trochu omylem rozdělujeme. Já jdu přímo na vrchol Hestenu, Jana s dětma jdou do sedla mezi Hestenem a Seglou a na Hesten pokračují po hřebeni.
Pousek pod vrcholem se setkáváme a společně zdoláváme vrchol. Je něco po šesté hodině. Jsou tu nádherné výhledy. Sice je zataženo, ale výhledy jsou daleké. Máme z toho velkou radost.
Děláme na vrcholu několik fotek a začínáme klesat zpět k autu, trochu se obáváme zhoršení počasí. Asi po hodině jsme u auta. Nasedáme a jedeme do kempu Fjordbotn Camping.
Recepce je v restauraci. Potkáváme zde zase Alexe s přítelkyní. To je už fakt velká náhoda. Platíme za kemp, jdeme stavět stan, vařit večeři, dát sprchu a spát. Zítra Senju opustíme a pojedeme do Tromsa.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 18 - Pátek 17.7. - Tromso
Ráno vstávám první, jdu udělat kaši na snídani do jídelny. Po probuzení za mnou přicházejí ostatní. Snídáme, balíme stan, nakládáme auto a vyrážíme. Do Tromso pojedeme pozemní cestou, nebudeme si to zkracovat trajektem.
Senju opouštíme přes most Gisundbrua. U Oslsborgu nás navigace celkem vypekla, protože nás navedla na cestu na sever přes horskou oblast kolem hory Marfjellet. Cesta je mizerná a moc neubývá, ale projíždíme krásnou krajinou.
Jedeme kolem řeky Lakselva a jezer Ytre Fiskelausvatnet a Indre Fiskelausvatnet. Pak se už napojíme na lepší cestu. Před obcí Sorbotn zastavujeme na odpočívadle a pozorujeme ledovec, který je nad námi v horách.
Před pátou hodinou přijíždíme do Tromso. Zastavujeme u arktické katedrály a jdeme si ji prohlédnout. Platíme vstupné a jdeme se podívat do interiéru. Katedrála je nejznámější moderní stavbou Tromsø a jedním ze symbolů celého severního Norska.
Kostel byl dokončen v roce 1965 podle návrhu architekta Jana Inge Hoviga. Jeho charakteristický tvar tvoří řada vysokých betonových štítů pokrytých hliníkem, které připomínají ledové kry, horské vrcholy nebo plachty lodí – motivy typické pro arktickou krajinu.
Stojí u mostu Tromsøbrua a je dominantou města a je dobře viditelný už při příjezdu do Tromsø. Největším uměleckým dílem v interiéru je monumentální vitráž „Návrat Krista“ od Victora Sparreho z roku 1972, která zaplavuje kostel barevným světlem.
Přestože se mu říká „Arktická katedrála“, ve skutečnosti nejde o sídlo biskupa, ale o běžný farní kostel, jehož výjimečná architektura z něj učinila jednu z nejnavštěvovanějších památek severního Norska.
Kolem půl šesté opouštíme katedrálu a přesouváme se do centra Tromsa. Most Tromsøbrua je kvůli opravám uzavřen, musíme to objet podmořským tunelem. Na pevnině pokračujeme dalším tunelem s podzemním kruhovým objezdem až do centra.
Parkujeme u městské radnice. Je zde také dřevěný kostel Vår Frue kirke. Jdeme pěšky kolem Tromsø bibliotek, místní knihovny. Sídlí v nápadné moderní budově s prosklenými stěnami a výraznou zakřivenou střechou.
Procházíme se uličkama, zastavujeme v suvenýrových obchodech. Rozbil se mi zip u mé mnoho let používané oranžové softshellové bundy, kupuji si tedy novou oranžovou softshellku s norskou vlajkou.
Pokračujeme do přístavu. Jsou tu lodě, barevné domy, výhledy na arktickou katedrálu. Najednou se u nás objevuje Alex s přítelkyní. Tak to už je fakt neuvěřitelná náhoda. Chvilku s nimi povídáme. Budu spát v místním hotelu, potřebují si odpočinout od kempů. Loučíme se s nimi a pokračujeme dále průzkumem místních uliček.
Zastavujeme se v Sami shopu. Už je 7 večer a máme hlad. Jdeme do místního Burgerkingu a dáváme si každý nějaké výhodné menu. Bude nám po jídle trochu těžko, ale dobře jsme se najedli.
Jdeme pak ještě ke katedrále v Tromso a pak ještě přes park Kongeparken k nějaké místní škole, která stojí ve svahu nad městem a jsou tu výhledy na most a arktickou katedrálu. Cestou potkáváme Teslu předělanou na pohřební vůz. V Norsku je láska k elektromobilitě až za hrob.
Pak ještě nakupujeme nějaké zásoby v supermarketu REMA 1000 a jdeme k autu. Na rakvi auta nám sedí velký racek. Už je skoro půl deváté večer, musíme spěchat do kempu.
Máme vyhlídnutý kemp Tromsø Lodge & Camping, který je na východním okraji města. Za chvíli jsme tam. Na recepci dostáváme instrukce, kde si můžeme postavit stan.
Je to přírodní kemp, stany se nestaví na velké travnaté ploše, ale v lese na menších pláccích mezi stromy. Kemp je už docela plný a volná místa jsou velmi podmáčená. Auto bychom navíc museli mít celkem daleko od stanu.
Zkouším se na recepci ještě zeptat na bydlení v chatkách, ale mají volnou už jen jednu, nějakou luxusní a ta je příšerně drahá. Pracovních recepce nám dává kontakt na jiný kemp, kteý je asi 20 km dále na sever.
Ač je dost pozdě, rozhodujeme se, že zkusíme štěstí tam. Zastavujeme u kempu Æra, ale ten je uzavřen. Kousek odtud je ale prý nějaké karavanové stání. Dostáváme se k závoře. Tam je telefonní číslo.
Volám tam a domlouvám stan. Dostáváme kód k bráně, přijíždíme do areálu. Jsme rádi, už je po desáté hodině, už potřebujeme připravovat spaní. Je zde štěrkovotravnatá plocha pro auta, ale stan tu postavit lze. Už tu nějaké stany jsou. Stavíme stan vedle auta.
Za chvíli přijíždí babča, majitelka kempu. Měří asi 130 cm a je jí asi 80 let. Ale vyndavá přístroj pro bezkontaktní platbu a my můžeme zaplatit kemp. Ani zde nepotřebujeme hotovost.
Děláme si večeři, kolem půlnoci jdeme spát. Začíná dost pršet. Kolem stanu i pod předsíní stanu se dělají velké louže. Podlážka předsíně stanu při chůzi po ní čvachtá.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 19 - Sobota 18.7. - Tromso - Polaria, Lyngerské alpy, Alta
I přes noční vydatný déšť jsme se vyspali poměrně dobře. Velké louže ji již vsákly. Děláme si v místní kuchyňce snídani. Pak balíme a odjíždíme. Máme v plánu navštili Polárii v Tromsu a pak pokračovat dále na severovýchod směrem k Nordkappu.
Parkujeme na parkovišti před Poláriem. Polaria je nejseverněji položené veřejné akvárium na světě a zároveň návštěvnické centrum zaměřené na výzkum Arktidy. Bylo otevřeno v roce 1998.
Budova se svým vzhledem připomíná obrovské ledové kry, které byly tlakem vytlačeny na pevninu. Polaria propojuje muzeum, akvárium a výzkumné centrum a spolupracuje s norskými vědeckými institucemi, které zkoumají Arktidu, klima i mořské ekosystémy.
Platíme vstupné a jdeme do místního kina na film o Špicberkách. Pak pokračujeme k místním akváriím, která představují život v norských fjordech, chaluhových lesích i pod mořským ledem.
Pozorujeme zde desítky druhů ryb a bezobratlých, například polární tresku, žraloka, kočku mořskou, sasanky, mořské ježky, hvězdice nebo kraba královského.
Velmi zajímavá je také líheň žraločích vajec, kde lze sledovat vývoj embryí uvnitř typických „mořských kabelek“. Pozorujeme také v proskleném tunelu tuleně a lachtany, kteří plavou ve vodě nad námi.
Pak jdeme na největší místní atrakci, na krmení tuleňů. Sál je úplně plný. Dnes má narozeniny jeden z tuleňů, tam mu sborově zpíváme Happy birthday. Při krmení probíhá výklad v norštině i angličtině.
Po tuleních jdeme ještě do expozic týkajících se globálního oteplování a životního prostředí. Na obří obrazovace ještě vytváříme virtuální ledové kry a necháváme je odtávat.
Kolem 14 hodiny opouštíme Polárii a sedáme do auta. Opouštíme Tromso. Jedeme nejdříve na jihovýchod a pak se stáčíme na severovýchod. Z jihu tak objíždíme Lyngerské alpy, které pak z východu máme jako na dlani.
Jedeme kolem fjordu, na protejší straně od hor. Občas zastavujeme a kocháme se krásnými výhledy. Je krásně, svítí sluníčko. Kolem deváté večer přijíždíme do Alty.
V Alta River Camping jsme neuspěli, mají plno. V nedalekém kempu Alta Strand už místo mají. A je to krásný kemp. Stavíme stan za chatkami na krásném rovném trávníčku hned u řeky Altaelva.
Děti jezdí po kempu na různých šlapacích vozítkách. Děláme si večeři a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 20 - Neděle 19.7. - Alta, kaňon Sautso, Skarvbergvika
Ráno moc nespěcháme. Dáváme si snídani, užíváme si, že je hezké počasí. Stan balíme suchý. Chvilku před polednem nasedáme do auta a jedeme do Alty. Nejprve se jdeme podívat na Katedrálu polární záře neboli Nordlyskatedralen.
Je to moderní kostel v centru města Alta, otevřený v roce 2013. Jeho spirálovitý tvar a lesklý kovový plášť připomínají vlnící se polární záři a odrážejí proměnlivé arktické světlo.
Stavba se stala hlavní architektonickou dominantou Alty. Uvnitř slouží jako luteránský farní kostel i prostor pro koncerty a kulturní akce. My se ale dovnitř nepodíváme, protože je tam uzavřená společnost, asi nějaká svatba.
Obcházíme kostel zvenku, sedáme do auta a pokračujeme do Muzea Alta. Alta Museum – World Heritage Rock Art Centre je muzeum a archeologický areál u Altafjordu, zaměřený na pravěké skalní rytiny.
Po dřevěných chodnících lze procházet mezi tisíci vyobrazeními sobů, losů, medvědů, lodí, lovců a obřadních scén, která dokumentují život arktických lovců a sběračů v průběhu několika tisíciletí.
Skalní umění v okolí Alty bylo roku 1985 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO a představuje největší známý soubor pravěkého skalního umění lovců a sběračů v severní Evropě.
Parkujeme u muzea a kupujeme vstupné. Vstupenky platí na venkovní oblast s rytinami a na vnitřní muzeum. Nejprve jdeme ven, začínáme na dětském hřišti. Pak jdeme kratší venkovní okruh, který vede kolem těch nejvýznamnějších rytin.
Samotné nezvýrazněné rytiny nejsou moc viditelné, většina rytin v Altě je ale obtažena červenou barvou, takže jsou vidět velmi dobře. Jdeme po dřevěných chodnících s krásnými výhledy na fjord a okolní krajinu.
Po prohlídce rytin zastavujeme u cesty a svačíme. Jana maže Víťovi paštiku na tortilu klacíkem. Pokračujeme k vodě, kde jsou v budově záchody a malá expozice lodí. Opodál se pak pískoviště, kde je si zahrát na archeologa a hledat v písku ukryté předměty.
Děti se tím docela zabaví. My jdeme s Janou k nedalekému ohni a kupujeme si kávu, kterou tu na ohni dělají. Povídáme si s lidmi z různých zemí. Popisují, že jedou směrem od Nordkappu a mají jen krásné počasí. Povídáme jim, že jedeme opačným směrem a že nám zatím v Norsku moc počasí nepřálo.
Pak už dokončujeme okruh a jdeme se podívat ještě do místního muzea. Jsou zde různé informační tabule a předměty s tématem místní život v arktidě, Sámové apod. Je zde také interaktivní tabule o památkách Unesco po celém světě.
U dětí zvítězil stolek s nějakou hrou podobnou Člověče nezlob se. Čekáme až ji dohrají a jdeme k autu. Spěcháme. Už je půl třetí a ještě máme v plánu výlet ke kaňonu Sautso.
Jedeme na jih, cestou zastavujeme na jedné vyhlídce na řeku Altaelva. Pak se dostáváme k parkovišti Gargia, kde končí hezká silnice a dále do kopce vede již jen šotolinová cesta.
Auta tam mohou, tak pokračujeme dál. Je to nutné, odtud bychom ke kaňonu pěšky nedošli. Jedeme pár kilometrů po této cestě k dalšímu parkovišti na těchto souřadnicích 69.7798731N, 23.5574203E.
Je to nástupní místo na pěší cestu na výhledy do kaňonu. Naštěstí jsme se na parkoviště vešli a můžeme vyrazit. Čeká nás poměrně dlouhá cesta, 6,5 km tam a pak to samé zpět.
Jdeme krajinou bez stromů s dalekými výhledy, překračujeme jednotlivé přítoky Altaelvy. I širší přítoky jdou přeskákat suchou nohou přes kameny. Cestou se zabavujeme třeba stavěním mužíků.
Občas jdeme přes mokřady po dřevěných lávkách. Kolem půl šesté jsme na vyhlídce. Otevírají se nám nádherné pohledy do kaňonu Sautso.
Sautso je známý také jako Alta Canyon. Je mohutný kaňon vyhloubený řekou Altaelva. Táhne se přibližně deset kilometrů a jeho strmé skalní stěny dosahují výšky přes 400 metrů, díky čemuž bývá označován za největší kaňon severní Evropy.
Oblast je známá také kontroverzní výstavbou vodní elektrárny na řece Alta, proti níž na přelomu 70. a 80. let protestovali Sámové a ekologičtí aktivisté. Nakonec byla elektrárna postavena, ale v mnohem menším rozsahu než bylo původně zamýšleno.
Samotná Altaelva je významnou řekou z hlediska rybolovu. Už dlouhá staletí sem jezdí rybáři z dalekých zemí, zejména Velké Británie.
U vyhlídky svačíme. Trochu prší, ale je to jen malá přeháňka. Z místa jsme trochu nervózní, cestička jde na úplném okraji hlubokého srázu. Kolem šesté vyrážíme zpět.
Zapisujeme se do místní turistické knihy. Dokonce jsme zde našli zapsané i nějaké čechy. Bětušce už se nechce chodit, ale kluci pomáhají a kousek jí nesou. Cestou zpět potkáváme stádo sobů.
Přibližujeme se k nim co nejblíže to jde. Máme radost, že vidíme soby takto ve volné přírodě, nikoli jen u silnice. Zpět u auta jsme až kolem osmé večer. Na to, že máme pokračovat až někam k Nordkappu je hodně pozdě.
Domlouváme se, že si uděláme večeři tady a pak pojedeme, kam to půjde. Stavíme si závětří mezi kameny a děláme těstoviny. Po jídle sedáme do auta a jedeme. Cesta jde dobře. Bětuška spí.
Kolem jedenácté se probouzí. Budeme muset už někde zastavit a přenocovat. Zastavujeme na parkovišti Skarvbergvika. Je to moc pěkné místo u pláže u oblázku v zátoce Barentsova moře.
Po krátké prohlídce okolí zjišťujeme, že zde půjde postavit stan. Rychle nosíme věci od auta na naše nocležiště, stavíme stan a kolem půlnoci jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 21 - Pondělí 20.7. - Víťa narozeniny, koupání v Severním ledovém oceánu na Skarvbergvika, Honningsvag, Kamoyvaer, Nordkapp, Gjesvaer, Leknes kemp
Vstáváme docela pozdě, nebudí nás nepřiznivé počasí, naopak je krásně. Víťa má dnes patnácté narozeniny, tak mu přejeme. A oslavíme je koupačkou v Severním ledovém oceánu, jehož součástí je Barentsovo moře.
Voda není úplně teplá, tak je to opravdu o tom skočit do vody a hned zase vylézt. Ale moc si to užíváme. Pak sedíme na pláži, povídáme, hážeme žabky.
Pak balíme stan a věci do auta a bereme věci na snídani. Budeme si vařit kaši v místním dřevěném přístřešku. Už je poledne, takže je to vlastně spíš takový oběd. Děláme si ještě kávu a pak už vyrážíme.
Jedeme směrem k Nordkappu a zastavujeme na hezkých vyhlídkových místech. Po druhé hodině odpoledne přijíždíme do městečka Honningsvåg.
Parkujeme u přístavu a jdeme na prohlídku městečka. Honningsvåg je největší sídlo na ostrově Magerøya a správní centrum obce Nordkapp.
Jde o rybářské a přístavní městečko, které slouží jako hlavní výchozí bod k návštěvě Nordkappu, vzdáleného přibližně 34 km.
V létě zde kotví výletní lodě a město výrazně ožívá turismem, přesto si zachovává charakter arktického přístavu sevřeného mezi mořem a holými skalnatými svahy.
Procházíme přístavem. Pozorujeme lodě, včetně té slavné výletní lodě kolem norského pobřeží Hurtigruten. V přístavu se suší tresky.
Zastavujeme se v obchodě se suvenýry, ale nic nekupujeme. Pak jsme se rozhodli zajít do místní restaurace Uteliv I Nordkapp a dát si nějaký oběd. Je to tu hodně drahé, ale chceme oslavit Víti narozeniny.
Objednali jsme si pití a 2 jídla pro nás všechny dohromady. Jedno jídlo je asi za 800 Kč, tak si jich nechceme kupovat více.
Dali jsme si smažený filet z tresky podávaný v typickém severonorském stylu se strouhanou mrkví, remuládou a vařenými bramborami.
A dále pak smaženého halibuta v parmazánové omáčce podávaného se smaženými bramborami a zeleninou připravenou v páře s máslem. Bylo toho tak na ochutnání, ale bylo to vynikající.
Opouštíme restauraci. V přístavu pozorujeme podmořský život, zejména velké medůzy. Ještě se procházíme po blízkém okolí a pak už sedáme do auta a jedeme dál.
K další zastávce jsme zvolili vesničku Kamøyvær. Je to malá, malebná rybářská vesnice na ostrově Magerøya, asi 12 km od Honningsvågu.
Leží v chráněném zálivu Kamøyfjorden a tvoří ji barevné domky, přístav a zařízení spojená s rybolovem. Dáváme si jen krátkou procházku a pokračujeme dále. Zastavujeme ještě na jedné krásné vyhlídce, poté ale již příjíždíme na Nordkapp.
Nordkapp neboli Severní mys je slavný skalní útes na ostrově Magerøya v nejsevernější části Norska. Jeho téměř kolmá stěna se zvedá asi 307 metrů nad Barentsovým mořem a místo je známé monumentem ve tvaru zeměkoule.
Parkujeme na obřím parkovišti a jdeme ke slavnému kovovému glóbu na samotném mysu. Je zde čilý ruch, je tu hodně lidí a všichni chtějí mít u glóbu fotku.
My se nejdříve rozhlížíme do širého oceánu na sever a okolní útesy. Pak si jdeme pro svou fotku u glóbu také. Pokračujeme pak k sousoší Children of the earth.
Jdeme ještě nahlédnout do návštěvnického centra, ale platí se tam vstupné a vlastně se nám do budovy nechce. Tak jdeme zpět k autu a kolem půl šesté opouštíme Nordkapp.
Ještě se jedeme podívat do velmi odlehlé vesnice Gjesvær. Již máme hlad, tak parkujeme na vyhlídce nad Gjesværem. Je tu stůl a my si zde vaříme večeři.
Až po večeři jdeme prozkoumat Gjesvær. Je to malá rybářská vesnice na severozápadním pobřeží ostrova Magerøya, asi 35 km od Honningsvågu.
Je známá především jako výchozí místo pro lodní výlety k přírodní rezervaci Gjesværstappan, tvořené strmými skalnatými ostrovy s početnými koloniemi papuchalků, terejů, kormoránů a dalších mořských ptáků.
Tam mi bohužel nepojedeme. Procházíme se alespoň kolem přístavu. Je to opravdu zapadlý kout světa. Nikdo tu není. Po chvíli sedáme do auta a jedeme. Už je skoro 8 večer a máme v plánu ještě dlouhou cestu.
Chceme dojet až do kempu v Lakselvu. Zastavujeme ještě cestou v supermarketu REMA 1000 v Honningsvågu a tankujeme. Také cestou na jih zastavujeme u kostelíka Kistrand kirke.
Kolem jedenácté večer jsme u Lakselvu v kempu Fjordutsikten Camping AS. Recepce je již zavřená, ale volám na kontaktní číslo a není problém si postavit stan a zaplatit až ráno.
Rychle a tiše stavíme stan a jdeme spát. Ještě poprvé pozorujeme půlnoční slunce. Slunce je na sever, kde je fjord a není tak zataženo, tak vidíme celý kotouč nízko nad obzorem přesně v půlnoci.
Pak už jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 22 - Úterý 21.7. - Přesun na Veranger, vodopád Adamsfjordfossen, Nesseby kostel, Vadso, Ekkeroya, Vardo
Ráno vstáváme, platíme za kemp, balíme věci a nakládáme je do auta. Aź pak jdeme vařit snídani do místní kuchyňky. Nejde nám uvařit na místní plotýnce naše káva v Mocca konvičce, tak si dáváme kávu z místního automatu.
Kolem 11 hodiny opoštíme kemp a jedeme směrem k Verangeru. Cestou zastavujeme na různých zajímavých vyhlídkách, například nad vodopádem Silfarfossen na řece Borselva. Také zastavujeme u vodopádu Adamsfjordfossen.
Je to přibližně 37 metrů vysoký vodopád na řece Adamselva v oblasti Laksefjordu ve Finnmarku. Leží mezi osadami Kunes a Ifjord. Voda zde padá přes skalní hranu do úzké soutěsky a vytváří výraznou přírodní zastávku v jinak otevřené tundrové krajině.
Kousek před mostem Tana Bru, kterým se přejíždí na poloostrov Veranger, zastavujeme natankovat. Na benzínce kupujeme párky v rohlíku. Pak už přejíždíme na Veranger.
Zastavujeme u kostela Nesseby kirke. Je to malý dřevěný luteránský kostel stojící na výběžku u pobřeží Varangerfjordu.
Současná stavba pochází z roku 1858 a patří k nemnoha budovám v oblasti, které nebyly za druhé světové války při německém ústupu vypáleny.
Procházíme se kolem kostela. Kostel je zamčený, dovnitř se vstoupit nedá. Pokračujeme do Vadsø a zastavujeme u Vadsø kirke. Další naší zastávkou je již Ekkerøy.
Zde jsme si naplánovali procházku kolem poloostrova. Je zde ptačí rezervace. Na 50 metrů vysokému útesu hnízdí jedna z největších kolonií racků tříprstých ve Varangeru.
Nejprve se ale zastavujeme ve žlutém domečku na konci rybářské vesničky. Je zde něco jako soukromé muzeum. Vítá nás majitel domu a vysvětluje, že jeho rodina koupila tento dům a vystavila exponáty z osmdesátých let 20.stolení.
Jeho žena maluje, jedna celá místnost slouží jako galerie a je možné si její obrazy koupit. My si chceme koupit jen pohled s papuchalky, ale pán nechce zaplatit a dává nám ho zdarma.
Popojíždíme na jiné parkoviště, abychom neblokovali parkoviště před galerií a jdeme na procházku kolem poloostrova. Začínáme severní stranou. Díky odlivu je zde široký pruh u moře s řasami a drobným možským životem.
Také zde vidíme nějaké ptáky, např. Vodouše rudonohého. Na pobřeží se pasou ovce. Přicházíme k věži na výhodním cípu ostrova. Zde se objevuje jižní útes ostrova. Pokračujeme podél útesu. V dálce vidíme na útesech kolonie racků.
Kolem 19 hodiny se vracíme do vesničky Ekkerøy, sedáme do auta a pokračujeme do Vardø.
Vardø je malé arktické město na ostrově Vardøya na úplném severovýchodě Norska, u Barentsova moře. Je nejvýchodnějším městem země a s pevninou je spojeno podmořským tunelem.
Vardø bylo po staletí významným rybářským, obchodním a vojenským místem; jeho hlavní památkou je pevnost Vardøhus, nejseverněji položená pevnost na světě.
Město je známé také památníkem čarodějnických procesů Steilneset a pozorováním arktických mořských ptáků.
Zastavujeme nejdříve u kostela Vardø kirke. Jdeme se na něj podívat. Městečko je ponuré a působí trochu depresivně. Přejíždíme ještě na samotný východ ostrova k pevnosti.
Parkujeme u sportovního stadionu. Kluci se předhánějí v tom, kdo bude východněji, dostávají se až na pokraj střežené vojenské základny. Pak přejíždíme k nejvýchodnějšímu obchodu REMA 1000 a nakupujeme zásoby.
Kolem půl deváté opouštíme podmořským tunelem tento konec světa a jdeme hledat nějaké místo na spaní. Jedeme po pobřeží dále na sever. Vhodné místo nacházáme u ústí řeky Naerinselva do moře.
Dá se zde zaparkovat a vhodné místo na stan není od auta daleko. Nosíme věci, stavíme stan, stavíme závětří z kamenů a jdeme vařit večeři. Je to krásné místo. Po večeři ještě posedíme venku.
Ale začíná docela dost foukat. Zatežuji ještě kolíky stanu kameny, abychom neodlétli i se stanem do řeky. Jdeme spát. Noc je dost krušná. Od moře fouká opravdu silný vítr.
Stříška stavu nad předsíní se stále hrozivě třepotá ve větru, tyčky stanu se dost prohýbají. Všichni postupně usínají, já spát nemohu. Bojím se, že to stan neustojí.
Vylézám tedy ještě ze stanu a nosím další a další kameny pro zatížení kolíků, šňurek i samotné předsíně stanu. Pak už se mi daří usnout.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 23 - Středa 22.7. - Rybaření na Verangeru, Finsko - restaurace Neljan Tuulen Tupa, kemp Vajusuvannon leirintaalue
Ráno se probouzíme na nejvzálenější místě od domova na naší dovolené. Dnes již zahajujeme návrat domů. Větrnou noc jsme přežili. Děláme si snídani, balíme.
Ještě než se začneme definitivně vracet, chceme využít poslední možnost rybaření v moři. Bereme tedy prut a jdeme na nedaleký útes. Není to úplně ideální místo, ale postupně se všichni střídáme v nahazování.
Lovíme asi půl hodiny a ulovily jsme jen chaluhy a řasy. Pak se nám zamotává vlasec, tak se rozhodneme rybaření definitivně ukončit. Sedáme do auta a vyrážíme na cestu domů.
Na Verangeru potkáme kolem silnice spousty sobů. Pak již opouštíme Veranger a zanedlouho jsme ve Finsku. Jedeme podél hraniční řeky Tana a od městečka Utsjoki pak už dále na jih.
Silnice vede typickou krajinou finského Laponska. Zastavujeme u restaurace Neljan Tuulen Tupa. Dáváme si kávu a děti horkou čokoládu. Sedíme uvnitř velmi zdobené až přezdobené budovy.
Je zde velké okno do lesa. Je zde mnoho ptačích budek a zrní. Můžeme tedy přímo za oknem pozorovat ptáky a veverky. Pak pokračujeme dále na jih. Už se docela připozdívá, musíme se utábořit.
Vytipováváme si kemp Vajusuvannon leirintaalue. Je to jednoduchý, klidný kemp ve finském Laponsku v obci Sodankylä, ležící u řeky Kitinen. Musí se k němu zajet několik kilometrů od hlavní silnice.
Přijíždíme mezi devátou a desátou, ale vrátnice je ještě otevřena. No, není to úplně vrátnice, spíše domeček správce kempu, který sedí ve svém přeplněném obýváku a kouká na televizi.
Přes okno mě zve dovnitř. Umí jen finsky, tak je domluva trochu složitější. Ale domlouváme, můžeme si tu postavit stan dole u řeky. Cena 50 EUR je dost vysoká, skoro nejdražsí kemp, co jsme na naší dovolené měli.
Ale už není čas hledat něco jiného. Problém je, že nelze platit kartou a my nemáme hotovost. Ve Finsku je to hold jiné než ve Švédsku či Norsku. Naštěstí akceptuje platbu převodem.
Peníze sice odejdou až zítra, ale stačí mu, že jsem před ním platbu úspěšně zadal. Jdeme se ubytovat. Zjišťujeme, že kemp nemá zázemí, na které jsme byli v jiných kempech zvyklí.
Záchody jsou jen suché. Sprcha je velmi jednoduchá, ale teplá voda teče. U řeky si děláme večeři a jdeme spát.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 24 - Čtvrtek 23.7. - Přejezd do Švédska, kemp Friluftsbyn
Dnes nás čeká dlouhý přejezdový den. Ráno snídáme, balíme, opouštíme kemp a vyrážíme na jih po silnici E75 přes Sodanlyla a Rovaniemi až do Tornia u Botnického zálivu, kde již přejíždíme do Švédska.
Ve Finsku jsme zastavovali v Lidlu a nakoupili jsme si spoustu jídla. Finské ceny v obchodě jsou mnohem příznivější než ty norské.
Švédskem jedeme přes Luleu a Umeu do nám známého kempu Friluftsbyn v oblasti Hoga Kusten. V tomto kempu jsme spali 2 noci na začátku naší dovolené. Do kempu přijíždíme kolem 19 hodiny.
V kempu je mnohem více lidí než před třemi týdny. Všechna místa pro stany s možností mít u sebe auto jsou plná. Recepce zavřená. Přemýšlíme, kde postavíme stan s tím, že musíme nějak online provést rezervaci a platbu.
V recepci se ale objevuje jedna slečna, shodou okolností stejná jako před třemi týdny, otevírá nám a můžeme tedy kemp zaplatit.
Auto necháváme na odstavném parkovišti před kempem. Stan budeme stavět na plácku od silnice směrem k jezeru. Věci si postupně nanosíme a jdeme vařit večeři.
Bětuška se seznámila s místní švédskou holčičkou a hrají si spolu na dětském hřišti. Po večeři jdeme do nám známé místní restaurace na občerstvení. Dávám si pivo Hoga Kusten.
Jsme tu do zavíračky ve 22 hodin. Pak už jdeme spát. Dnes jsme se rozhodli, že i na cestu zpět využijeme dlouhý noční trajekt. Ušetříme tím dlouhé řízení. Trajekt jsem již objednal a zaplatil.
Zítra tedy musíme stihnout být v přístavu v Nynashamnu jižně od Stockholmu kolem 16 hodiny. V 18 hodin máme odplouvat.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 25 - Pátek 24.7. - Cesta do Nynashamn, trajekt do Graňsku
Ráno vstáváme dle nařízeného budíka kolem půl osmé. Musíme nejpozději v 9 hodin odjet, abychom vše stíhali. Děláme snídani, balíme věci. Odjezd v 9 se nám bohužel nepodařil, jedeme až chvilku před půl desátou.
Navigace nám navíc ukazuje delší dojezd než jsme čekali, možná nějaké potíže s dopravou na cestě. Bude to trochu napínavé. Tankujeme v Dockstě a pak už valíme na jih. Zastavujeme jen na nutné zastávky a pro kávu.
Stockholmem jsme naštěstí projeli bez větších kolon. Ještě jsme chtěli nakoupit v Lidlu v Nynashamnu, ale už to nestíháme, přijíždíme do přístavu chvilku po 16 hodině. Stojíme chvilku v koloně aut na trajekt, ale po chvíli už najíždíme na loď.
Přebalujeme věci z auta a jdeme se ubytovat do naší kajuty. Tentokrát máme kajutu bez oken, ale jinak je stejná jako ta minulá. V kajutě se dlouho nezdržíme a jdeme na palubu.
Tato loď není švédská jako na cestě sem, ale polská. Je to znát zejména na nabídce jídel. Na palubě si dávám pivo, Jiřík klobásu, Bětuška pizzu. Děli se s námi. Pak už vyplouváme. Loučíme se se Švédskem.
Jsem po celodenním řízení unavený. Jdu se prospat do kajuty. Asi po dvou hodinách se probouzím, když přicházejí ostatní. Jdou spát, já jdu ještě na jedno pivo do baru a pak jdu spát také.
Videa nejsou k dispozici.
DEN 26 - Sobota 25.7. - Příjezd trajektem do Gdaňsku, návrat do Tábora
Ráno spíme poměrně dlouho. V pokoji byla temná tma, na to jsme poslední dobou vůbec nebyli zvyklí. Jdeme na snídani. Dáváme si míchaná vajíčka a podobné dobroty.
Dopoledne uteče rychle. Rychle se přibližujeme Gdaňsku. Přirážíme ke břehu kolem poledne. Vyjíždíme z trajektu a hned pokračujeme domů. Zastavujeme na tankování a jídlo na benzince u Žninu.
Děti si dávají řízky, my s Janou pelmeně. Pokračujeme dál po dálnici, pak několik desítek kilometrů po okreskách a pak zase po dálnici. A to už jsme u českých hranic.
Zastavujeme v Trutnově na Shellce, tankujeme, dávám si párek. Pak už jedeme přes Hradec a Prahu a kolem půl desáté večer jsme konečně doma. Vítáme se s babičkou, dědou a Fiškusem.
Ještě se stíháme vybalit z auta a pak jdeme spát. Dlouhá dovolená je za námi. Bylo to super.
Videa nejsou k dispozici.